Pátek

7. října 2022

Nyní

Zítra

11°

Svátek má

Populace kriticky ohrožené perlorodky říční se na Šumavě navýší o tisíce

20. 7. 2022

page.Name
Perlorodka je naším nejdéle žijícím zvířetem a přesto má na kahánku. Místo čistých řek s lososy a pstruhy jí zbylo k životu jen několik říček v pohraničí v jižních Čechách. Ke svému životu totiž potřebuje nejen přírodní řeky s čistým okolím, ale i vodu čistější než je pitná. Poslední takovou řekou u nás je Teplá Vltava v Národním parku Šumava. Dočkají se poslední přestárlé více než stoleté perlorodky další mladé generace?

Kriticky ohrožené perlorodce říční se na Šumavě po několika desetiletích blýská na lepší časy. V souvislosti s projektem Posílení a ochrana populace perlorodky říční v NP Šumava (2017 – 2022), který je zaměřen zejména na posilování populace perlorodky, sledování kvality prostředí a výběr vhodných míst pro výsadky, se během pěti let navýší populace tohoto vzácného mlže o zhruba 5000 jedinců, kteří budou schopni dožít se reprodukce.

„Perlorodka říční je sladkovodní druh mlže, který se v České republice vyskytuje hlavně v Blanici, Malši, nebo sporadicky v Teplé Vltavě na Šumavě. Její nároky na kvalitu prostředí jsou vysoké, rozmnožování velmi složité a úspěšnost toho, že se perlorodka dožije svých až 140 let, je velice malá. Dospělosti se dožijí přinejlepším jen asi dvě procenta z celé generace,“ uvedla Eva Zelenková, hydrobioložka Správy NP Šumava.

Perlorodka říční se pod drobnohledem odborníků na Šumavě dostala už v 80. letech minulého století. Početnost perlorodek na Blanici, nejzachovalejší lokalitě v České republice, se tehdy odhadovala až na 115 tisíc kusů. Dále byly prováděny průzkumy, které odhalily pouze roztroušený výskyt perlorodky v Teplé Vltavě. Poté v roce 1990 byl do Vltavy přemístěn zbytek vymírající populace z Křemžského potoka. V současné době je odhadován celkový počet jedinců ve Vltavě na zhruba 1500 kusů a v Blanici se jejich počet snížil na necelých deset tisíc. Na obou řekách se Správa NP Šumava různými opatřeními snaží populaci perlorodky posilovat.



„Perlorodka je velmi zajímavý živočich, jehož život je úzce spojen s pstruhem obecným. Vývoj perlorodky po oplození začíná v zárodečném vaku matky, kde v létě zrají v bezpečí mezi jejími lasturami oplozená vajíčka. Ke konci léta samička začne vyvrhovat ven tisíce vylíhlých larev zvaných glochidia. Vypadají jako miniaturní past na medvěda,“ popisuje vývoj perlorodky říční David Pithart, vedoucí projektu a hydrobiolog.

Podle něj se tyto larvy vznášejí několik hodin v říční vodě, a když je náhodou vdechne, okamžitě se mu přicvaknou na žábry. Když se to povede jedné z tisíců, může mluvit o štěstí. Zapouzdřené na žábrách zůstanou do začátku příštího léta a pěkně se tam vykrmí. Když jsou dozrálé, pustí se a padají na dno řeky, do kterého se zahrabávají a pak už žijí pod ním, kde se, i když mají jen půl milimetru, dokážou se pohybovat.

„A to pomocí svalnaté nohy, připomínající spíše jazyk. V tomto prostředí žijí 10 až 15 let a pomalu rostou. Tato fáze je pro život perlorodky nejkritičtější a úspěšně ji dokončí tak jedna ze sta. Naštěstí dospělá perlorodka ročně vypouští statisíce mikroskopických glochidií,“ vysvětlil vedoucí projektu. Aktuálně je Teplá Vltava v úseku od Soumarského Mostu až po Lipno územím s významným výskytem perlorodky mezi Soumarským mostem a ústím Volarského potoka je z pohledu vhodnosti říčního prostředí dokonce za nejcennější v České republice.

„Jsou zde stovky perlorodek. Vltava je dnes jedinou řekou v republice, která dokáže rozpoznat potravu i těm nejmladším stadiím perlorodek. Má přínos, že většina potravy pochází přímo z řeky, z tak zvaných podvodních luk. Proto je Vltava vhodným prostředím pro polopřirozený odchov a posilování populace tohoto živočicha. Je tedy řekou, která snad i do budoucna má šanci stát se významnou lokalitou pro záchranu druhu u nás i v Evropě,“ prozradila hydrobioložka Zelenková.

Aby byl umělý odchov úspěšný, je potřeba mu věnovat hodně pozornosti a trpělivosti. „Probíhá to tak, že se shromážděné perlorodky po vypadnutí z žaber hostitele umístí do odchovných klíčů a umístí se na vhodné místo do řeky. Potom se musí minimálně jednou za 14 dní proplachovat a odstraňovat usazeniny. Jednou za rok se počítají a měří přírůstky. Nejdříve po třech, lépe však po pěti letech, kdy už je přirozená úmrtnost perlorodek malá, vypustí se do řeky na několik pečlivě vybraných míst s prokysličeným dnem. Nejlépe je jednoduše přidáme na stabilní místo k přežívajícím perlorodčím mohykánům,“ dodala.

(hyš-jd)
redakce@prirodatv.cz
Foto: NP Šumava