Rozkvetlá louka místo pole, úhor oživují semena z pestrých porostů v okolí

„Co je na bývalém poli pozoruhodné, je to, že je sukcese vegetace, tedy postupný samovolný vývoj s využitím pouze přírodních procesů, extrémně pomalá,“ vysvětluje Klára Řehounková z katedry botaniky Jihočeské univerzity. Podle ní se zatím zdá, že i po několika letech dochází jen k opakovanému střídání několika málo dominantních druhů typických pro časná sukcesní stadia, a plocha zůstává stále hodně otevřená.

„Nejlépe je asi tento rozdíl patrný, když porovnáme vývoj na opuštěném poli s jiným teplotně a srážkově podobným územím, například s Českým krasem,“ uvedla Řehounková. Toto srovnání umožňují výsledky detailní studie profesora Karla Pracha, který podrobně popsal samovolný vývoj vegetace na opuštěných polích během několika desítek let. Sukcese v Českém Krasu směřovala po několika letech přes jednoleté a postupně i vytrvalé druhy ke křovinatým trávníkům na suchých místech, nebo k lesu na vlhčích místech.

Zachovávat otevřený charakter lokality pomáhá nejenom pastva velkých kopytníků, ale také charakter půdy. „Ta je v některých místech chudší na živiny a místy přechází v písčiny, které hostí odlišnou vegetaci, než části bývalého pole bohatší na humus, kde dominují vysoké trávy,“ řekl Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Cílem obnovy luk na místě bývalého pole pomocí pastvy velkých kopytníků je ověřit v praxi nízkonákladovou metodou převodu využívané orné půdy v přírodní biotopy podporující biodiverzitu. Aby vědci ověřili možnosti urychlení přeměny někdejšího pole, kde ještě před pár lety rostla jen kukuřice, řepka a obilí, na druhově bohaté porosty, pokosili pestré louky v okolí Milovic.

Posekaný materiál, tak zvané zelené seno, pak začerstva přenesli na bývalé pole a spolu s ním také semena bylin, která by se do lokality dostávala obtížně nebo vůbec. Dělo se tak v rámci navrženého experimentu. V souvislosti s dosavadním výzkumem je srovnáván vývoj ploch, kde k přenosu biomasy došlo či nikoliv. Oba typy ploch jsou navíc sledovány jak v pasené, tak nepasené části úhoru. „Na místech, kam jsme přenesli pokosený materiál, roste více druhů. A to zjevně těch, které jsme přinesli s materiálem,“ dodala Řehounková.

Již nyní je důležitým krajinným prvkem, kde nachází obživu řada druhů živočichů. I když na úhoru z botanického hlediska stále převládají tak zvané druhy typické pro opuštěná místa dobře zásobená živinami, jde o porosty s vysokým zastoupením nektarodárních bylin. Lze zde najít hadinec, řepík, mák, třezalku, klinopád, bodláky, starček, mrkev, rezedu a mnoho dalších druhů bylin, které poskytují vydatné zdroje nektaru pro velké množství hmyzu.

„Zároveň se zde vytvořila pestrá mozaika biotopů od řídkých trávníků na písčitých místech po porosty hustých vysokostébelných trávníků na místech úživnějších. Právě husté druhově chudé trávníky by zde po pár letech plošně převládly vlivem nadbytku živin z doby zemědělského využití. Ale neděje se tak. Brání tomu přítomnost kopytníků, kteří pastvou postupně nadbytečné živiny odčerpávají a pestrou mozaiku biotopů udržují,“ prozradil Jirků.

Úhor na místě bývalého pole je důležitým prostorem také pro ptáky zemědělské krajiny, kteří jinak z tuzemské přírody mizí. „V celé rezervaci jsou hojné křepelky i koroptve. Právě úhor patří k místům, kde se jim velmi dobře daří,“ doplnil Dalibor Dostál z ochranářské společnosti Česká krajina, která rezervaci v roce 2015 založila ve spolupráci s vědci.

(hyš-dd)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Česká krajina