Úterý

23. července 2024

Nyní

14°

Zítra

16°

Svátek má

Jeden z nejvzácnějších brouků Evropy je na Šumavě doma

2. 10. 2023

page.Name
Celé léto se na Šumavě konal rozsáhlý monitoring zaměřený na velmi vzácný druh bezobratlého živočicha – trnoštítce horského. Podobně, jako v případě kornatce velkého, který se na Šumavě znovu objevil po více než 100 letech, jde o velmi vzácného brouka, který se vyskytuje jen na několika málo místech v Evropě, a to ještě v malých populacích.

V Národním parku (NP) Šumava byl ale jeho výskyt prokázán na skoro celém území, s hlavním těžištěm na jihu. „Trnoštítec není pro Šumavu novým druhem. O jeho přítomnosti víme už z konce 19. století. Konkrétně v roce 1898 byl zachycen v oblasti Trojmezné. Z roku 1928 máme záznam z oblasti Plesné, o sedm let později byl trnoštítec zachycen na Železnorudsku, v roce 1965 u Plešného jezera, kde byl nalezen také v roce 2014,“ zmiňuje Vladimír Dvořák, zoolog Správy NP Šumava.

Jeden z bizarních nálezů v této souvislosti připomenul Pavel Hubený, ředitel Správy NP Šumava. „Kolem roku 1930 byl dokonce zjištěn vývoj dvou jedinců u Medvědího potoka v kolejovém pražci u Vimperka.“ Z publikovaných záznamů mezi lety 2003 až 2020 byl doložen výskyt jen několika jedinců trnoštítce v osmi lokalitách v jižní části Šumavy. I když bylo jisté, že na Šumavě trnoštítci našli vhodný biotop, nikdo dosud nedokázal zhodnotit, jak na tom vlastně jejich populace je. S iniciativou plošného, ​​cíleného monitoringu tohoto druhu nakonec přišli kolegové ze Správy Národního parku Bavorský les, kteří disponovali speciálními samičími feromoniemi, bez nichž by komplexní monitoring tohoto druhu brouka nebyl možný.

„Vybrali jsme padesát lokalit napříč celým územím národního parku, především v místech, kde v letech 2007 až 2012 proběhl přirozený rozpad dospělého lesa. Tam jsme umístili nárazové lapače s feromony a ve spolupráci s kolegy lesníky jsme všechna odchytová zařízení pravidelně kontrolovali. Zachycené brouky jsme označili unikátním kódem a vypustili zpět. Takto jsme celkově odchytili sedmdesát jedinců na čtrnácti lokalitách,“ sděluje postup a výsledky monitoringu koordinátorka, entomoložka z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR Lucie Ambrožová.

Druh byl zaznamenán s jedinou výjimkou na bezzásahových plochách s ponechaným, nevytěženým dřevem. Ty jsou klíčové pro přežití spousty specializovaných druhů vázaných na konečnou fázi lesa, kdy dochází k úhynu, jejich rozpadu a dočasnému prosvětlení porostu. Trnoštítec ke svému vývoji nejčastěji vyhledává padlé kmeny, stojící torza či pařezy větších průměrů. Vyžaduje však dřevo se specifickými podmínkami, ideální to, které je v kontaktu se zemí, odkud přijímá vlhkost, zároveň je silně osluněné, v okolí nemá příliš vysokou vegetaci a je napadené hnilobou.

Ideální podmínky se nacházejí nejčastěji právě na bezzásahových plochách, například na Trojmezné nebo v lokalitě Na Ztraceném, tedy v porostech, kde v roce 1998 a 2011 probíhaly blokády ekologických aktivistů. Podle ředitele Hubeného Na Ztraceném a na Trojmezné byla potvrzena nejen přítomnost trnoštítce, ale před několika lety také dalšího velmi vzácného druhu brouka vázaného na tlející dřevo kornatce velkého. Znovu se potvrzuje, že vybojovaná bezzásahovost na těchto lokalitách není pro přírodu žádnou katastrofou, jak někteří předpovídali.

„Naopak má obrovský význam pro zachování kontinuity lesa, výskyt velmi vzácných druhů nejen bezobratlých, ale třeba i hub a tím také zvýšení druhové pestrosti,“ konstatoval ředitel Správy NP Šumava. Výskyt trnoštítce byl ale potvrzen i v zásahové části NP Šumava. „Díky specifickému přístupu v zásahových částech národního parku se podařilo nalézt i v lese, kde se stromy těží. Po těžbě se však veškeré dřevo nevyklízí a záměrně zde zůstávají torza smrků, například pahýly a zlomy, které poskytují útočiště i vzácným druhům. Tento postup lesníci správy národního parku běžně uplatňují a nález trnoštítce znovu dokazuje, jak je využíváno určitého objemu tlejícího dřeva, třeba ve formě vysokých pařezů, důležité,“ prozradil zoolog Dvořák.

Současný monitoring přinesl ještě jednu, zatím nepopsanou skutečnost. Zdokumentoval přelety trnoštítců a potvrdil jejich schopnost šíření až do vzdálenosti několika kilometrů. „Díky jedinečnému označení brouků jsme zjistili, že ve třech případech přeletěli z místa prvotního odchytu na jinou lokalitu, kde se opět chytili do feromonové pasti. V jednom případě šlo o přelet na vzdálenost asi 600 metrů, a to v průběhu několika dnů. Ve druhém a třetím případě brouci překonali vzdálenost téměř čtyř kilometrů. V jednom případě mu to trvalo dva dny, v tom druhém dokonce jen 24 hodin,  zmiňuje zjištěnou zajímavost koordinátorka Lucie Ambrožová.

Právě dokončený monitoring nám odhalil, že je trnoštítec rozšířený prakticky na celém území Šumavy, i když pravděpodobně v nízkých populačních hustotách. Dlouhé přelety zároveň naznačují, že je schopen najít i relativně vzdálené plochy s vhodným biotopem. To jen dokazuje, že přirozený, bezzásahový vývoj lesů na území parku Šumava je důležitý jak pro zachování národního vzácných druhů, které už jinde vymizely, tak pro zvýšení druhové pestrosti.

„Jsme na začátku systematického pozorování a objevování tak vzácného živočicha, jakým je trnoštítec horský. Bude určitě zajímavé sledovat, kam všude se na obou stranách hranice rozšíří. Jestli se třeba neobjeví v údolí řeky Otavy nad Rejštejnem, kde právě teď probíhá po mnoha desetiletích k zásadní změně lesního porostu. Možná se ukáže, že je Šumava místem s největší hustotou trnoštítce v celé střední Evropě. Odpovědi na tyto otázky nás teprve čekají a musíme si ještě počkat. Už dnes je ale nepochybné, že nečekaně velká populace trnoštíce tu žije díky tak velkému chráněnému a bezzásahovému území, které se jmenuje Národní park Šumava,“ dodal jeho ředitel Pavel Hubený.

(hyš-jd)
redakce@prirodatv.cz
Foto: NP Šumava