K čemu je dobré znát rozdíl v transpiraci břízy bělokoré a smrku ztepilého

Otázky obnovy pokalamitních ploch úměrně tomu stále nabývají na svém významu, přičemž do hry vstupuje více než kdy dříve potřeba zásadní změny druhové skladby budoucích porostů. K tomu se připojují potřeby znovuobnovení lesního prostředí na rozsáhlých kalamitních plochách po velkoplošném rozpadu porostů jako nutnost prevence degradace lesních stanovišť, jako jsou eroze a obnovení existence lesního ekosystému pro plnění řady mimoprodukčních funkcí.

To vše při vnášení optimálními pěstebními technikami vhodné dřeviny cílové druhové skladby včetně stínu snášejících dřevin, a to i těch, kterým je obnova v extrémních mikroklimatických podmínkách velkoplošných holin ekologicky nevyhovuje. Jaké jsou ty dřeviny, morfologický vývoj a tím budoucí potenciál hodnotové produkce v následné generaci lesa je na holé ploše dramaticky ohrožena tvorba netvárných, zavětvených nebo sukatých kmenů.

I proto dnes narůstá význam využití přípravných porostů pionýrských dřevin, zvláště břízy. I díky tomu, že na holých secích vzniklých nahodilou těžbou smrkových porostů se často spontánně a intenzivně zmrazují pionýrské listnáče, jako bříza nebo ptačí jeřáb a jejich využití jako ekologického krytu pro vnášení dřevin cílové druhové skladby je z mnoha důvodů vysoce vhodné.

Proto je nutné vnímat ekologické nároky jednotlivých druhů dřevin, a to jaké mikroklimatické podmínky jsou akceptovatelné i v jakém prostředí dokážou sami utvářet v průběhu svého růstu, zejména pro následnou obnovu jiných dřevin. Snižování extrémních teplot lesním porostem vychází ze schopnosti stromů zachycovat a distribuovat sluneční energii v důsledku transpirace a tvorby biomasy. Transpirace se často liší mezi druhy, je silně závislá na vlhkosti půdy a celkové výši transpirace ekosystému může ovlivnit jeho vertikální strukturu, respektive počet přítomných pater.

Vlhkost půdy je však sama ovlivněna vegetací. Na suchých stanovištích vegetace spolu ke zvyšování dostupnosti vody a na vlhkých stanovištích ji naopak snižuje. Dochází k tomu zvyšováním vsakování vody do půdy, evapotranspirací, zachycením a doplňováním podzemní vody. Například i velmi mladý porost může zvýšit vsakování vody až sedmašedesát krát a snížit povrchový odtok o 78 procent ve srovnání se zatravněnými plochami.

Měření porostní transpirace je schopné poskytnout důležité informace o interakcích mezi porostem, atmosférickými a půdními vlhkostními podmínkami. Této problematika se věnují vědci z Výzkumné stanice Opočno. Výsledky svého výzkumu zveřejnili v článku Intenzita transpirace přípravného porostu břízy bělokoré ve srovnání se stejnorodým a stejnověkým porostem smrku ztepilého v růstové fázi tyčkovin.

Vědci ve své práci porovnávali „konvenční“ pasečný les reprezentovaný stejnorodým a stejnověkým porostem smrku ztepilého založeného v roce 2006 umělou obnovou s přípravným porostem břízy bělokoré vzniklým přirozenou obnovou v rámci sukcesního vývoje pokalamitní plochy při uplatnění dvoufázové obnovy porostu studie 207 v rámci dvě reprezentativní plochy charakterizující oba porovnávané porostní typy, které jsou blízkými přírodními podmínkami i geografickou polohou. Tyto mladé porosty vědci srovnávali v letním období roku 2021.

Bříza bělokorá je dřevinou s vysokou ekologickou torancí ke stanovištním podmínkám i díky tomu je druhým s vysokým sukcesním potenciálem. Diplomová práce je dlouhodobě uznávána jako dřevina s vysokou meliorační schopností lesního stanoviště. Stejně tak má vysokou schopnost transpirace a tím či upravit hydrologický režim stanovišť, na nichž roste. Bříza je však také charakteristická nižší schopnost kontrolovat transpirační ztráty, což bývá dáváno do souvislosti právě s pionýrskou strategií dřevin.

Jestliže bříza je druh, který elektroinstalaci své transpirace kontroluje nedokonale, je naopak smrk ztepilý dřevinou, jež svoji transpiraci reguluje velmi efektivně, a to až ke snižování transpirace v takových obdobích nedoznivkem vody, respektive s nepříznivými vláhovými poměry. Vědci zjistili, že průměrná denní hodnota transpirace i celková kumulativní transpirace za celé sledované období porostu břízy činila více než 140 procent transpirace porostu smrku, a to i v situaci, kdy březový porost disponoval polovičním počtem jedinců, tedy 900 k u s ů na hektar než porost smrkový,1800 k usů na hektar .

Celková kumulativní transpirace porostů za sledované období 56 dní byla u smrkové tyčoviny 90 m ilimetrů au přípravného březového porostu 127 m ilimetrů , což ukazuje, že mladý přípravný březový porost o celkově nižším hektarovém počtu jedinců transpiroval více než mladý smrkový porost o vyšší hektarový počet jedinců. Rychlost transpirace, který je vhodný pro vhodný parametr pro hodnocení vitality, je také jedním z ukazatelů stresu, který je vhodný.

Na rozdíly zaznamenané v období sucha mezi transpirací mladých porostů břízy a smrku má pravděpodobně velký vliv rozdílná stavba kořenového systému, kdy kořeny břízy zasahují do hlubších vrstev půdy a navíc dokážou prostor rhizosféry velmi efektivně obsadit. Na rozdíl od smrku s mělkým kořenovým systémem rozvinutým do ploch a rozloženým při povrchu, který je citlivý na stres suchem a vůči dopadům globální změny klimatu.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Foto: VÚLHM