Středa

22. března 2023

Nyní

Zítra

Svátek má

Také nejvyšší české hora Krkonoše oslaví Světový den mokřadů

2. 2. 2023

page.Name
Rozsáhlé komplexy subalpínských mokřadů náleží mezi nejpozoruhodnější biotopy Krkonoš. Největší rašeliništní komplexy náhorní planiny východních a západních Krkonoš – Úpské rašeliniště a Pančavská louka – byly v roce 1993 zařazeny mezi nejvýznamnější mokřady světa v rámci Ramsarské úmluvy. Právě z její iniciativy se slaví dnešní den jako Světový den mokřadů.

„Téma mokřadů a jejich významu v krajině nabylo v poslední době na aktuálnosti, a to zejména ve spojení s tématem globálních změn klimatu,“ řekl ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. V této souvislosti poznamenal, že si je velmi dobře vědom významu tohoto ekosystému pro přírodu Krkonoš, pro lidi v Krkonoších i v podhůří. „Jen v posledních letech jsme udělali tři velké projekty na podporu mokřadů přímo v terénu a na další projekty pracujeme,“ uvedl ředitel. Šlo o projekty Stabilizace významných lesních ekosystémů (2010–2014), Stabilizace vodního režimu (2014–2015) a Revitalizace mokřadů na vybraných plochách území KRNAP (2021–2023).

Naše pozornost v posledním jmenovaném projektu se soustřeďuje na rozlohu menší rašeliniště, zejména na rašelinné a podmáčené plochy v lesních společenstvech. V první části projektu revitalizace vodního režimu jsme přesně zaznamenali plochy k revitalizaci a byl vypracován materiál obsahující detailní popis každé plochy spolu s konkrétními postupy revitalizačních opatření.

V průběhu druhé části projektu Správa CHKO provádí revitalizační opatření na jednotlivých plochách. Na odvodňovacích příkopech jednotlivých ploch buduje systém malých a velkých přehrážek. Na některých místech zahrnuje dříve vybudované kanály. Přehrážky slouží zejména ke zpomalení či eliminaci odtoku vody z mokřadu. Jejich zakládáním a zarůstáním postupně dochází k likvidaci celého odvodňovacího systému obnově mokřadního stanoviště.

Z průběžných výsledků měření změn hladiny podzemní vody je na odvodněných plochách však již možné sledovat výrazné zvýšení hladiny podzemní vody po vydatných srážkách a její rychlý odtok z místa spadu. Naproti tomu v místech, kde je dopad odvodnění menší, hladina podzemní vody výrazně nekolísá a nejsou zde patrné ani rychlé odtoky vody z místa spadu srážek. Zadržení vody pomocí přehrážek vede ke vzniku drobných tůní a blízké okolí odvodňovacích kanálů je ve srovnání s původním stavem výrazně vlhčí a získává mokřadní charakter. V těchto tůních se již následující rok rozmnožují obojživelníci. Pokud se na ploše vyskytovala místa s mokřadní vegetací, tato vegetace se šíří do blízkého okolí.

Nastartovaná revitalizační opatření by měla pomoci zlepšit stav původně podmáčených či rašelinných smrčin, realizovaná opatření povedou ke stabilizaci a větší strukturovanosti přírodního prostředí a k zadržování vody v krajině spojené se zlepšením místního mikroklimatu. Nejvýznamnějším typem mokřadů v Krkonoších jsou bezesporu rašeliniště. Rašeliniště na hřebenech Krkonoš jsou součástí krkonošské arkto-alpínské tundry a výrazně je ovluvňuje chladné klima. Roční průměrné teploty se pohybují kolem 0 °C, roční úhrn srážek je přibližně 1500 milimetrů a souvislá sněhová pokrývka zde leží od začátku listopadu do konce dubna.

Takové klimatické podmínky jsou srovnatelné s horskými oblastmi Norska a Švédska. To vysvětluje, proč se v těchto polohách Krkonoš vyskytuje tolik severských a vysokohorských druhů. Největší poklady krkonošských rašelinišť jsou například drobný keříček ostružiník moruška, malinký ptáček slavík modráček tundrový, suchopýry pochvatý a úzkolistý, šídlo horské známé jako létající drahokam nebo vyslanec severské tundry, bylina všivec sudetský.

V Krkonoších jsou k vidění dva typy rašelinišť. Úpskému nebo Pančavskému rašeliništi se říká vrchoviště. Lesní rašeliniště lze najít na Černé hoře. Kromě jezírek s vodou jsou v rašeliništi kopečky – bulty, tvořené hustě narostlými rašeliníky. Charakteristickou rostlinou rašelinišť jsou rašeliníky. V Krkonoších jich roste kolem 20 druhů. Bez rašeliníků by nebylo rašeliniště, ale tahle rostlinka je zajímavá ještě z několika dalších důvodů. Zatímco většina rostlin během svého života doroste do nějaké velikosti a pak ukončí svůj růst, rašeliník pořád přirůstá.

Rašeliniště ale nevyroste až do nebe. Rašeliník totiž zespodu zase uhnívá a vytváří mazlavou rašelinu. Kromě živin z hornin, na nichž rašeliniště vzniklo, a ze vzduchu, které sem vítr nafouká, přijímají rašeliníky potravu právě ze svých rozkládajících se těl. Druhou zvláštností je schopnost rašeliníků zadržovat vodu. Dokážou pojmout až dvacetinásobek svého objemu. Právě proto je v rašeliništích pořád vlhko a trvalo by opravdu dlouho, než by rašeliniště vyschlo.

(hyš-rd)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Správa KRNAP