Pondělí

26. září 2022

Nyní

10°

Zítra

Svátek má

Mělnická vinařka Bettina Lobkowicz: Vinařství vás naučí pokoře

1. 2. 2022

Mělnická vinařka Bettina Lobkowicz: Vinařství vás naučí pokoře 36 snímků
Navázala na letitou vinařskou tradici Mělníka. V roce 1992 převzala tehdejší státní statek a v rámci restituce i rodové vinice. Bettina Lobkowicz nyní ve stejnojmenném vinařství ve městě a jeho okolí hospodaří na zhruba 50 hektarech vinic a výsledkem jsou vyhledávaná kvalitní bílá i červená vína. Tato dáma nám poskytla rozhovor v epicentru vinařství v Plavební ulici v mělnické lokalitě Rybáře a relevantní informace doplňoval sklepmistr a společník vinařství Jonáš Grepl.

Přestěhovala jste se na soutok Labe s Vltavou ze Švýcarska. Kdy jste na Mělníku zakotvila u vinařství? Jak vzpomínáte na tuto dobu?
Přišli jsme do Čech na začátku 90. let. Byla to pro mě vlastně cizí země a skoro jsem neuměla česky. Všechno pro mě v té době bylo nové. S vinařstvím jsem začala 15. září v roce 1992.

Kolik hektarů vinic bylo tehdy potřeba obhospodařovat?
Možná, že trochu více než v současné době, protože jsem převzala tehdejší státní statek a také jsme restituovali lobkowiczké vinice. Na některých místech, kde tehdy byly, dnes už nejsou. Myslím, že tenkrát to bylo zhruba 60 hektarů. Musím ale říci, že jsem společně s vinicemi převzala i 84 zaměstnanců státního statku a vůbec jsem netušila, jak zaplatím tolik lidí. To byl poměrně velký problém.

Takže ty začátky nebyly moc jednoduché.
Vůbec ne. Samozřejmě, kdybych tenkrát měla ty zkušenosti jako dnes, asi bych si na to netroufla. Na druhou stranu díky tomu, že jsem žádné zkušenosti neměla, tak jsem do toho šla. Nevěděla jsem, co mě čeká, jak se říká, byla jsem hozena do vody a začala plavat. Rozdíl byl také v tom, restrukturovat něco, co už existuje, nebo vybudovat něco úplně nového. Možná jsme to trochu podcenili, protože restrukturalizace vyžaduje expertízu, finanční možnosti a lidskou sílu. V 90. letech ale bylo všechno možné, byla to unikátní historická situace, v té atmosféře všichni zkoušeli všechno a vrhali se do všeho po hlavě.

Měla jste s vinařstvím už předtím nějakou rodovou zkušenost?
Můj strýc a také bratranec měli ve Švýcarsku menší vinařství. Díky tomu jsem měla určité informace a zkušenosti s tím, jak to ve vinařství chodí.

To vaše sídlí v mělnické oblasti Rybáře. Kromě obnovy vinic bylo určitě potřeba modernizovat sklepy a celý provoz. Povedlo se to ?
Řekla bych, že i po těch mnoha letech jsem v tomto ohledu stále v nějakém procesu. Pořád se něco obnovuje, předělává. Je nutné poznamenat, že nás dvakrát – v letech 2002 a 2013 - zasáhly velké záplavy, proto jsme byli nuceni některé věci docela rychle změnit.

Kolik hektarů vinic v současné době máte a kde se nacházejí?
Naše vinařství navazuje na dlouhou vinařskou tradici na Mělníku. Obhospodařujeme přibližně 50 hektarů vinic, které se nacházejí na jižních a západních svazích řeky Labe s nadmořskou výškou kolem 200 metrů. Jde tedy o nejjižnější vinařskou oblast u Labe. Každá lokalita, v nichž se nacházejí, má svůj název, jako například Městská, Trojslava, Velclovka, Thunovka, Sirotčí, Klamovka, Vraždilka, Koráb, Turbovice, Šternberka, Štěpánka, Trautmanka nebo Kriegerstein.

Jonáš Grepl: Když se podíváte na geologickou mapu, Mělník na západ od vinařství je charakteristický vápenitým podložím, což je specifický typ půdy vhodný pro vinnou révu, který v České republice není tak častý a běžný.

Prozraďte, na jaké víno se zaměřujte? Co lze u vás zakoupit nebo ochutnat?
Vycházíme z toho, co nám každý rok vinice dávají a z toho se snažíme dělat to nejlepší. Naše vína nejsou pořád stejná, takže je důvod stále ochutnávat. Vyrábíme je tradičními postupy, s minimálními zásahy do procesu výroby. Když jsem tady začínala, nebyla na Mělníku klasická vína, nepřevzala jsem žádné vinice například s Rulandským modrým. Všechny vinice s tímto vínem jsem poté vysázela já. Nechala jsem se tenkrát inspirovat původní tradicí v tomto místě, což byly právě burgundské odrůdy. K tomu jsem tenkrát sázela Chardonnay, které patří do bílé burgundské odrůdy a navíc se dá dobře zkombinovat pro cuvée. Kromě toho je to velmi vhodné víno pro sekty a tím jsem chtěla obnovit jeho tradici. Na Mělníku jsme nejstarší výrobci sektů v Československu, vyrábí se tady od roku 1892. V 90. letech to bylo pro mě také inspirací. V současné době pěstujeme Rulandské modré, Chardonnay, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Tramín červený, Müller -Thurgau, Muškát moravský, Ryzlink rýnský a z červených vín Modrý Portugal, Svatovavřinecké a Zweigeltrebe. Nedávno jsme vysadili i rezistentní odrůdy, což je součást naší filozofie: na jednu stranu tradiční vína, ale zároveň také využít možností a vysadit Solaris a Saphira.

Která vám osobně nejvíce chutnají?
Různá. Jak nejím každý den to samé, tak ani vína nepiji ta samá.

Vyrábíte vína tradičními postupy a využíváte k tomu moderní technologie?
Jonáš Grepl: Je docela složité říci, co jsou to tradiční postupy. Moderní technologie samozřejmě využíváme, protože způsob výroby vína je ve většině světa velice standardizovaný a podobný. Dnes je tlak vyrábět vína moderního stylu, aby byly ovocné, čisté, zdravé a hodně aromatické, a na to je třeba mít určité technologie, které umožňují výrobu tohoto typu vína. Mimo to se snažíme dělat vína, která jsou tradičnější, kdy přiznáváme odrůdu, ročník, kyselost, větší tvrdost nebo naopak lehkost a s nimiž málo manipulujeme. Je to protipól mainstreamových vín, což je jakýsi hlavní proud. Výhodou naší polohy je, že tady máme pestré ročníky vín a půvab našeho vinařství je, zdůrazňovat původ i ročník.

Bettina Lobkowicz: Samozřejmě nemůžeme mainstream ignorovat, protože ho také potřebujeme kvůli prodeji. Můžeme se samozřejmě držet tradičních postupů, ale zároveň vyrábět vína mainstreamového typu, jako například Lady Lobkowicz, to je cuvée připravené z odrůd Solaris, Muškát moravský a Müller-Thurgau.


Museli jste někdy čelit klimatickým problémům, jako je velký mráz?
V roce 1997 nás zasáhl tak extrémní mráz, že vinohrady byly velmi poškozené. V tom roce jsem se rozhodla k vyklučení pětadvaceti hektarů našich vinic. Šlo o staré vinice, kde bylo na hektar relativně málo révy. Nemělo tedy smysl je dva roky piplat a dávat do toho větší množství peněz. Mým cílem bylo raději vysadit nové vinice, což bylo ekonomičtější. Od té doby jsme takový extrémní mez už nezaznamenali, i když nějaké noční mrazy, zhruba mínus čtyři stupně, přišly také jednou v květnu, což mělo na úrodu negativní vliv a byly poměrně velké ztráty.

Potýkáte se také s houbovými chorobami vinné révy?
Jonáš Grepl: Houbové choroby čas od času postihují všechny vinice v republice, tedy i naše, a je to každoroční boj. Ochrana proti těmto chorobám je nutná a potřebná, využívá se k tomu postřik fungicidními přípravky.

Co je třeba udělat, aby vinohrady byly zdravé, dobře se jim dařilo a úroda byla plná kvalitních hroznů?
Jonáš Grepl: Základem je samozřejmě dobrá poloha vinice, kde je větší pravděpodobnost, že se jí příroda neublíží. Po dlouhých letech pěstování vína na Mělníku je vyzkoušené, že vinice jsou umístěné na dobrém místě a některé jsou opatřené opukovými zídkami, které vytvářejí drobné mikroklima a chrání je před drobnými mrazy. Standardně se stříhá, když odejdou rizika velkých mrazů, protože ostříhaná vinice je na mráz citlivější. U nás však začíná vinařský rok relativně brzy, protože ostříhat 50 hektarů vinic nějakou dobu trvá. Proto s tím začínáme už zkraje prosince a probíhá důležitý zimní řez vytvářející jakousi architekturu keře, který pak správně rodí a vytvoří ten správný hrozen. Je tedy nutné, aby tento řez, který má několik základních pravidel, prováděl člověk, jenž s tím má nějaké zkušenosti. Je to relativně složitý proces.

Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který pracuje ve vinařství?
Měl by k němu mít vztah, chuť pracovat za jakýkoliv klimatických podmínek ve vinici, být u toho a věnovat se tomu na sto procent. Dále je třeba mít tým lidí, kteří mají potřebné zkušenosti. Takových lidí je však bohužel poměrně málo, je to problém a moc lidí ve vinici pracovat nechce.

Pokud vím, tak děláte různé akce pro veřejnost.
Kromě prodeje vína, máme otevřený i vinařský domeček, kde provozujeme řízené degustace a také pro veřejnost pořádáme Den otevřených dveří našeho vinařství. Lidé mohou také u nás na nádvoří posedět a ochutnat naše vína.

Co vám práce tato práce přináší?
Bettina Lobkowicz: Byla to pro mě příležitost a zároveň výzva, kterou jsem musela nějak zvládnout. Vyrábět víno mně přináší radost. Když vidím, jak hrozny rostou na vinici, pak se zpracují a vyrobí se z nich dobré víno, mám pocit, že moje práce má smysl. Vinařství je navíc profese, kdy si žijete sezónami, vnímáte řadu věcí, které vinařství stále ovlivňuje, ať je to sucho, déšť nebo zima. U vinařství nemáte na některé věci vliv, musíte se s tím nějak vyrovnat a akceptovat to. Ta nejistota vás naučí určité pokoře, protože to nemáte stoprocentně pod kontrolou.

Jonáš Grepl: K vínu jsem měl vždycky vztah. Vinařská práce má svá rozmanitá specifika, a to, že se vinařstvím nyní zabývám, mě uspokojuje a dělám práci, která mě zajímá a baví.

Hynek Šnajdar
redakce@prirodatv.cz
Foto: Hynek Šnajdar, archiv Vinařství Bettina Lobkowicz