Agrolesnických kombinací je hodně, stačí mít představivost

„Agrolesnictví je v tropických zemích klasický způsob obživy malých farmářů,“ ilustruje užitečnou schopnost stromů zastínit půdu před spalováním sluncem Bohdan Lojka z Katedry tropických plodin a agrolesnictví České zemědělské univerzity. Svůj historický základ má ale tenhle poměrně nový termín i u nás. „Nejčastěji jsou to stromy na pastvinách a pasené sady. Vidíme to v pahorkatinách, zemědělci tomu rozumí a nemají s tím problém. Složitější je implementace dřevin na ornou půdu,“ naráží na bariéry naší krajinné imaginace Lojka.

Český spolek pro agrolesnictví , jehož je Lojka spoluzakladatelem, se snaží o širší návrat stromů na hospodářské plochy. Vydávají didaktické brožury a lobují v parlamentu za lepší finanční podporu. Stromy v krajině nejsou jen hezké, ale zaručují i ​​​​větší stabilitu celého ekosystému, což se nám v časech klimatických změn nesporně hodí. Zadržují vodu v krajině, využívají biodiverzitu, zmírňují erozi půdy a zlepšují její kvalitu.

Navíc sami ukládají oxid uhličitý do biomasy dřeva. Pokud jde o ovocné stromy, které se dají česat, znamenají dokonce vyšší výnos z jednotek ploch, protože rozprostírají užitek do více rozměrů. Jednou z možných nevýhod může být, že strom roste dlouho. S agrolesnickými systémy se proto spíš setkáme na rodinných farmách.

„ Skrze stromy člověk pracuje napříč generacemi. My to sázíme částečně pro naše děti a oni už s tím i trochu počítají, i když jsou ještě malé,“ potvrzuje výzkumník z ústavu živočišné výroby, etolog a kreativní farmář Radim Kotrba. V Miskovicích u Kutné Hory spolu s rodinou zvelebují starý třešňový sad , ve kterém se pasou jelení evropští, ovce vřesové, divoké lamy, siky vietnamské a sambary ostrovní. Sad dál rozšiřují, obohacují louku o květnaté rostliny pro pestřejší potravu včel a vedle celkem bezúdržbového silvopastevního systému se jim daří zvyšovat biodiverzitu v jinak intenzivně obdělávaném Polabí.

Ondřej Šebestík
redakce@prirodatv.cz
Foto: archiv Radima Kotrby