Mohou mít na odumírání borovic vliv původně neškodné saprofytické houby?

Z biotických činitelů se na odumírání borovice lesní v České republice zásadně podílejí podkorní hmyz, nejčastěji lýkožrout vrcholkový, lýkožrout borový, krasec borový a pilořitka Sirex noctilio. Nápadně také vzrůstá napadení porostů borovice lesní jmelím bílým borovicovým. Z houbových patogenů jsou borovice lesní oslabené dlouhodobým suchem, v republice napadány především václavkami a kuželíkem borovým.

Jednou z nezodpovězených otázek je, zda mohou mít na odumírání borovic vliv i původně neškodně saprofytické houby, způsobující jen modrání dřeva. Významnou skupinou těchto hub jsou ophiostomatální houby, což jsou saprotrofové nebo příležitostní parazité žijící převážně v lýku a bělovém dřevě stromů. Na výzkum této skupiny hub se zaměřili vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a své výsledky publikovali v časopise Zprávy lesního výzkumu v článku Ophiostomatální houby v porostech borovice lesní postižených dlouhodobým suchem.

Ve své práci vyhodnotili nejen přítomnost těchto hub v závislosti na období odběru, lokalitě, věku stromu, defoliaci a přítomnosti ostatních organismů, ale také posoudili jejich fytopatologický význam. Fytopatologicky nejvýznamnější ophiostomatální houby jsou zástupci rodů Ceratocystis a Ophiostoma. Na borovici lesní ve střední Evropě jsou nejčastějšími zástupci Ceratocystis minor a Ceratocystis ips, výskyt silně souvisí s napadením podkorním hmyzem a stresem suchem.

Silnou virulenci vědci zaznamenali u hub Ceratocystis minor, Leptographium wingfieldii, Leptographium lundbergii, Leptographium procerum, způsobující kořenovou hnilobu borovic, a Grosmannia wageneri, způsobující kořenovou hnilobu jehličnanů. Na šíření ophiostomatálních hub se významně podílejí přenašeči, především podkorní hmyz a roztoči.

Vědci si ke studiu vybrali čtyři lokality - Valtice, Příšťpo, Brodce, Vrbová Lhota s borovými porosty postiženými suchem. V každé lokalitě byly pokáceny dva stromy odpovídající věku porostu 30 až 40 a 50 až 90 let. Celkem bylo na jaře, v létě a na podzim roku 2020 pokáceno 24 stromů. Z každého byly odebrány výřezy ze spodní a střední části kmene a větví. Ophiostomatální houby byly přítomny na 24 výřezech z celkového počtu 72, což představuje 33 procent. Na 12 stromech ze souhrnného počtu 24 stromů to bylo 50 procent. Nejvyšší počet kotoučů s těmito houbami byl zaznamenán na podzim (17), poté v létě (6) a nejméně na jaře (1).

Přítomnost ophiostomatálních hub se významně shodovala s přítomností roztočů, přičemž tento vztah vykazoval přímou úměrnost. Roztoči byli přítomni na 22 výřezech, tedy v 31 procentech. Roztoči jsou nejvýznamnější organismy živící se myceliem a sporami ophiostomatálních hub, což by mohlo vysvětlovat stejnou přítomnost těchto hub s přítomností roztočů na výřezech. Přítomnost těchto hub se významně shodovala s přítomností larev hmyzu z řádu dlouhorozí, přičemž tento vztah vykazoval přímou úměrnost. Dlouhorozí byli přítomni na 15 výřezech, tedy 21 procentech.

Někteří dlouhorozí obsazují mrtvé bělové dřevo v čerstvých ranách živých stromů i na řezných plochách pařezů a vytěženého dřeva, kde se živí myceliem a sporami ophiostomatálních hub. Dlouhorozí kolonizovali výřezy dřeva po jejich odebrání a kultivované houby jim sloužily jako potrava. To znamená, že výskyt dlouhorohých na výřezech se zdravotním stavem borovice lesní nesouvisel. Z ostatních druhů dominovaly houby rodu Trichoderma, byly přítomny na 72 výřezech, to je 100 procent. Jejich výskyt na borovici lesní však s chřadnutím stromů ani s přítomností studovaných hub nesouvisel.

Rozdíly v přítomnosti ophiostomatálních hub nebyly statisticky významné v závislosti na lokalitě, věku stromu, původu kotouče ani defoliaci. Mezi lokalitami se přítomnost ophiostomatálních hub významně nelišila. Častější výskyt těchto hub ve vodivých pletivech dřevin bývá spojován se suchem. Nejnižší vlhkost vzduchu se vyznačovala v lokalitě Vrbová Lhota. Nicméně rozdíly v povětrnostních podmínkách mezi lokalitami nebyly zásadní.

Vliv věku (30 až 40 versus 50 až 90 let, respektive průměru kmene, přičemž starší stromy měly větší průměr kmene, za přítomnosti těchto hub nebyl významný. Samotný věk stromů s těmito houbami pravděpodobně nesouvisí, ale staré stromy jimi mohou být napadeny častěji kvůli jejich častějšímu špatnému zdravotnímu stavu. Ophiostomatální houby se častěji objevují na výřezech velmi silně defoliovaných borovic, avšak na chřadnutí hostitele se podílejí pouze virulentní druhy.

Přítomnost jmelí bílého borovicového s přítomnost ophiostomatálních hub nebyla přímo ani nepřímo úměrná. U borovice lesní stresované takovým způsobem významně vzrůstá výskyt a fytopatologický význam jmelí bílého borovicového i ophiostomatálních hub, ale přímý vztah výskytu jmelí a těchto hub na borovici lesní nebyl v žádné studii prokázán.

Vědci konstatovali že, ikdyž byly ophiostomatální houby přítomné celkem ve třetině výřezů a polovině jedinců borovice lesní a nacházely se ve všech výzkumných lokalitách na stromech různého stáří, tyto stromy nevykazovaly účinnou defoliaci, napadení podkorním hmyzem, jmelím bílým, ani jiné příznaky zhoršeného zdravotního stavu oproti stromům bez přítomnosti těchto hub ve výřezech. To znamená, že ophiostomatální houby zatím nepatří k významným faktorům podílejícím se na chřadnutí a odumírání borovice lesní v porostech postižených dlouhodobým suchem v Česku.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Foto: VÚLHM