Výhrůžky, útoky, vydírání. Světoznámá rezervace čelí roky likvidačním tlakům

„Kdyby Dalibor Dostál založil rezervaci v divokých 90. letech, nepochybně by skončil někde na dně přehrady. Dnešní doba má sice na první pohled kultivovanější, ale ve svém důsledku také velmi brutální metody,“ říká fotograf Michal Köpping, který projekt obrazově dokumentuje od jeho vzniku. Naráží především na období, kdy zakladatel rezervace odmítl v roce 2019 nátlak, aby se vzdal dokončení rezervace podle původních plánů.

O rozsáhlé pozemky nedaleko dálnice se totiž dlouhodobě zajímají různé skupiny. Od vývojářů, přes spekulanty s pozemky až po různé kmotry z devadesátých let, kteří chtějí investicí do pozemků vyprat peníze. Když rezervace odmítla těmto tlakům ustoupit, přišel úder z nečekané strany. „Během jediného roku jsme měli v rezervaci více než dvacet různých kontrol, které se nám snažily rozdat pokuty v milionových částkách. Šlo v podstatě o pokus rezervaci finančně zlikvidovat, aby už do budoucna záměrům o ovládnutí pozemků nepřekážela,“ vzpomíná Dostál, zakladatel ochranářské společnosti Česká krajina, která světoznámou rezervaci velkých kopytníků vytvořila ve spolupráci s vědci kvůli ohroženým motýlům, květinám a dalším druhům.

V nejtěžších chvílích chodily rezervaci výzvy k zaplacení zhruba čtyř milionů korun, což by ekonomicky nepřežila. „Bylo to v době nejhlubší uzávěry v důsledku pandemie Covid-19, kdy nebylo možné vytáhnout paty z bytu, natož s někým jednat o řešení situace,“ popisuje Dostál jedny z nejtěžších okamžiků v historii rezervace. Díky odvoláním připraveným ve spolupráci s odborníky se nakonec částku podařilo snížit několik set tisíc, kterou rezervace uhradila díky daru od mladého technologického startupu. „Dodnes mě mrzí, s jakou lehkostí a samozřejmostí tehdy vyšly mnohé úřady tlakům na pozemky vstříc,“ poznamenal.

Protože je původní profesí novinář, je na různé pokusy o zastrašování zvyklý. „Pamatuji se, jak mi před lety vyhrožoval jeden jihočeský poslanec profesní likvidací, pokud nepřestanu psát článek podporující bezzásahový režim v nejcennějších částech Národního parku Šumava,“ vzpomíná s tím, že jindy zase uprostřed noci volal rozčilený ministr vnitra a hrozil, že vezme samopal a vystřílí redakci, protože ho rozzlobil článek o privatizaci majetku tohoto resortu. Bylo to samozřejmě vysloveno v afektu, takže Dostál předpokládá, že to nemyslel vážně.

Tlaky, kterým je vystaven jako zakladatel rezervace, se však podle jeho slov výrazně liší od toho, co zažil jako novinář. „V médiích šlo spíše o jednorázové zastrašování. Ventilaci okamžitých emocí. V případě rezervace kopytníků jde o dlouhodobou, systematickou snahu o likvidaci velkých projektů,“ porovnává. Tyto tendence začaly dávno předtím, než divocí koně v roce 2015 vyběhli do milovického vojenského prostoru.

„Tlaky, aby rezervace vůbec nevznikla, odstartovaly již v roce 2013, kdy jsme požádali o dotaci, z níž byl vznik rezervace financován. S různými formami vyhrožování a zastrašování se tak potýkáme již deset let,“ shrnuje. V jednom případě hrozil rezervaci i policista tím, že když se rezervace nevzdá části území ve prospěch jednoho z komerčních projektů, začne se zabývat jejím financováním, „kde se vždycky něco najde“. Případně, že obviní z korupce vědce, kteří dělají v rezervaci výzkum, aby znevěrohodnili jejich závěry o pozitivním vlivu pastvy velkých kopytníků na lokalitu.

V některých případech byly příčinou hrozen nevhodné investiční projekty. „Když jsme před lety dali negativní stanovisko k výstavbě, která by znehodnotila rozsáhlou část unikátní přírodní rezervace, začal nás investor vydírat tím, že pokud nezměníme postoj, bude po nás soudně vymáhat miliony na projekční a přípravné práce. Ani tehdy jsme tlakům neustoupili,“ poznamenal Dostál. Ve zlém se mu vrátily i další případy, kdy se snažil zabránit ničení ojedinělé přírody v této lokalitě.

„Když jeden podnikatel začal zavážet okraj rezervace desítkami tun stavební suti, požadovali jsme příslušný úřad, aby zakročil a další rozšiřování černé skládky zabránil. Úřad nejenže proti dalšímu navážení odpadů nezasáhl, ale navíc sdělil podnikateli moje jméno. Ten mi pak opakovaně vyhrožoval fyzickou likvidací. To, že mi kvůli ochraně motýlů bude někdo vyhrožovat zastřelením v zemi, jako Česká republika, a navíc v jednadvacátém století, jsem popravdě úplně nečekal,“ vrací se do minulosti.

Neradostná bezpečnostní situace, v níž se rezervace velkých kopytníků dlouhodobě nachází, se přitom diametrálně liší od toho, co je běžné v jiných evropských zemích. „Spolupracujeme s podobnými rezervacemi v celé Evropě. To, čemu musíme čelit v České republice, neznají nejen kolegové z vyspělých zemí, jako jsou Německo, Francie nebo Nizozemí, ale ani ze států, jako Bulharsko nebo Rumunsko. Něco podobného se neděje snad už ani v Albánii,“ posteskl si zakladatel České krajiny.

O život přitom nešlo jenom jemu. V rámci jedné z kontrol pohrozil jeden z úřadů utracením zvířat v rezervaci na náklady chovatele. V rámci dalších jednání se však podařilo tento scénář odvrátit. Jak prozradil zakladatel rezervace, situace není jen negativní. „Pokud bychom byli na všechno sami, tyto tlaky bychom samozřejmě už dávno neustáli. Poděkování za dlouhodobou podporu patří především Ministerstvu životního prostředí a městu Milovice i pracovnicím Státního zemědělského intervenčního fondu za profesionální a vstřícný přístup. A všem úředníkům, kteří dokážou dlouhodobým tlakům odolat,“ nešetřil slovy díků Dostál.

V těch nejtěžších situacích toto teritorium zachránila také obrovská podpora veřejnosti a firemních dárců. Bez nich by rezervace prý už dávno neexistovala. Za pomoc s řešením útoku pytláků ocenil přístup kriminalistů z Mladé Boleslavi. „Prvních deset let příprav a budování rezervace bylo extrémně tvrdých. Možná by už bylo pomalu na čase, aby se po tak dlouhé době prostředí v České republice začalo poněkud kultivovat,“ dodal .

(hyš-dd)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Česká krajina