Sobota

3. prosince 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Vědci popsali nový druh jepice z baltského jantaru

26. 10. 2022

page.Name
Až 47 milionů let stará může být jepice, která v období třetihor uvízla v kapce pryskyřice a díky tomu se dochovala ve fantastických detailech do dnešních dnů. Objev tohoto krásného hmyzu v jantaru upoutal pozornost vědců z České republiky, Španělska, Polska a Německa, kteří spojili své síly a za použití nejnovějších technik – rentgenové mikrotomografie – popsali a pojmenovali nový druh fosilní jepice.

Pryskyřici, což je hustá, lepkavá kapalina, lidově nazývaná smůla, vylučují stromy jako ochranu při poškození své kůry. Hmyz v ní často uvízne a díky tomu lze dodnes najít jedince staré miliony let, uchované ve ztvrdlé fosilní pryskyřici, kterou známe jako jantar. Nejhojnější naleziště jantarů se nacházejí v oblasti Baltského moře, odkud pochází i nově popsaný druh jepice. Jde o samce s délkou těla 5,40 milimetru a délkou předních křídel 5,88 milimetru. Stáří fosilie se odhaduje na 35 až 47 milionů let.

„Jepice patří mezi linie křídlatého hmyzu a jako nejstarší zkameněliny se nacházejí spíše vzácně. Jako fosilie nám poskytují unikátní zdroj informací o evoluci a někdejší diverzitě hmyzu,“ říká Roman Hodunko z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR, který se na objevu podílel. Konzervace živočichů uvnitř jantaru je často vynikající a průhlednost materiálu umožňuje jejich podrobné studium pod mikroskopem.

V tomto případě však praskliny a nečistoty v jantaru bránily prozkoumání detailů potřebných k určení druhu. Proto vědci použili rentgenovou mikrotomografii, což je moderní technika podobná té, která se používá v nemocnicích k zobrazení orgánů. Tak mohli vytvořit přesnou trojrozměrnou rekonstrukci, zobrazit důležité znaky a zařadit tuto fosilní jepici do správné systematické skupiny.

„Tento konkrétní exemplář dostal název Calliarcys antiquus a patří do rodu Calliarcys. Jde o nejvzácnější a stále málo známou skupinu jepic v Evropě. V současnosti existují dva zástupci tohoto rodu. Jeden druh byl popsán na konci 19. století ve Španělsku a další druh jsme našli až na východě Turecka v roce 2015. Současný fosilní nález je třetím zástupcem tohoto rodu a potvrzuje jeho trvalou existenci v Evropě od třetihorního eocénu až do našich dnů,“ dodal Hodunko .

(hyš-dp)
redakce@prirodatv.cz
Foto: BC AV ČR