Pondělí

26. září 2022

Nyní

10°

Zítra

Svátek má

Tajemný a zvláštní úhoř říční patří mezi ohrožené ryby našich vod

2. 9. 2022

page.Name
Nejtajemnější, nejpodivnější, nejnevyzpytatelnější… To je jen několik přívlastků, kterými jsme počastovali úhoře – rybu hada, která svým vzhledem i způsobem života jakoby do naší ichtyofauny ani nepatřila.

Dnešní doba je plná racionality, kdy moderní člověk chce mít všechno jasné, stručné, srozumitelné a přehledné. Úhoř jako by se tomuto našemu vnímání světa trvale vzpíral. Jako by k nám připlul z nějakého fantasy románu nebo snad odněkud z prvohor, kdy formy života na této planetě ještě dávno nenabyly dnešních tvarů. Na úhořovi je všechno zvláštní a tak trochu jiné.

Čím více ho poznáváme, tím více o něm vlastně nevíme a jedna zodpovězená otázka okamžitě vyvolává dvě nové nezodpovězené. Jednu jistotu však bohužel máme: úhořů říčních rok od roku ubývá, a to nejen v tuzemsku, ale i v celosvětovém měřítku. Pokud se nepodaří úspěšně zrealizovat programy na jejich záchranu, můžeme ho už brzy přeřadit ze společenství žijících do kategorie vyhynulých druhů. Jak nesmírná by to byla ztráta, může jistě potvrdit každý rybář, který měl s tímto tajemným nočním dravcem kdy co do činění, a nemusí být přitom ani odkojen legendárními texty Oty Pavla o zlatých úhořích.

Úhoř patří mezi nejzvláštnější obyvatele naší planety. Jako by k nám připlul odněkud z prvohorního moře a do dnešní moderní doby vlastně ani nepatřil. V našem seriálu se zaměřujeme na původní ryby, které z našich vod v poslední době mizí, a proto jsou i v rámci nejnovějších tak zvaných červených dokumentů hodnocených na různém stupni ohrožení. Úhoř říční však přestavuje z tohoto hlediska zcela specifický druh. V posledním červeném seznamu je zařazen do kategorie druh vymizelý ve volné přírodě, ačkoliv se s ním stále na většině revírů setkáváme a přes zřetelný pokles jsou na revírech každoročně uloveny tisíce úhořů.

V tomto případě je třeba uvést, že taxon je hodnocený jako vyhynulý ve volné přírodě, jestliže přežívá pouze jako pěstovaný v kultuře, chovaný v lidské péči nebo jako naturalizovaná populace mimo historický areál. Patří sem tedy druhy, které se v přírodě vyskytují, avšak z hlediska populace je nutno je považovat za vymřelé. Jejich výskyt ve volné přírodě je totiž dán konkrétní lidskými zásahy, i když už nejde o chov pouze v lidské péči.

To je příklad i úhoře říčního, jehož výskyt je zcela vázán na vysazování monté, odchyceného v ústí některých evropských řek. Tajemný život úhoře je obestřen řadou mýtů a legend – jedna z nich praví, že úhoř za hlubokých nocí vylézá na pastvu do polí.

Životní cyklus úhoře

Úhoř říční se původně vyskytoval v celém říčním systému Labe a Odry, kde probíhal jeho přirozený vývojový cyklus, který nás nepřestává fascinovat a přitom je stále opředen řadou  tajemství a záhad. Úhoři patří mezi ryby katadromní, kteří vykonávají třecí migrace z řek do moře. V našich vodách probíhá či dříve spíše probíhal nejintenzivnější migrační tah od srpna do září. Úhoř z pohledu rozmnožování patří mezi druhy monocyklické, vytírající se pouze jednou za život. Po třecím aktu ryby hynou. K výtěru dochází v Sargasovém moři poblíž Bermud. Migrace na trdliště vzdálené od evropských břehů téměř 7000 kilometrů trvá asi 1,5 roku. 

Před ní projde i tělo úhoře zásadní změnou – zvětší se velikost očí, změní tvar prsních ploutví, kůže tloustne, střevo přestává pracovat a dochází k uzavření řitního otvoru. Zároveň dochází k tvorbě vaječníků. Tím je samozřejmě vyloučen další příjem potravy. Tělo ryby se stává zásobou látek na cestu i materiálem pro tvorbu pohlavních produktů. Tření pak zřejmě probíhá ve vodním sloupci v hloubce 150 až 600 metrů nad šestikilometrovou hlubinou. Samice uvolňují mezi 400 až 700 tisíc velmi malých jiker, díky tukové kapénce splývajících ve vodním sloupci. Z jiker se líhnou larvy, které se podobou těla výrazně liší od dospělých, mají tvar připomínající vrbový list. Ty se potom vydávají na dlouhou pouť napříč Atlantikem k evropským břehům.

Migrace larev trvá až tři roky. U evropského pobřeží dochází k proměně, tentokrát ve „skleněné" úhoře, kteří již nabývají hadovitého tvaru. Postupně se objevuje pigmentace a larva se mění v tak zvané „monté", které je potom v ústích řek loveno a vysazováno do vod. Úhoří monté se k nám dováží již od roku 1914. Transportováno je letecky v polystyrénových krabicích s kostkami ledu, které pomáhají udržovat stálou přepravní teplotu 4°C. Monté se převáží bez vody, pouze ve vlastní slizu. K nám se monté dováží především z Anglie, Francie a Německa.

Odlov a vysazování monté

Lov, včetně toho nelegálního úhořího monté přestavuje dnes zásadní problém, který je spojen se samotnou existencí úhoře říčního jako druhu. Na jednu stranu existence ve většině vnitrozemských evropských vodách je plně závislá na umělém odlovu a vysazování monté, na straně druhé masivní odlov monté ohrožuje samo přežití druhu. Úhoří monté je totiž vysoce ceněným artiklem zejména na asijském trhu, především v Číně totiž platí za kulinářskou delikatesu.

Úhoří farmy, využívající ryby pro komerční účely, spotřebovávaly desítky let značnou část uloveného monté, neúnosně zvyšovaly cenu na trhu a decimovaly populace úhoře. Podle střízlivých odhadů klesla početnost úhoře za posledních 40 let o zhruba 90 procent, a některé údaje hovoří o tom, že populace úhořů klesla za poslední století stonásobně. I na základě těchto alarmujících čísel je úhoř nově celoevropsky zařazen do kategorie kriticky ohrožených živočichů a EU přijala některá významná ochranná opatření.

Až do roku 2009 byl obchod s úhořem plně povolen, kvůli klesajícím stavům se ale úhoř dostal pod ochranu CITES, což je úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů. Z obav o přežití druhu Evropská unie zpřísnila pravidla a s  rybou se může na mezinárodní úrovni obchodovat jen na základě zvláštních povolení.

Okamžitě se však rozjel nelegální černý trh s úhořím monté. Podle některých údajů v Evropě unikne kontrolám více než 100 tun malých úhořů ročně, což je skoro jedna čtvrtina celkové evropské přírodní populace. Cena tohoto monté, končícího na trzích ve východní Asii, se pohybuje okolo 1200 až 1500 eur za kilogram. Například v předminulém roce zadrželi vyšetřovatelé Europolu ve Španělsku kontraband úhořů za více než 6 milionů eur. Když si vezmeme průměrnou cenu, zjistíme, že obchod s úhořím monté je dnes výdělečnější než obchod s kokainem.

Tento nelegální obchod doléhá pochopitelně i na naše rybáře, protože cena úhořího monté strmě roste. Naštěstí dnes již existují programy Evropské unie, které dotují vysazování úhořů do volných vod, kde jsou původními druhy. Dodávky milionu kusů navíc pravidelně soutěží, čímž se sráží jeho cena dolů. Na tyto dotace však nedosáhnou rybáři z Moravského rybářského svazu, neboť úhoř není původní rybou v povodí Dunaje. Pokud tedy chtějí moravští rybáři udržet úhoří populaci i na těchto vodách, musejí monté, které je rok od roku dražší, plně financovat z vlastních zdrojů. Určitým způsobem pomáhá, že se dnes monté nevysazuje hned po transportu do volných vod, ale před vypuštěním do revírů se určitý čas rozkrmuje v chovných zařízeních. Rozkrmení úhoři mají větší šanci na přežití a zvyšuje se tak – aspoň z rybářského hlediska – návratnost vysazených ryb.

Vražedné turbíny a další hrozby

V současnosti je tedy následkem mnoha negativních faktorů u nás výskyt úhoře plně závislý na dovozu a vysazování monté. Po dosažení prereprodukčního stádia a nástupu třecí migrace se pouze zanedbatelné části jedinců podaří dosáhnout hraničních profilů Labe či Odry. Návratnost úhoře ve volných vodách ČR byla na základě logistického modelu stanovena v povodí řeky Labe na 16 a v povodí řeky Odry na 22 procent. Tento alarmující stav je výsledkem řady antropogenních aktivit, jako jsou migrační neprostupnost řek, mortalita v důsledku činnosti vodních elektráren, management nasazování úhoře do izolovaných vod i jeho lovu.

Rozhodujícím devastačním faktorem je pochopitelně migrační neprostupnost evropských řek, to je znemožnění zpětné migrace dospělých ze sladkých vod do moře, za účelem reprodukce. Úhoře, podnikající poproudové třecí migrace, jednoduše semelou turbíny hydroelektráren. Tak například úhoři z jižních Čech, kterým stojí v cestě několik velkých nádrží po celém toku Vltavy, jsou téměř bez šancí úspěšně ukončit svou rozmnožovací cestu.

Zatímco například v Nizozemsku nebo ve Švýcarsku je provoz vodních elektráren podmíněný biologickým monitoringem, který prokazuje environmentální bezpečnost provozu, u nás jsou zatím opatření na ochranu migrujících ryb naprosto nedostatečná a lopatky turbíny tak hadovitá těla úhořů šrotují vesele dál. Pokud v tomto směru nedojde k zásadní změně, je vlastně jedno, kolik úhořů se do volných vod vysadí. Oč více ryb půjde do revíru, o to více jich bude usmrceno nebo fatálně poraněno turbínami.

Neprostupnost řek a vražedné lopatky turbín však nejsou jediným problémem evropských lopatky, s nimiž se musejí úhoři potýkat ve vodách. Populace úhořů decimuje i parazitická hlístice krevnatka úhoří, způsobující nemoc nazvanou anguilikózou, která stojí za masovými úhyny úhořů (v minulosti například na Vranovské přehradě). Hlístice v počtu až několik desítek kusů rozrušují stěny plynového měchýře ryb, které dezorientovaně vyplouvají na mělčiny a hynou. Šíření těchto parazitů i dalších nemocí pochopitelně přispívá i výše zmíněný nelegální obchod.

Nebezpečí na úhoře číhá i v podobě antropogenního znečištění vod. V britském listu The Guardian byla před časem publikována studie, podle které úhoře ohrožuje kokain, spláchnutý do řek. Podle této studie má i stopové množství kokainu vliv na chování úhořů. Po požití drogy jsou hyperaktivní, trpí změnami a poškozením organismu. Účinky kokainu na fyziologii úhořů říčních mohou mařit jejich třecí migraci. Úhoře pochopitelně ve znečištěné řece ohrožují i ​​další látky, jako například morfium, pesticidy, těžké kovy, fenoly či různá farmaka. Všechny tyto látky spolu vzájemně mohou vzájemně reagovat s nepředvídatelnými následky.

Ve výčtu vlivů, které se podílejí na nízké návratnosti úhořů, nesmíme bohužel opomenout ani management vysazování do volných vod a lov na udici. Lov úhořů u nás dosud není prakticky nijak regulován – nepatří ani mezi vybrané druhy ryb, u nichž je úlovek omezen na maximálně dva kusy denně. Jedinými omezeními jsou doba hájení od 1. září do 30. listopadu, kdy už se jich stejně na udici moc nechytne, zákonná míra 50 centimetrů a skutečnost, že se nesmí použít jako nástražní ryba, dříve „hady“ rádi používali jako živou nástrahu sumcaři. Úhoř je pověstný svou hltavostí a při lovu na rousnici nebo nástražní rybku mají ryby často háček zaseknutý až hluboko v jícnu.

Studie přitom prokázaly, že je úhoř – jinak velmi nezdolná ryba – poměrně velmi citlivý na vnitřní poranění, a velká část takto zraněných ryb umírá. Když si k tomu přidáme průměrnou skladbu osádky na našich revírech, již tvoří z největší části nemíroví úhoři (ony pověstné „tkaničky"), je jasné, že spousta ryb zahyne v důsledku lovu ještě dřív, než by mohl svůj reprodukční potenciál aspoň hypoteticky naplnit. Úhoři se také i v povodí Labe a Odry stále vysazují namísto do řek do malých uzavřených vod, odkud se mohou pomoci své houževnatosti a „tulácké nátuře“ dostat na „sargasové trdliště“ jen stěží.

Jak zachránit úhoře?

Základní otázka tedy je, jak úhoře účinně chránit, zvrátit negativní trend a zabránit jejich rychlému vymírání. Tento problém má zároveň dvě spolu jistě vzájemně propojené roviny. Musíme se bavit o zastavení úbytku ryb v našich vodách a zároveň i o celoevropské a vlastně i celosvětové ochraně úhoře. Je jasné, že záchrana a obnova populace úhoře je možná pouze v mezinárodním měřítku. Úhelným bodem je ochrana monté připlouvajícího do evropských brakických vod, která leží na bedrech konkrétních přímořských evropských států, ale zejména celé Evropské unie.

Základem je účinná evropská legislativa chránící tento druh, dotační programy pro vysazování monté do volných vod, výrazná omezení lovu pro komerční účely a tvrdé potírání ilegálního obchodu s monté. Úhoř říční a jeho ochrana je dnes předmětem nařízení Rady EU, což je výš než národní legislativa a tento legislativní rámec by měl být systematicky naplňován prostřednictvím tak zvaných plánů managementu úhoře v jednotlivých státech EU.

Plány managementu úhoře v republice, což je dokument z dílny ministerstva zemědělství, ve kterém Česká republika předkládá plány na ochranu úhoře, si kladou poměrně ambiciózní cíle: opatřeními různého druhu máme dosáhnout toho, aby k třecím migracím do moře z našich vod uniklo minimálně 40 procent dospělého úhoře v poměru k nejpříznivějším odhadům úniku, k nimž by docházelo bez negativního vlivu lidských činností.

Základní opatření tkví ve zprůchodnění migračních tras a omezení mortality v důsledku činnosti vodních elektráren: jejich provoz by měl být podle plánu podmíněn instalací účinných mechanismů, které zabraňují vniknutí ryb do turbínových soustrojí, jako jsou stroboskopické světlo, ultrazvuk, mechanické česle s úzkým průsvitem - menším než 2,5 centimetru, elektromechanické okružní systémy pro velkokapacitní odběry o vysokých průtokových rychlostech, ideálně v jejich kombinaci.

Dalším opatřením má být omezení provozního režimu hydroelektráren v době třecí migrace úhoře a obecně tak, aby byl zachován stálý průtokový režim. Cíle na ochranu úhoře se však dotýkají i sportovního rybolovu – počítají například se zařazením úhoře mezi tak zvané ušlechtilé ryby, čímž by byl úlovek omezen maximálně na dva kusy denně či s úplným zákazem lovu úhoře v rybníkářství. Co se týče podpory vysazování monté, plánem je jeho vysazování zhruba v objemu, jaký byl před rokem 1980, přičemž tento plán se může na základě aktuální situace systematicky upravovat.

Dokument z dílny ministerstva zemědělství počítá ještě s řadou dalších opatření, důležité je však zdůraznit, že všechny tyto plány se týkají pouze oblasti, které historicky tvoří areál přirozeného výskytu úhoře, což je prakticky celé povodí Labe a Odry. Vysazování monté mimo tento areál je sice vnímáno jako vítané opatření, nicméně kvůli vysokým rizikům a malé návratnosti nebude nijak finančně podporováno. Existence úhoře v revírech, které patří do povodí Dunaje, je tedy krajně nejistá. Navíc vše jsou to pouze plány pokud jejich realizace povede ještě dlouhá a strastiplná cesta.

Nezbývá tedy než doufat, že se z velké částí podaří již v dohledné době naplnit. Význam úhoře nejen v našich vodách je totiž nepřehlédnutelný, a to rozhodně nejen z pohledu sportovního rybářství. Je také nedílnou součástí přírodního i kulturního dědictví starého kontinentu a i z tohoto důvodu by bylo jeho vyhynutí velmi bolestivou a naprosto nenahraditelnou ztrátou.

Tomáš Lotocki
redakce@prirodatv.cz
Foto: autor, Milan Rozsypal Kresby: Jana Hauskrechtová