Prosperita populace zajíce polního závisí na struktuře zemědělské krajiny

Tyto změny poté vedou k dramatickému celkovému snižování biodiverzity a homogenizaci otevřené zemědělské krajiny. Proto je týmem Útvaru myslivosti Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti dlouhodobě monitorován zajíc polní, který patří mezi tak zvané „bioindikátorové“ druhy této krajiny.

Homogenizace zemědělské krajiny se projevuje zejména populačním poklesem drobných živočichů, zatímco volně žijící spárkatá zvěř na tyto změny reaguje populačním zvýšením. Nejdramatičtější pokles byl zaznamenán například u populace mnoha druhů ptáků zemědělské krajiny, u nichž od roku 1980 došlo až k šedesátiprocentnímu snížení početností v Evropě. Jde především o druhy hnízdící na zemi, například koroptev polní, čejku chocholatou či chřástala polního.

Mezi další druhy volně žijících živočichů, kteří negativně reagují na změny v zemědělské krajině, patří i zajíc polní. Intenzivní zemědělství a homogenizace prostředí má značný vliv na velikost jeho domovského okrsku, což je jeden z faktorů, který může ovlivňovat přežívání zajíců v současné zemědělské krajině. U zajíců bylo zjištěno, že větší výměra domovského okrsku je spojena s relativně neproduktivním prostředím. Proti tomu monokulturám se zajíci vyhýbají a preferují pestrou krajinu, pokud je však dostupná.

V intenzivně obhospodařované krajině zajíc v různých částech roku velmi obtížně nachází vhodná stanoviště, která by mu poskytla úkryt a vhodné zdroje potravy. Je známo, že především zaječky potřebují v období laktace potravu bohatou na tuky a lipidy, čemuž odpovídají zemědělské plodiny a zejména obilniny. Přesto si raději vybírají přirozenou potravu, tedy různé druhy planě rostoucích bylin, travin a polních plevelů, pokud jsou však v krajině dostupné. Větší potravní nabídka také snižuje dobu potřebnou na pastvení, čímž se snižuje riziko ulovení predátory.

Nedostatek těchto vhodných stanovišť může být pro zajíce limitující, a to nejen z hlediska zvýšeného rizika predace juvenilních jedinců, ale také kvůli negativním dopadům klimatických změn, které ovlivňují opět především nedospělé jedince. Absence krytových možností má prokazatelný negativní vliv na termoregulaci a následné výdaje energie. Proto je možné zajíce polního označit za tak zvaný bioindikátorový druh živočicha, jehož populace udává kvalitu prostředí agroekosystému v daném místě.

Změny v početnosti a ekologii zajíce polního byly dosud studovány především v západní Evropě. Nicméně negativní dopady transformace zemědělské krajiny na populaci zajíce polního se mohou projevit především v České republice, která měla prokazatelně největší výměru jednotlivých půdních bloků, přičemž tento stav do velké míry přetrvává dodnes. Své první výstupy studie o populacích zajíce polního v „pestře“ a velmi obhospodařované krajině publikovali vědci z Útvaru myslivosti v článku Přímý vliv struktury zemědělské krajiny na výměr domovských okrsků zajíce polního.

Výzkum byl zaměřen na ověření ekologie zajíce polního v podmínkách GPS telemetrie. Jde o sledování pohybové aktivity označených jedinců. Hlavním cílem studie bylo ověřit výměr domovských okrsků v jarních měsících a zhodnotit rozdíly ve výměře domovských okrsků v nikdy konvenčně obhospodařované zemědělské krajině ve srovnání s krajinou „pestrou“ a velmi diverzifikovanou. Hodnocení vlivu hospodaření v zemědělské krajině na ekologii zajíce polního bylo provedeno ve Středočeském kraji, v zájmové oblasti s pestrou krajinou a průměrnou výměrou půdních bloků zhruba 4,31 hektaru.

Chování zajíců bylo porovnáno s navazující lokalitou vzdálenou přibližně 2,5 kilometru, která je obhospodařována konvenčním způsobem a průměrná výměra půdních bloků zde činí asi 15,11 hektaru. Telemetrická studie v případě zahrnuta všech pozičních bodů, v nichž se monitorovaný jedinec objevil, odhalil průměrnou výměru domovských okrsků zajíce v hlavní obhospodařované krajině pžibližně 129,96 hektaru. Naproti tomu v sousední pestré lokalitě byla zjištěna výměra domovského okrsku pouze 18,62 hektaru. Stejně tak i průměrná výměra jádrového domovského okrsku působila ve velmi obhospodařované krajině 16,94 hektaru, avšak v pestré krajině pouze 1,34 hektaru.

Z těchto pilotních výsledků telemetrického monitoringu odchycených jedinců je tedy patrné menší, že zajímají polní v pestré krajině v jarních měsících mnohonásobně plochu než v intenzivní obhospodařované zemědělské krajině s vyšší výměrou jednotlivých půdních bloků relativně mnohonásobně homogenního prostředí. V pestré krajině se nachází relativně vysoký podíl obnovených polních cest a polních okrajů mezi menšími celky půdních bloků včetně dalších míst s nezemědělskou vegetací. Procento extenzivně využívané půdy je doplněno biopásy, které jsou cíleně ponechávány k dispozici volně žijícím živočichům.

Charakteru tohoto prostředí odpovídají i domovské okrsky sledovaných jedinců zajíce polního, jádrová výměra se pohybuje pouze v řádu jednotek hektarů. To vypovídá o vhodném zemědělském hospodaření, které podporuje příznivé životní podmínky pro zajíce polního. Snížení velikosti domovských okrsků je možné dosáhnout právě cílevědomou úpravou diverzity zemědělské krajiny, ve které následně může dojít k nárůstu populační hustoty daného druhu. Tyto změny jsou jednoznačně efektivnější než intenzivní lov predátorů. Na pozitivní dopady změn v krajině mohou rychle reagovat i další druhy, především bezobratlí živočichové či polní ptáci, z čehož profituje celý agroekosystém.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Ilustrační foto