Blokáda zajistila život vzácnému živočichovi, na Ptačím potoce se objevil kornatec

„Poslední záznamy o výskytu kornatce velkého na Šumavě jsou z let 1905 až 1907, a to z oblasti jižní Šumavy, Plechého a Želnavy. V blízkých lokalitách jsme ho znovuobjevili v roce 2018,“ řekl Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava. Kornatec velký se vyskytuje aktuálně jen v Žofínském pralese a pak až v Moravskoslezských Beskydech, a to ve velmi malých populacích čítajících maximálně několik jedinců.

Na Šumavě jeho tříletý soustavný monitoring potvrzuje velmi silnou populaci v řádech tisíců jedinců a to už nejen v jižní části Národního parku Šumava. „Tak masivní výskyt kornatce velkého je jedinečný nejen v České republice ale v celé střední Evropě,“ připomíná Dvořák. A proč je kornatec velký tak vzácný? Je to pralesní specialista, který se vyskytuje zejména v oblasti se stojícími torzy suchých jedí nebo smrků. Ty jsou kolonizovány troudnatci, tedy dřevožijnými houbami.

Tato torza navíc musí být alespoň 10 let odumřelá a nejlépe osluněná. Vyhovují mu tedy místa, kde umírá více stromů najednou. Přesně takový biotop mu „připravili“ účastníci blokády v roce 2011, kteří vlastními těly bránili pokácení smrkových porostů Na Ztraceném a v okolí Ptačího potoka. „V rámci monitoringu jsme letos zjistili, že tento brouk se vyskytuje mezi Ztracenou slatí a Ptačí Nádrží, u cesty na Březník za křižovatkou Na Ztraceném, a to na souších z roku 2009 až 2011, tedy na těch souších, které po orkánu Kyrill vznikly po kůrovcovém žíru,“ upřesňuje Dvořák.

Podle Pavla Hubeného, ​​ředitele Správy NP Šumava, je vzrušující každoročně pozorovat, jak se kornatec velký šíří z ohniska v prostoru Trojmezenského pralesa do lesů národního parku, ve kterých se přestaly kácet kůrovcem napadené stromy! „Kdyby blokáda kácení v roce 2011 na Ptačím potoku nebyla úspěšná a les bychom vytěžili, neměl by tam dnes kornatec žádnou šanci na úspěch. Ale realita je jiná a kornatec si už sám tento přírodní les našel. Lesy ponechané přírodním dějům tak dokazují, že jejich znovuzrození se netýká jen stromů, ale i spontánní obnovy původní pralesní druhové rozmanitosti,“ dodal.

První nálezy kornatce z roku 2018 a jeho dnes nejpočetnější populace je v oblasti Trojmezenska. V roce 2020 se nejzápadnější nález potvrdil u Borových Lad. V roce 2021 byly jednotky brouků nalezeny v okolí Kvildy a také v pralesích na dohled od Roklanu či na Mezilesní slati. „Letos jsme mohli potvrdit nálezy kornatců velkých nejen v oblasti Ztraceného a Ptačí nádrže, ale také v okolí Tmavého potoka mezi Javoří pilou a Poledníkem, nejen na území národního parku, ale iv rezervacích na Boubínsku av povodí Blanice,“ prozradil Dvořák.

V roce 2019 objevili entomologické kornatce velkého také na území Národního parku Bavorský les, a to po třinácti letech. Také zde dochází k jeho šíření v bezzásahových smrkových lesích, které zhruba před deseti lety prošly kůrovcovou gradací.

(hyš-jd)
redakce@prirodatv.cz
Foto: NP Šumava