Také nejvyšší české hora Krkonoše oslaví Světový den mokřadů

„Téma mokřadů a jejich významu v krajině nabylo v poslední době na aktuálnosti, a to zejména ve spojení s tématem globálních změn klimatu,“ řekl ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. V této souvislosti poznamenal, že si je velmi dobře vědom významu tohoto ekosystému pro přírodu Krkonoš, pro lidi v Krkonoších i v podhůří. „Jen v posledních letech jsme udělali tři velké projekty na podporu mokřadů přímo v terénu a na další projekty pracujeme,“ uvedl ředitel. Šlo o projekty Stabilizace významných lesních ekosystémů (2010–2014), Stabilizace vodního režimu (2014–2015) a Revitalizace mokřadů na vybraných plochách území KRNAP (2021–2023).

Naše pozornost v posledním jmenovaném projektu se soustřeďuje na rozlohu menší rašeliniště, zejména na rašelinné a podmáčené plochy v lesních společenstvech. V první části projektu revitalizace vodního režimu jsme přesně zaznamenali plochy k revitalizaci a byl vypracován materiál obsahující detailní popis každé plochy spolu s konkrétními postupy revitalizačních opatření.

V průběhu druhé části projektu Správa CHKO provádí revitalizační opatření na jednotlivých plochách. Na odvodňovacích příkopech jednotlivých ploch buduje systém malých a velkých přehrážek. Na některých místech zahrnuje dříve vybudované kanály. Přehrážky slouží zejména ke zpomalení či eliminaci odtoku vody z mokřadu. Jejich zakládáním a zarůstáním postupně dochází k likvidaci celého odvodňovacího systému obnově mokřadního stanoviště.

Z průběžných výsledků měření změn hladiny podzemní vody je na odvodněných plochách však již možné sledovat výrazné zvýšení hladiny podzemní vody po vydatných srážkách a její rychlý odtok z místa spadu. Naproti tomu v místech, kde je dopad odvodnění menší, hladina podzemní vody výrazně nekolísá a nejsou zde patrné ani rychlé odtoky vody z místa spadu srážek. Zadržení vody pomocí přehrážek vede ke vzniku drobných tůní a blízké okolí odvodňovacích kanálů je ve srovnání s původním stavem výrazně vlhčí a získává mokřadní charakter. V těchto tůních se již následující rok rozmnožují obojživelníci. Pokud se na ploše vyskytovala místa s mokřadní vegetací, tato vegetace se šíří do blízkého okolí.

Nastartovaná revitalizační opatření by měla pomoci zlepšit stav původně podmáčených či rašelinných smrčin, realizovaná opatření povedou ke stabilizaci a větší strukturovanosti přírodního prostředí a k zadržování vody v krajině spojené se zlepšením místního mikroklimatu. Nejvýznamnějším typem mokřadů v Krkonoších jsou bezesporu rašeliniště. Rašeliniště na hřebenech Krkonoš jsou součástí krkonošské arkto-alpínské tundry a výrazně je ovluvňuje chladné klima. Roční průměrné teploty se pohybují kolem 0 °C, roční úhrn srážek je přibližně 1500 milimetrů a souvislá sněhová pokrývka zde leží od začátku listopadu do konce dubna.

Takové klimatické podmínky jsou srovnatelné s horskými oblastmi Norska a Švédska. To vysvětluje, proč se v těchto polohách Krkonoš vyskytuje tolik severských a vysokohorských druhů. Největší poklady krkonošských rašelinišť jsou například drobný keříček ostružiník moruška, malinký ptáček slavík modráček tundrový, suchopýry pochvatý a úzkolistý, šídlo horské známé jako létající drahokam nebo vyslanec severské tundry, bylina všivec sudetský.

V Krkonoších jsou k vidění dva typy rašelinišť. Úpskému nebo Pančavskému rašeliništi se říká vrchoviště. Lesní rašeliniště lze najít na Černé hoře. Kromě jezírek s vodou jsou v rašeliništi kopečky – bulty, tvořené hustě narostlými rašeliníky. Charakteristickou rostlinou rašelinišť jsou rašeliníky. V Krkonoších jich roste kolem 20 druhů. Bez rašeliníků by nebylo rašeliniště, ale tahle rostlinka je zajímavá ještě z několika dalších důvodů. Zatímco většina rostlin během svého života doroste do nějaké velikosti a pak ukončí svůj růst, rašeliník pořád přirůstá.

Rašeliniště ale nevyroste až do nebe. Rašeliník totiž zespodu zase uhnívá a vytváří mazlavou rašelinu. Kromě živin z hornin, na nichž rašeliniště vzniklo, a ze vzduchu, které sem vítr nafouká, přijímají rašeliníky potravu právě ze svých rozkládajících se těl. Druhou zvláštností je schopnost rašeliníků zadržovat vodu. Dokážou pojmout až dvacetinásobek svého objemu. Právě proto je v rašeliništích pořád vlhko a trvalo by opravdu dlouho, než by rašeliniště vyschlo.

(hyš-rd)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Správa KRNAP