Chudí prosperují a bohatí strádají, zjistili vědci o motýlích populacích

Ukázalo se, že první z nich se přirozeně úspěšně šíří, přestože jsou jeho populace geneticky extrémně chudé. Oproti tomu druhý, po stránce genetické nadprůměrný, patří k nejohroženějším motýlům střední Evropy. Výzkum, jehož výsledky otiskl prestižní časopis Molecular Ecology, se začal rodit před více než deseti lety. Vědci se snažili odhalit, jak velkou krajinu je třeba chránit, abychom pomohli velké Evropě a značně pohyblivým motýlům, k nimž patří velcí perleťovci.

Pro motýlí drobotinu, například modrásky, stačí i drobná kvalitní území, pokud je o ně správně pečováno. Dále většina velkých motýlů, například baboček, není ohrožená, protože díky skvělým letovým schopnostem vždy nějak najdou vhodná místa pro svůj život. Oba perleťovci spadají přesně doprostřed. Jsou pohybliví jako babočky, přesto z naší přírody rychle mizí.

Vše začalo terénní praxí 40 studentů a učitelů z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve spolupráci s Muzeem regionu Valašsko trávili letní měsíce v jižní části Chráněné krajinné oblasti Beskyd. Oba perleťovci tam obývají květnaté louky a pastviny, dodnes víceméně tradičně udržované tamními malozemědělci. Studenti motýly odchytávali a značili, studovali jejich aktivitu a využití stanovišť.

Oba druhy jsou nečekaně pohyblivé, motýl za život hravě překonává desítky kilometrů. Kde potom jsou hranice „beskydské“ populace? To odhalila až analýza příbuznosti populace na základě DNA. Několik dalších let zabralo obstarání DNA z motýlů z různých oblastí Karpat, od Slovenska po Srbsko, ale i dalších částí Evropy. Srovnání poznatků z terénu s laboratorními výsledky ukázalo, že populace obou druhů jsou propojeny na obrovských územích, jakým je celý Karpatský oblouk. Úspěšně se šířící perleťovec prostřední je přitom geneticky extrémně chudý – motýli z celé střední Evropy jsou prakticky totožné.

Vymírající perleťovec maceškový je geneticky mnohem bohatší. Šíření prvního ani vymírání druhého druhu nesouvisí s genetickým složením populace, ale se změnou krajiny. „Perleťovec prostřední je druhem zarůstajících luk, otevřených lesů a lesích světlin. Dnes mu hodně pomáhá opouštění některých pozemků a takové události, jako je kůrovcová kalamita v našich lesích – na vznikajících holinách nachází ideální podmínky,“ řekl Martin Konvička.

Naopak perleťovec maceškový potřebuje chudé vysýchající pastviny, kde se jeho housenky vyvíjejí na zjara kvetoucích violkách. Kousek takového prostředí býval v minulosti na každých vesnických humnech. „Motýl žil v krajině sice nařídko, proto ty skvělé letové schopnosti, ale kousek vhodného prostředí našel nakonec téměř všude. Dnešní krajina je tak pozměněná a uniformovaná, že přežívá jen v krajinářských pestrých odlehlých horských údolích,“ uvedl Lukáš Spitzer z Muzea regionu Valašsko.

Podle Hany Konvičkové, hlavní autorky vědecké studie, práce trvala déle než běžná vědecká studie, protože propojila náročný terénní výzkum, molekulární genetiku a počítačové modelování. „I proto má publikace jedenáct autorů, nemluví o desítkách tehdejších studentů, bez nichž by nikdy nevznikla,“ dodala Konvičková.

(hyš-dk)
redakce@prirodatv.cz
Foto: BC AV