Pondělí

15. července 2024

Nyní

26°

Zítra

25°

Svátek má

Zvýšený tlak škodlivých činitelů, i jedle bělokorá má své kůrovce

22. 11. 2023

page.Name
Středoevropské jehličnaté lesy čelí zvýšenému tlaku biotických škodlivých činitelů, v posledních letech zejména podkorního a dřevního hmyzu. Důsledkem je oslabení až rozpad porostů zejména smrku ztepilého a borovice lesní, neboť tyto dřeviny patří mezi dominantně zastoupené jehličnany. Jedli bělokoré se dosud nevěnovalo příliš pozornosti. Její zastoupení v lesích je pouze 1,2 procenta, avšak předpokládané přirozené zastoupení činilo zhruba 20 procent a doporučené zastoupení dosahuje téměř 8 procent.

Jedle bělokorá je přitom v Evropě významným druhem z ekonomického hlediska (dřevozpracující průmysl), sociálního (rekreační funkce jedlových lesů, využití pro monitoring kvality ovzduší) i ekologického (ochrana půdy a biodiverzity). Výrazný pokles potravinových porostů a zastoupení této dřeviny ve střední Evropě nastal od 70. let minulého století.

Příčinou je komplex vzájemně závislých faktorů, jako jsou emise síry a další znečišťující látky, acidifikace půdy, nedostatek variability, různé patogeny, například houby kořenovník vrstevnatý a václavky, výskyt parazitických organismů, což představuje jmelí bílé, snižující vitalitu stromů, výkyvy počasí, geneticky nevhodné lesnické a myslivecké hospodaření i nedostatečná ochrana lesa. Zvýšený podíl jedle je navíc silně omezováno až znemožňováno působením přemnožené spárkaté zvěře.

Mezi výrazné negativní faktory ovlivňující prosperitu patří také působení podkorního hmyzu. Na území střední Evropy patří mezi podkorní hmyz způsobující odumírání jedí především lýkožrouti rodu Pytiokteines: lýkožrout jedlový, prostřední a malý, případně také korohlod jedlový. Problematice kůrovců na jedli se věnují vědci z Lesní ochranné služby, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Své poslední poznatky publikovali v článku Výskyt a význam kůrovců rodu Pityokteines v porostech jedle bělokoré. Vědci ve své studii zhodnotili výskyt lýkožroutů rodu Pityokteines ve vybraných regionech republiky, posoudili ohrožení porostů pěstovaných v klimaticky odlišných podmínkách a vyhodnotili počet jednotlivých druhů.

Významný vliv těchto druhů na zhoršení zdravotního stavu a odumírání jedle v Evropě se výrazně projevuje po roce 2000. Všechny tři preferují oslabené a odumírající stromy před zdravými, množí se velmi rychle, zejména na vývratech a zlomech po vichřicích. Kůrovci rodu Pityokteines se vyznačují silným potenciálem, mohou být příčinou odumření až 70 procent napadených stromů. Brouci vylíhlí z jednoho stromu mohou v následujícím roce ohrozit až 56 stromů.

I přes uvedené rizikové faktory je nezbytné dosáhnout snahy o zachování jedlí v lesích i v době změn klimatu, neboť má, jak ukazují například dendroekologické studie, zejména ve vyšších nadmořských výškách ve vztahu k suchu větší rezistenci i odolnosti než třeba smrky, buky a modříny . Pěstování jídla může v budoucnosti podporovat vysokou úroveň produktivity v mnoha zemích střední Evropy. Rovněž má jako pozdně sukcesní druh za určitých podmínek potenciál v důsledku klimatických změn rozšiřovat na území Evropy svůj areál výskytu.

Ke ochraně bílé je nezbytné vhodné způsoby hospodaření, neboť s měnícím se klimatem bude docházet k nevhodnému rozložení srážek během roku a poryvům větru, což povede k mechanickému poškození a silnému napadání jedí podkorním hmyzem při oslabení stromů suchem. Vědci svoji studii realizovali v lokalitách Starý Samechov (střední Čechy, okres Kutná hora), Nižbor (střední Čechy, okres Beroun), Tábor (jižní Čechy, okres Tábor) a Runářov (střední Morava, okres Prostějov).

Všechny lokality se nacházejí v oblastech s rozsáhlejšími výskyty jedlových porostů a mají stanovištní podmínky odpovídající ekologickým nárokům této dřeviny. Ve všech byl zaznamenán zvýšený podíl odumírání jedí s četným napadením podkorním hmyzem. Plochy byly rovněž záměrně vybrány v různých biogeografických regionech republiky. Kůrovci byli odchytáváni pomocí feromonových lapačů umístěných v okraji porostů.

Výskyt lýkožrouta malého byl ve všech lokalitách častější, s rozsahem napadení po celé koruně stromů, než u lýkožrouta prostředního, který je především za nejvýznamnějšího lýkožrouta poškozujícího jedle. Převaha lýkožrouta malého, vyvíjejícího se pouze ve větvích a vrcholcích, může ukazovat na zdravotní stav jídla, kdy mají v důsledku takové dominantně oslabené korunové části, ale v kmeni stále zůstává dostatek pryskyřice na obranu proti kůrovcům, to je zalévání nalétávajících brouků lýkožrouta prostředního na kmen .

Příčinou relativně nízkých odchytů obou druhů bylo klimatických podmínek, kdy po období sucha v letech 2018 a 2019 následovaly srážkově příznivější roky s pozorovatelnou regenerací jedí, v důsledku čehož již přemnožení doznívalo. Výrazné rozdíly byly zaznamenány mezi lokalitami. Nejpočetnější, téměř dvojnásobný oproti druhé nejpočetnější lokalitě Runářov, výskyt lýkožrouta malého byl v lokalitě Nižbor, což lze vysvětlit regionálními klimatickými rozdíly. Lokalita se ve srovnání s ostatními nachází v nejnižší nadmořské výšce, vyšších průměrných teplot a nižších průměrných srážek.

Nízké srážky a vyšší teploty jsou obecně u kůrovců příčinou nárůstu počtu generací, dřívějšího jarního rojení, jejich silnější agregace a nižší obranyschopnosti dřevin, což tvoří napadení podkorním hmyzem. Odchyty v jednotlivých lokalitách odpovídají míře výskytu napadených stromů, jež se nejpočetněji vyskytovaly na Nižboru a St. Samechově, naopak v lokalitách Runářov a Tábor byl nízký výskyt. Vysvětlení pro meziroční rozdíly v počtu odchycených jedinců lze hledat v celkovém zlepšení zdravotního stavu jídla, kdy po suchém období 2015 až 2018 došlo k navrácení srážek k normálu.

Vědci ve své studii potvrdili škodlivý výskyt kůrovců rodu Pityokteines, konkrétně lýkožrouta malého a lýkožrouta prostředního. Oba tyto druhy byly běžně zachycovány v nainstalovaných feromonových lapačích. K zajímavému zjištění, potvrzujícímu opakované terénní pozorování na napadené hmotě, patří absence lýkožrouta jedlového, který nebyl zaznamenán ani v jednom případě.

Vědci v závěru studie konstatovali, že v posledních desetiletích dochází k zásadnímu úbytku tohoto druhu v naší, oproti stavu zhruba půl století, kdy ještě patřil k běžným druhům fauny kůrovců na jedli v mnoha oblastech zemí. Důvody tohoto jevu nejsou přesně známý, jedna z příčin může představovat dramatický soubor starých potravinových porostů, které tomuto druhému nejvíce vyhovují. Srovnání lokalit ukázalo, že vztah mezi počtem jedinců a klimatickými charakteristikami (vyšší teplota, nižší srážky) platí u jídla jako u dalších dřevin.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Jan Řezáč, Jan Liška