Pátek

27. ledna 2023

Nyní

-2°

Zítra

-3°

Svátek má

Vlastnit přírodní rezervaci je nejen příležitost, ale také závazek

5. 1. 2023

Vlastnit přírodní rezervaci je nejen příležitost, ale také závazek 8 snímků
Liduprázdné území s rašelinnými jezírky a neprostupnými močály obývané temnými silami. To je běžná představa o rašeliništích, dominantním biotopu našich pohraničních hor. Ale zatímco na Šumavě a v Krušných horách patří ke koloritu, uprostřed Čech byste něco takového nejspíš nehledali. Přesto tu nejméně jeden mokřad je.

Přírodní rezervace V Bahnách leží v jinak suché krajině Rakovnicka nedaleko obce Třtice. Na pouhých devíti hektarech najdete bohatou květenu a vzácné druhy živočichů, vyskytující se pouze v tomto prostředí. Cennou lokalitu získala loni do vlastnictví Fakulta životního prostředí ČZU v Praze a její správou byl pověřen docent Jiří Vojar z katedry ekologie.

Co vlastnictví rezervace V Bahnách pro vaši fakultu znamená?
Příležitost. Univerzita má školní zemědělský a lesní podnik, které využívá pro praktickou výuku. Kromě toho, že řádnou péčí tomuto kusu přírody pomůžeme, může sloužit v rámci praktické výuky k demonstraci péče o přírodu. Studenti se zapojí do manažerských opatření, lépe pochopí jejich účel a principy. Rezervace má také velký potenciál pro budování vztahu s veřejností, může pomoci vytvářet povědomí o škole. Mohou sem například jezdit na exkurze žáci a studenti základních i středních škol. Dále je to zodpovědnost. Vlastnictví takové rezervace je zároveň i závazek. Měli bychom být schopni o ni dobře pečovat a podporovat předměty ochrany, tedy cílové druhy rostlin, živočichů a jejich biotopy. S ohledem na pestrost území přitom nejde o triviální záležitost. Každý kousek rezervace vyžaduje jiný přístup, například jinou frekvenci nebo termíny kosení. Zásahem pro podporu jednoho druhu přitom nesmíme poškodit druhy jiné. V současné době vycházíme z platného plánu péče o rezervaci, který bychom však chtěli ve spolupráci s orgány ochrany přírody postupně aktualizovat a péči o rezervaci mnohem více rozšířit.

Je to unikátní lokalita plná botanických i zoologických pokladů. V čem spočívá její hodnota a které vzácné rostliny a živočichy tu můžeme najít?
Z rostlin jsou to zejména druhy vázané na slatiniště, což je zdaleka nejcennější biotop v rámci rezervace. Ať už jde o masožravky, jako například rosnatku okrouhlolistou, tučnici obecnou či bublinatku jižní; z dalších druhů rostlin lze jmenovat ostřici Davallovu, prstnatec májový, hořec hořepník, zvoneček hlavatý nebo hruštičku prostřední. Asi nejvíce ohroženým druhem je však kohátka kalíškatá. Co se týče živočichů, rezervace byla dlouho přehlížená. Chyběl tu systematický zoologický průzkum a informace o živočišných druzích odsud je velmi málo. Lokalita má svou pestrostí (mnoho různých biotopů na malém prostoru) a umístěním (přechod lesů a zemědělské krajiny) obrovský potenciál samozřejmě i pro živočichy – od bezobratlých po všechny skupiny obratlovců. Jen při první herpetologické návštěvě zde bylo zjištěno šest druhů obojživelníků a dva druhy plazů, další lze očekávat. Mám hlášení od kolegů, že zde nachází naprosto unikátní druhy. Často jde o jednu z mála lokalit výskytu u nás.

Co považujete za vůbec nejcennější?
Nerad bych vybíral jen jedno. Vlajkovým druhem rezervace je kohátka kalíškatá, kriticky ohrožený druh rostliny, jehož lokality výskytu v ČR bychom spočítali na prstech jedné ruky. V rezervaci se dříve kohátka prokazatelně vyskytovala a rádi bychom ji zde udrželi. Tomu odpovídá i intenzita cílené péče, která je tomuto druhu věnována. Za mě je nejcennější již zmiňovaná pestrost biotopů v rezervaci. Naleznete zde specifický typ rašeliniště – slatiniště, dále rákosiny kolem vodního toku Loděnice, který byl před zhruba deseti lety revitalizován, také podmáčené porosty dřeviny, řadu periodických tůní, ale i ty větší trvalé.

Jak probíhá botanický a zoologický výzkum?
Od počátku sezón členové katedry ekologie Fakulty životního prostředí provádějí systematický monitoring převážně taxonomických skupin. Oproti rostlinám jsou o živočiších z tohoto území informace velmi kusé, proto je takový komplexní monitoring velmi důležitý. Zejména pro následné stanovení cílových druhů – předmětů ochrany a způsobů péče o ně. Na monitoringu se většina členů katedry podílí a doufám, že se z rezervace stane jednou z nejlépe prozkoumaných chráněných území. Kromě botanického a zoologického průzkumu v rezervaci probíhá monitoring kvality vody a hydrologické průzkumy. Za pomoci dronů členové katedry prostorových věd FŽP poskytují velmi cenné letecké snímky rezervace, které umožní sledovat změny v lokalitě.

Tak cenné území vyžaduje i zvláštní péči. Nebo je možné ponechat vše na přírodě?Mimořádná cennost této lokality se zde zachovala mimo jiné proto, že se zde dříve velmi dlouho zemědělsky hospodařilo. Probíhala zde pastva a kosení, území se udržovalo jako bezlesé, což je pro dlouhodobé zachování slatin zásadní. Tak jako na většině území ČR – s výjimkou pralesů a jiných čistě přírodních stanovišť – musí i zde fungovat tak zvaný management, tedy aktivní péče o druhy a jejich biotopy. Pokud bychom nechali vše na přírodě, což se mimochodem na velké části rezervace v posledních několika desítkách let dělo, z pestrého území by se stalo poměrně homogenní stanoviště. Konkrétně by většinu lokality pohltily rákosiny a rezervace postupně zarůstala dřevinami. Je třeba si uvědomit, že chráněná území jsou většinou místa, která byla stovky až tisíce let, a to až do poloviny minulého století, obhospodařovaná člověkem v rámci tradičního zemědělského hospodaření. Právě to v návaznosti na přírodní procesy umožňuje vytvoření pestrých biotopů a výskyt ohrožených druhů. Bez aktivní péče takové lokality postupně zarůstají konkurenčně silnějšími druhy. Bezzásahovost patří pouze stanovištím, kde se doposud dochovaly přírodní procesy, kterými se obnovují.

Jaké jsou vaše nejbližší plány a co zde chcete realizovat ve vzdálenějším horizontu?Prostřednictvím odborné firmy zde již druhým rokem probíhá intenzivní management, zejména kosení ploch na rozsáhlých plochách. Drobnější speciální zásahy, například narušení povrchu půdy pro podporu kohoutků, realizují členové naší katedry. Byl zde také svépomocí odstraněn starý plot, zbudovaný při založení rezervace. V péči o rezervaci chceme pokračovat, rádi bychom do ní více zapojili naše studenty v rámci praxe a také všechny zájemce z řad zaměstnanců. Již letos na podzim máme v plánu citlivě prořezat náletové dřeviny, které se zde postupně šíří, a ručně vykopat několik drobných tůní pro vodní bezobratlé a obojživelníky. Do budoucna je třeba vyřešit hlavně dostatečné zásobování vodou, neboť přítok vody do slatiniště je velmi omezen cestou, která vede nad rezervací. Ta funguje v podstatě jako hráz a do slatiniště se tak dostává velmi málo vody. Dále je třeba zamezit splachům a eutrofizaci ze zemědělských půd severně od rezervace. To jsou ale již velmi komplexní zásahy, které vyžadují spolupráci řady odborníků.

Mluvilo se o zpřístupnění rezervace pro veřejnost. Jak to tedy vypadá? 
Rezervace je veřejnosti přístupná již teď. Zejména slatiništní louka, respektive její horní sušší partie jsou místními využívány jako odpočinkové místo. Zmiňované odstranění plotu mělo i symbolický význam – nechceme lidem jakkoliv bránit ve vstupu do tohoto území. Ve východní části rezervace se nabízí vybudovat k jedné z větších tůní povalový chodníček, který by toto místo zpřístupnil i za vyšších stavů vody. Rádi bychom při východním okraji rezervace, poblíž přístupové cesty, která tvoří jižní hranici chráněného území, vybudovali také odpočinkové místo, malý turistický přístřešek s lavičkami. Již nyní se kolem cest nacházejí informační cedule, které seznamují kolemjdoucí s rezervací. Chtěli bychom být aktivnější i v online prostoru, rezervace má své internetové stránky, ale mnohem efektivněji bude Facebook či Instagram.

Rašeliniště uprostřed Čech, v oblasti, kde bychom to nečekali. Jak se to vlastně přihodí?
Většina lidí má pojem rašeliniště spojen s rašeliništi v horách, na Šumavě či v Krušných horách. To je však pouze jeden z typů rašelinišť, tak zvané vrchoviště, která jsou zásobená srážkami. Rašeliniště však mohou vznikat i v nižších a středních polohách, typicky v mělkých údolích či pramenech, kde jsou zásobena podpovrchovou vodou. Takovým rašeliništím se říká slatiniště. Otevřené mokřadní biotopy byly na počátku holocénu poměrně běžné. Jen některé z nich se však udržely dodnes. Řada slatin vznikla i druhotně díky člověku v důsledku antropogenního odlesňování, které započalo již před několika tisíci lety. Slatiniště jsou otevřenými biotopy, bez souvislého porostu lesa. Proto odstranění olšin ve vlhkých lesích umožňuje jejich rozvoj. Bohužel rozsáhlé změny v krajině, zejména v druhé polovině minulého století, které způsobily intenzivní zemědělské a lesnické hospodaření a meliorace, drtivou většinu takových lokalit zlikvidovaly. V současné době patří nížinná slatiniště mezi nejcennější biotopy. Většina z nich je proto chráněna coby zvláště chráněná území.

Zatímco dříve byla rašeliniště opomíjena, dnes hrají v krajině čím dál větší roli a mnohde se obnovují. Jaký je jejich význam?
Jsou to jednak refugia výskytu druhů vázaných na vlhké a mokřadní biotopy. Dále jde o přirozené zásobárny vody. Tato území mají značnou retenční kapacitu. Chrání tak níže položená místa před negativními dopady přívalových dešťů a lokálními povodněmi. Mokřadní biotopy rovněž ovlivňují mikroklima ve svém okolí.

Na co se při práci V Bahnách těšíte?
Budu rád, když fakulta zajistí rezervaci odpovídající péči a podporu rozvoje chráněných a ohrožených druhů, což je základ a vlastně i naše povinnost. Současně je to příležitost, jak do tohoto procesu zapojit studenty, pedagogy i veřejnost včetně té odborné.

Lenka Prokopová
redakce@prirodatv.cz
Foto: zivauni.cz