Douglaska využívá vodu z hlubší vrstvy půdy více než smrk

Douglaska je navíc popisována jako dřevina s vyššími nároky na živiny a příznivějšími melioračními účinky na půdě oproti smrku ztepilému. Výzkumem douglasky tisolisté se dlouhodobě zabývají vědci z Výzkumné stanice v Opočně – VÚLHM. Ve své práci porovnávali vlhkost svrchních vrstev půdy mladého douglaskového (DG) porostu s příměsí buku (BK) a mladého smrkového (SM) porostu s příměsí modřínu (MD) a borovice (BO).

Srovnání provedli pro svrchní vrstvu půdy 0 až 35 centimetrů. Informace ze svrchní půdní vrstvy jsou důležité, protože asi tři čtvrtiny úbytku obsahu vody z celého půdního profilu pocházejí právě z této svrchní vrstvy půdy. Vědci svůj výzkum prováděli na dvou pokusných plochách. Plocha o výměře 2,2 hektaru se nachází v přírodní lesní oblasti Předhoří Orlických hor v obci Bystré, v nadmořské výšce 510 metrů, na mírném svahu se sklonem 15 procent.

Střední roční srážky činí 721 milimetrů, průměrná teplota vzduchu je 8,4 °C. Plocha Čermná také leží v Předhoří Orlických hor, v nadmořské výšce 500 metrů, na příkrém svahu se sklonem 44 procent. Střední roční srážky činí 830 milimetrů, průměrná teplota vzduchu je 8,0 °C.

Hlavní výsledky výzkumu:

Dospělý SM jako hlavní dřevina spotřebovává ze svrchní vrstvy půdy ve vegetačním období více vody a vysušuje ji více než dospělá DG.

DG má oproti SM příznivější účinky na acidifikaci půdy a zlepšování humusových forem.

V mimovegetačním období opustilo, převážně odtokem, svrchní vrstvu půdy (0–35 cm) v DG porostu 33 procent a ve SM porostu 80 procent srážek volné plochy.

DG si v mimovegetační době vytvářela zásoby vody ve dřevě na evapotranspiraci pro sušší předletní a letní období.

DG jako hlavní dřevina v mimovegetačním období méně doplňuje podzemní vody než SM.

DG v mimovegetačním období pravděpodobně dokáže redistribuovat vodu z povrchové vrstvy půdy do kmene a větví jako zásobu využitelnou v sušší vegetační sezóně.

Ve vegetačním období douglaska jako hlavní dřevina bude spotřebovávat méně vody ze svrchní vrstvy půdy a méně ji vysušovat než smrk.

Srážky přicházející k povrchu půdy pod DG porostem s BK je pro vlhkost půdy velmi významná. Intercepce DG představuje 30, BK 14 a jejich směsi 19 procent srážek volné plochy.

V mladých desetiletých směsích čerpaly jehličnany douglaska a smrk vodu v průměru od hlubších půdních vrstev než listnáče buk a dub. Nicméně při intenzivní kompetici je zjištěno, že podílem jehličnanů buk čerpá vodu z progresivně hlubších půdních vrstev. Pro zajímavost lze uvést výzkum vědců v Britské Kolumbii, kteří zjistili příznivé meliorační působení u směsi javoru velkolistého s douglaskou.

Javor živil douglasku svými podkorunovými srážkami a stokem po kmeni (živiny + voda). Působil příznivě také na půdní úrodnost a podporoval podporu jehličnanů, později i jejich sukcesi, která následovala při ústupu javoru velkolistého. V jiném výzkumu vědci v Oregonu prováděli převod jehličnatého smíšeného starého lesa na DG kultury a zjistili zde velký účinek na letní průtoky.

Průměrný denní průtok v létě od června do září v povodích se čtyřiatřiceti až třiačtyřicetiletými výsadbami douglasky byl o 50 procent nižší než průtok z referenčního povodí se 150 až 500 let starými lesy s dominující douglaskou, tsugou západní a dalšími koniferami. Je to argument pro tvrzení, že hydrologicky funkční les „dozrává“ až po 100 letech.

Mladé stromy měly větší výčetní základnu, tudíž vyšší mízní tok a transpirační proud na jednotku plochy výčetní základny. Měly i větší listovou plochu menší schopnost omezit větší transpiraci než staré DG, a to zvláště v suchém létě. Z mladších porostů se snižuje průtok a zmenšuje se také ohřev odtékající vody. Tato ovlivnění se přitom mohou dále promítnout i do velkých povodí. Nastalé změny průtoků pak mohou být v povodí velkých řek mylně interpretovány jako působení klimatické změny.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Foto: VÚLHM