Pátek

7. října 2022

Nyní

Zítra

10°

Svátek má

Příroda je pro fotografa nevyčerpatelný zdroj motivů k obdivu

2. 2. 2022

Příroda je pro fotografa nevyčerpatelný zdroj motivů k obdivu 63 snímků
Bez fotoaparátu ho při toulkách přírodou, která je pro něj doslova srdeční záležitostí, jen těžko potkáte. Oldřich Nermuť z Červeného Kostelce je znám právě jako fotograf i náruživý poutník přírodními zákoutími nejen nejvyšších českých hor Krkonoš, ale také nedalekých kouzelných Jestřebích hor a mnoha dalších míst, kam vyráží pěšky či na kole.

Příroda je pro mě nevyčerpatelný zdroj motivů k pokornému obdivu a fotografování – úžasné proměny během ročního období i během dne – slunce, energie, stromy a rostliny – relax, odpočinek, turistika a toulání vždy s fotoaparátem – tvary, vůně, v neposlední řadě i chutné plody,“ vypočítává, proč ho příroda tak vábí a láká. Po několika únicích do dálav, jako jsou francouzská Bretaň, Maramureš v Rumunsku a hlavně slovenské Roháče, je v současné době věrný okolí Červeného Kostelce a samozřejmě již zmíněných Krkonoš.

„V našem okolí fotím nejen mnou nazývané Malé hory v okolí Devíti Křížů a Krákorky, Barchoviny, nad údolím Úpy a Jestřebí hory, ale časté výlety podnikám do blízkých hor, kde mám své téma Krkonoš méně známé či jak pracovně říkám, Krkonoše zadní brankou. Často při tom zaměřuji svůj fotoaparát na stromy a květiny,“ sdělil Nermuť s tím, že toulky podnikají s přítelkyní a fotografkou Janou Kejzlarovou. Společně pak tvoří pořady fotografií, které promítají v červenokostelecké i náchodské knihovně v rámci Univerzity volného času, dále v pečovatelském domě U Jakuba, v divadle při besedách zdejšího vlastivědného spolku i třeba při akci Noc kostelů.

Za podstatné považuje být jako fotograf v pravou chvíli na pravém místě, nezkazit záběr a je pravda, že tomu chodí naproti. Za svůj fotografický přírodní „majstrštyky“ považuje například inverzi u krkonošského vodopádu Pančice, hru oblaků při minutovém západu slunce nad Rtyní v Podkrkonoší, ranní mlhu pod Žaltmanem či mimořádné západy slunce. Z Krkonoš má velmi rád oblast zvanou Rýchory se svým Dvorským lesem, který je skutečným pralesem. Tato lokalita ho okouzlila už v mládí, kdy dostal knížku Krkonoš od proslulého trutnovského fotografa Jiřího Havly.

Bylo to ještě v době, kdy jsem žil v Luži na Chrudimsku. Nejvíce mě v ní zaujaly právě stromy Rýchor. Shodou okolností jsem později zakotvil v Červeném Kostelci, na Rýchory jsem zajížděl častěji a tamní prales se stal mou srdeční záležitostí. Stromy zde jsou charakteristické nepřeberným množstvím stále se měnících tvarů - vznik – růst – zánik – vznik a mohu tady popustit uzdu své fantazii,“ vysvětluje fotograf. Rýchory jsou pro něj výjimečné v celém komplexu. Prales tím, že v jeho útrobách našlo útočiště mnoho živočichů a vyskytují se zde rostliny, které jinde nenajdeme.

„Tolik přírodních zajímavostí při jedné toulce lze nalézt jen málokde. Ať už stoupáme na vrchol od Svobody nad Úpou, Sejfů, od Horního Maršova, Suchého dolu, Albeřic či od Žacléře. Těch cest a možností pozorovat přírodní i lidské procesy zapsané v krajině je mnoho. To by dalo na pořádnou knihu, avšak od odborníků. My se tam jen rádi touláme,“ uvedl poutník. Jiné místo, které je pro Nermutě naprosto zásadní a kam se na počátku každého jara vrací je Jívka na Trutnovsku, konkrétně údolí stejnojmenného meandrujícího potůčku, které pravidelně navštěvuje od 70. let minulého století, a to hlavně v době, kdy  rozkvétají bledule.

„Miliony něžných květů bledulí a jívy provoní celé údolí. Protože sem slunce zasvítí jen krátce, kvetou zde dlouho, takže se sem mohu vrátit. Jsou to moje vítězná jara. V době květů bledulí však nevím kam dřív, je třeba navštívit i Německou luku nad Markoušovicemi, bukový les pod Žaltmanem a také údolí Sejfů a Sklenářovic v Krkonoších,“ potvrdil fotograf Nermuť, kterého trápí, že je příroda ohrožena klimatickými změnami. Ohrožena je hlavně jejich intenzitou a rychlostí. Doufám ale, se si s tím příroda opět poradí, i kdyby to mělo trvat dlouho.“

Podle něj by se tomu dalo předejít, pokud lidé odhodí zpupnost, neomalenost, ziskovost a více času i energie věnují sobě navzájem a životu v souladu s přírodou. „Vždyť o těchto záležitostech můžeme získat dostatečné množství vědeckých informací. Chce to jen chtít,“ myslím si Nermuť, který by rád někdy zavítal do francouzské části Provance a chtěl by se ještě podívat na jihomoravskou Pálavu. Přímo za přírodního člověka se červenokostelecký fotograf nepovažuje.

„Považuji se za normálního penzistu, kterého těší, že se toho dožil, že mu chutná bůček, opečené buřty a vychlazené pivo, že stále ještě potkává skvělé lidi…, a že se může toulat našim krásným okolím a úžasnou přírodou, vše fotografovat a své zážitky předávat,“ poznamenal. A co by rád vzkázal lidem, kteří dávají před přírodou přednost každodennímu shonu? „Nejsem filozof, ale zamyslete se a uberte. Pod bukem je krásně.“

Hynek Šnajdar
redakce@prirodatv.cz
Foto: Oldřich Nermuť