Záchranná stanice v Bartošovicích slaví 40 let a má se za čím ohlédnout

Hlavně dravců a sov, ale i volavky popelavé, ťuhýka obecného, havrana polního, labutě a ježka. Vlastivědný ústav v Novém Jičíně, později Okresní vlastivědné muzeum, tedy instituce, která stála za vznikem tohoto zařízení, měla od dubna 1977 povolení k této činnosti od ministerstva kultury ČSR, pod níž tehdy problematika ochrany přírody spadala. Po sametové revoluci v roce 1989 byla stanice krátce v gesci Okresního národního výboru v Novém Jičíně a od 1. ledna 1992, tedy 31 let, je stanice provozována Základní organizací Českého svazu ochránců přírody v Novém Jičíně.

Od té doby do 30. října letošního roku dosáhl počtu živočichů, kterými jsme zabývala čísla 38 191 jedinců, 302 druhů. V tomto počtu jsou zahrnuta nejen zvířata volně žijících druhů, ale i exoti, některá domácí zvířata, například fretka nebo holub. Od roku 1997 stanice působí také jako Záchranné centrum CITES, tedy jako dočasné útočiště pro zabavené exempláře podléhající ochraně v rámci úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy organismů. V rámci této činnosti bylo dosud v péči přes 1500 zajištěných zvířat.

Pokud zůstaneme u volně žijících obratlovců, jde o 37 536 zvířat, 242 druhů. Z toho 1382 obojživelníků šest druhů, 224 plazů sedm druhů, 24 320 ptáků 187 druhů, 11 610 savců 48 druhů. Nejčastěji jsou přijímáni ježci obou druhů – 6965 ex. Na druhém místě je poštolka obecná (5207), dále rorýs obecný 2603, káně lesní 1467, kos černý (1211), zajíc polní (1116), puštík obecný (867). Těchto sedm druhů tvoří přes polovinu všech přijatých zvířat.

Naopak je 34 druhů, které byly přijaty pouze jednou. Jsou mezi nimi opravdu vzácné druhy, jako potápka žlutorohá i druhy relativně běžné, které se díky způsobu života dostávají do lidských rukou zcela výjimečně (pisík obecný, slavík obecný).Úspěšnost návratu do volné přírody se z dlouhodobého hlediska pohybuje kolem 54 procent. Proměňuje se i druhová skladba přijímaných živočichů.

U některých druhů se projevuje lidská synantropizace, tedy skutečnost, že se populace některých druhů zvířat stěhuje do blízkosti sídel, zejména do větších měst a jejich okolí. Jako příklad lze uvést holuba hřivnáče a zajíce polního. Oba druhy byly před rokem 2000 přijímány jen ojediněle. V posledních pěti letech to jsou desítky ročně  až více než 100 u zajíce polního. Jejich podíl na příjmech je nyní kolem 3,5 procenta v případě hřivnáčů a pět až šest procent v případě zajíců.

Je zajímavé, že „zateplovací boom panelových domů“ v posledních letech, který mohl potenciálně připravit o hnízdní příležitosti synantropně žijící ptáky, se nijak neprojevil na příjmech rorýsů. Jejich počty neustále stoupají. Letos se už rorýs dostal na první místo mezi nejčastěji přijímané ptáky a přeskočil tedy poštolku obecnou. Rorýsi tvoří sedm až deset procent přijatých zvířat. U kání lesních se viditelně projevují opatření proti zásahům elektrickým proudem na linkách VN. V období 1999 až 2008 bylo ročně přijímáno v průměru více než 14 popálených kání ročně, v letech 2011 až 2022 to bylo méně než šest ročně.

Ochranářská práce byla po čtyři desetiletí také zaměřena na aktivní podporu vybraných druhů volně žijících živočichů. V letech 1993 až 2004 bylo vypuštěno celkem 50 mláďat raroha velkého, většina těchto mláďat pocházela z odchovu stanice v Miloticích. V roce 1999 to byla tři mláďata sokola stěhovaného. Několik let se stanice ve spolupráci s vybranými mysliveckými sdruženími věnovala záchraně populace koroptve polní. V letech 1999 až 2002 bylo vypuštěno celkem 990 kusů.

Od roku 1998 se také věnuje záchraně sovy pálené a do roku 2000 i sýčku obecnému. Sov pálených bylo do tohoto roku vypuštěno přes 800 a sýčků 421, zhruba polovina těchto jedinců je z odchovu stanice a další jedinci pocházejí ze zoologických zahrad, především pak ze ZOO Ostrava a Hodonín. Posledním kriticky ohroženým druhem, kterým se záchranáři zabývají od roku 2000 v roce 2006 ho v rámci projektu Návrat orla skalního do ČR realizovali první vypouštění mláďat, je orel skalní. Poslední vypouštění proběhlo v roce 2017 a celkem bylo vypuštěno 29 mláďat a orel skalní po 100 letech vrácen jako hnízdní druh do naší přírody.

Za zmínku určitě také stojí, že se stanice v roce 2000 jako jedna z prvních zapojila do záchrany původního plemene ovcí chovaného dříve v hojném počtu na Valašsku, a to do plemene Valaška. Malé stádečko má pořád v chovu. V roce 2014 dostala na jinou úroveň i problematiku ekologické výchovy, které se také od počátku věnuje. Ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR vybudovala návštěvnické středisko Dům přírody Poodří. Za 10 let provozu tohoto návštěvnického střediska, které se nachází v areálu záchranné stanice, ho navštívilo téměř 120 tisíc návštěvníků. Z toho nejvíce byli žáci a studenti škol všech stupňů v rámci výukových programů.

Tato nejstarší záchranná stanice ve střední Evropě se má za čím ohlédnout a určitě se nemusí za výsledky své práce stydět, právě naopak. Asi jenom ti, kdo pracují se zvířaty, si uvědomují, jak obrovské penzum práce to je, soboty, neděle, svátky nevyjímaje. Je obtížné něco takového jako záchrannou stanici vybudovat, ale mnohem obtížnější je zajistit následný provoz, údržbu a její rozvoj, udržet ho v chodu přes všechny překážky a nezdary. To se jí zatím daří.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: ZŠ Bartošovice