Pátek

27. ledna 2023

Nyní

-2°

Zítra

-4°

Svátek má

Přípravné porosty břízy, jeřábu a olše mají odlišný vliv na růst podsázené jedle

19. 1. 2023

page.Name
Jedle bělokorá patří k našim původním dřevinám s nejvyšší produkcí dřeva. Současně je významnou zpevňující i meliorační dřevinou. Zároveň zvyšuje biodiverzitu lesních ekosystémů svou vysokou tolerancí k zástinu. Její význam je tedy ekonomický i ekologický. Lesníci usilující navýšit podíl jedle v našich lesích se v posledních letech potýkají s nedostatkem rovnoměrných srážek a zejména se vznikem rozsáhlých kalamitních holin v důsledku rozpadu smrkových porostů.

Na kalamitních holinách působí extrémní klimatické stresové faktory, jako jsou vysoké a nízké teploty, nerovnoměrná vlhkost, silný sluneční osvit. Vinou vysokých teplot, ale i mrazů zde roste riziko vysušování. Proto jsou podmínky pro přímou výsadbu jedle nepříznivé. Jednou z možností, jak vnést úspěšně jedli na kalamitní plochy je využití porostů přípravných dřevin a technologií podsadeb v rámci dvoufázové obnovy. Použití pionýrských dřevin na současných holinách umožňuje větší časovou a prostorovou variabilitu při vytváření následných porostů s vyšším potenciálem budoucí stability.

Na tento způsob výsadby jedle se ve svém výzkumu zaměřili vědci z VÚLHM, VS Opočno, a Mendelovy univerzity v Brně. Cílem jejich práce bylo ověřit reakci podsadeb jedle na porostní prostředí přípravných porostů břízy, jeřábu a olše o různém zakmenění a věku. Jedle má značné nároky na vláhu a její rozložení během roku. Nejlépe se jí daří na hlubokých čerstvých půdách. Vyžaduje stejnoměrnou přiměřenou půdní vlhkost po celou vegetační dobu. Špatně snáší silné zimní mrazy.

V našich podmínkách lze velmi dobře využít přípravný porost domácích pionýrských listnáčů, jako je bříza a jeřáb ptačí, na podmáčených stanovištích olši lepkavou. Jde o dřeviny tolerantní ke stresu z výkyvů teplot, jsou méně náročné na množství živin v půdě. Výzkum vědci realizovali na pokusných plochách založených v roce 2013 na lokalitách postižených václavkovou a kůrovcovou kalamitou v oblasti Krnovska, okolí Města Albrechtic v předhoří Hrubého Jeseníku. Porosty břízy byly zvoleny podle tří kategorií věku 7, 15, 30 let, u olše a jeřábu byl věk okolo 15 let. Věk hodnocených podsazených jedlí byl čtyři roky.

Vědci zjistili, že mortalita jedle byla po sledované čtyři roky od výsadby nízká. Nejvyšší mortalitu, šest procent, pozorovali u výsadeb na holině, kde byl podíl odumřelých jedinců nejvyšší už po prvních dvou letech od výsadby, ale také pod hustými porosty sedmileté břízy a patnáctiletého jeřábu. Ztráty do 10 procent však neznamenají ohrožení vývoje porostu.

Vědci zjistili vysoce průkazný vliv věku i zakmenění přípravného porostu břízy na hodnocené růstové i morfologické parametry čtyřleté podsadby jedle. Ve všech kategoriích výškový přírůst a celková výška jednoznačně klesaly s narůstajícím zakmeněním porostu. Porovnáním přírůstu jedlí vysazených na holině a ve variantách nejnižšího zakmenění všech věkových kategorií přípravného porostu břízy vědci prokázali příznivější výškový vývoj v kategorii 15 let a na holině.

Celkově nejnižší růstové parametry vykazovala jedle vysazená pod přehoustlý porost jeřábu (zakmenění 10+). Výška jedle byla ve všech variantách porostu jeřábu výrazně odlišná. Nejvyšší byla zjištěna pod variantou zakmenění 7, nejméně byla zjištěna pod variantou 10+. Vývoj jedlí pod variantami zakmenění porostu olše vykazoval minimální rozdíly.

Obnova pod clonou, ať již mateřského porostu nebo porostu přípravných dřevin, je pro obnovu spíše doporučovaným postupem, neboť na holině bez krytu před přímým slunečním zářením je silně ohrožena mrazem, vykazuje vyšší ztráty a často nižší přírůst. Ani klonění silně proředěným porostem nemusí vůči poškození mrazem skýtat dostatek krytu.

Na žádné variantě posuzovaného experimentu se za sledované období mráz ve vegetační době neprojevil. I přesto je vysazena na holinu mírně vyšší mortalitu než jedle v podsadbách, s nabídkou nejhustší varianty porostu jeřábu (zakmenění 10+). Z hlediska přežívání tak měla zvýšená ozářenost holiny obdobný efekt, jako výrazné stínění krycím porostem.

Dosavadní vývoj jedle na testované holině potvrzuje, že mezi ideální podmínky pro růst jedle lze řadit i kotlíky do maximálně 0,1 hektaru. Zvolená velikost byla vhodná z hlediska rizika studeného vzduchu, ke kterému dochází v porostních mezerách nehomogenních porostů vlivem nočního proudění vzduchu, které se tu neprojevilo. Nejpříhodnější poměry přípravného porostu břízy na odrůstání jedle byly zjištěny při jeho rozpracování v 15 letech. Nicméně ani sedmiletý či třicetiletý porost břízy nepředstavoval, zvlášť při provedení alespoň částečné redukce zápoje, pro vývoj jedle bariéru.

Vědci konstatovali, že zjištěné výsledky ukazují odlišný vliv přípravných porostů břízy, jeřábu a olše na podsázenou jedli. Zatímco u testovaných patnáctiletých porostů jeřábu se skutečně jako optimální jevilo zakmenění 7, růstová reakce jedle pod olší byla obdobná ve všech testovaných variantách zakmenění. A pod břízou jedle bez ohledu na věk přípravného porostu přirůstala nejlépe pod porostními částmi se zakmeněním 5.

Výzkum ukázal, že porost každé z testovaných přípravných dřevin tvoří porostní mikroklima jiným způsobem, svůj význam může mít i odlišný vliv na půdní prostředí, a to zvláště u olše díky její symbióze s bakteriemi napomáhajícími fixaci dusíku. Pro další podsadeb vědci doporučují obnovu podrostním způsobem postupnými málo intenzivními těžebními zásahy tak, aby jedlové podsadby nebyly vystaveny prudkým vývojem změn mikroklimatu. Zhodnocením výsledků čtyřletých podsadeb do přípravných porostů tvořených břízou, jeřábem a olší o variantním zakmenění vědci potvrdili přizpůsobivost jedle na různé světlostní poměry.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Ilustrační foto: Robert Polách