Pátek

24. května 2024

Nyní

12°

Zítra

12°

Svátek má

Věnujme více péče lesním půdám, uzdravují se velmi pomalu

21. 6. 2023

page.Name
Okyselování lesních půd v České republice je urychlováno lidskou činností a má neblahý vliv na zdravotní stav lesů. Výrazně k němu přispívá odvoz dřevní biomasy z lesa, čímž dochází k odnětí velkého množství živin z biochemických přírodních cyklů. Rychlejší regeneraci půdního prostředí by prospělo snížení kyselé dusíkaté depozice, zvýšení podílu listnatých dřevin v druhové skladbě a omezení vyvážení biomasy z lesních porostů.

V současné době jsou při těžbě z lesů odstraňovány nejen kmeny, ale i větve či dokonce kořeny, tedy části akumulujících největší množství zásaditých živin. Jejich odvozem se ztrácí desítky až stovky kilogramů vápníku, hořčíku, draslíku i ostatních živin z jednoho hektaru lesní půdy. Reakce lesních půd v zemi je také ovlivněna změnou přirozené druhové skladby ve prospěch jehličnatých dřevin, zejména smrku ztepilého. Jeho okyselovací vliv na svrchní půdní vrstvy byl doložen v mnoha studiích.

Uvádí se, že smrkový jehličí může okyselovat svrchní půdní vrstvy již během jedné či dvou generací lesa. Ve středních a níže ležících půdních vrstvách je však okyselování připisováno spíše efektu ukládání sloučenin ze znečištěného ovzduší. Zvýšené ukládání kyselých částic do půdního prostředí vlivem antropogenních aktivit se datuje již od poloviny 19. století. Vstup okyselujících sloučenin, zejména oxidů síry a dusíku na našem území vyvrcholil v průběhu 70. až 80. let minulého století.

V oblasti Mostecké pánve bylo v důsledku vysoké koncentrace uhelných elektráren a teplárenských podniků produkováno pravděpodobně nejvyšší množství emisí SO 2 a NO 2 na světě. Po výrazných socioekonomických změnách v roce 1989 a odsíření uhelných elektráren a dalších hlavních zdrojů znečištění byla na našem území zaznamenána enormní depozice okyselujících sloučenin.

Navzdory výraznému snížení vymývání bazických kationů z půdního prostředí je proces regenerace velmi dlouhodobý a pozvolný, omezený pomalými zvětrávacími procesy. Změny pH* (kyselosti – zásaditosti) lesních půd pod antropogenní zátěží a scénáře budoucího vývoje jsou nejčastěji posuzovány s využitím biogeochemických okyselovacích modelů, které jsou však výrazně omezeny vstupem skutečných půdních dat. Přesnější vyhodnocení přinášejí studie založené na srovnání datových sad s velkými časovými odstupy, avšak takových publikací je již méně.

Této problematice se věnují pracovníci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem a své výsledky publikovali v článku Acidifikace a regenerace lesních půd v České republice, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu. Cílem jejich práce bylo vyhodnotit vývoj pH ve vybraných lokalitách a provést rekonstrukci vývoje pH lesních půd republiky od 50. let minulého století až po současnost.

V experimentu jsou zahrnuta data ze dvou typů výzkumných ploch. Plochy byly zakládány na lesních půdách republiky, výzkum prováděli pracovníci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Lesnicko-typologické plochy jsou zakládány od počátku 50. let minulého století do současnosti. Prvořadým cílem této sítě je zajištění podkladů pro zhotovení charakteristik lesních typů. Inventarizační plochy byly zakládány v rámci Národní inventarizace lesa. Tyto plochy jsou v zemi rovnoměrně rozmístěny, každá z nich je umístěna ve čtverci čtyři krát čtyři kilometry na principu náhodného výběru. Výzkum na těchto plochách probíhal od roku 2011 do roku 2018.

Výsledky studie potvrzují výrazný sestupný trend půdního pH již od přelomu 60. let 20. století. Nejnižší hodnoty byly zjištěny v 80. letech, což odpovídá největšímu depozičnímu tlaku v republice v tomto období. Pokles v A horizontech a B horizontech přesahoval jeden stupeň pH. Intenzivní acidifikací byly ve sledovaném období od roku 1953 až do roku 1990 postiženy nejen lesní půdy horských poloh nad 700 metrů nad mořem, ale i polohy střední 400 až 700 a nižší pod 400 metrů.

Výrazný pokles pH byl prokázán jak v nižších polohách do 400 metrů, zejména ve středočeské pahorkatině, Podkrkonoší, předhoří Orlických hor a v jihomoravských úvalech, tak i ve středních polohách v rozmezí 400 až 700 metrů v Krušných horách, západočeské pahorkatině, Křivoklátsku a Českém krasu, rakovnicko-kladenské vrchovině, středočeské pahorkatině, Českém lese, českomoravském mezihoří, Bílých Karpatech a vizovických vrších.

Pokles byl zaznamenán i v polohách nad 700 metrů v pohraničních pohořích. Výjimkou jsou Jizerské hory, kde pokles půdního pH zaznamenán nebyl. Výrazná kyselina byla zjištěna i na plochách opakovaně vzorkovaných v 50. a pak v 90. letech, také na plochách opakovaně vzorkovaných v 50. a 70. letech. 

Trend regenerace půdního prostředí od počátku 90. let byl zjištěn ve všech polohách av celé půdní hloubce. Překvapivé však je, že návrat k původním hodnotám je velmi pozvolný a dosahuje pouze několik desetin stupně pH. Výrazný trend regenerace půdního prostředí po roce 2000 byl zjištěn v Jizerských horách a na Ještědu. Po roce 2010 návrat k původnímu pH hodnotám stagnuje. V polohách nad 700 metrů je regenerace půd pozvolnější v porovnání s polohou nižšími pod 400 a 700 metrů.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Foto: VÚLHM