Vědci upozorňují: Přeměny lesů na přírodě bližší potrvají mnoho desetiletí

Využívání lesů jako komplexního adaptivního systému však poskytuje lepší alternativu pro lesy s dominantní produkční funkcí, ochranné lesy a pro zabezpečení trvale udržitelného lesního hospodářství. Způsob přestavby bukového lesa věkových tříd na formy blíže přírodě v podmínkách Slovenska dlouhodobě studují vědci z Technické univerzity ve Zvolenu.

V Badínském pralese, ale i v dalších pralesích s dominantním bukem výzkumníci potvrdili samovolný rozvoj maloplošné struktury mezer s existujícím přirozeným zmlazením a plochou do pěti arů. Převážná většina mezer vznikla odumřením jednoho až dvou stromů v horním vrstvě pralesa. Z hlediska jejich věkové struktury bylo zjištěno, že mezery vznikají plynule a časově vyrovnaně.

Z výzkumu vývoje pralesů lze odvodit pravidla pro perspektivní pěstování hospodářských lesů. Malý vývojový cyklus bukového pralesa přes maloplošné narušení vytváří mozaikovou strukturu a představuje cyklický vývojový model. Ten je charakteristický absencí holiny, vyrovnaným kolísáním porostní zásoby, neustálou dynamikou přirozené obnovy, která zajišťuje plynulé dorůstání stromů. Tento model pracuje při stejné ploše s podstatně významnějším využitím vertikálního produkčního disponibilního prostoru porostu, s použitím jednotlivé nebo skupinových těžby.

Forma stromová výběrného hospodářského způsobu je považována za perspektivní pěstební variantu trvale udržitelného lesa. Buk jako stinná dřevina má ideální předpoklady pro formování této porostní struktury. Vhodným typem koncepce trvalého lesa jsou porosty s mozaikovou strukturou. Čím jsou obnovené plochy menší, tím více tento cyklistický model kopíruje vývojový cyklus pralesů.

Přechodovým plošným a produkčním modelem je pěstební model mozaikových porostů, který představuje formu trvale tvořivého lesa. Výběr při tomto pěstebním postupu je jednotlivý, respektive skupinový, který je šetrný k lesu. V legislativě Slovenska a v lesnické praxi se začíná uplatňovat koncepce mozaikových porostů, která vychází z přechodového modelu. Základem jsou sdružené růstové fáze porostu, které se nacházejí na malých plochách v závěrečné fázi přestavby maximálně v rozsahu 0,2 hektaru.

Významnou otázkou, kterou výzkumu klade lesnická praxe, je doba, za níž se přestavba stejnorodých bukových porostů vyrábí. Vědci realizovali svůj výzkum v porostech na Vysokoškolském lesním podniku TU Zvolen. Průměrná roční teplota v této lokalitě se pohybuje v rozmezí 6 až 7 °C, roční úhrn srážek činí 600 milimetrů, vegetační doba trvá 170 až 180 dní, nadmořská výška je 530 až 540 metrů. Cílem vědeckého experimentu bylo za období 24 let postupně vytvořit výběrnou, mozaikovou strukturu a získat základní informace o vývoji porostů.

Během doby přestavby při uplatňování výběrové probírky, později výběrové těžby s intenzitou 14 až 18 procent se na výzkumných plochách vytvořila fáze zjemněné výběrové struktury. Z analýzy datových souborů vědci odvodili model bukového výběrového lesa s cílovou tloušťkou 50 centimetrů, optimální zásobou 307 metrů krychlových na hektar a kruhovou základnou 27 metrů čtverečních na hektar. Vědci potvrdili, že vyšší zásoba o 40 až 50 metrů krychlových na hektar neznamenala významnou poruchu ve výškových přesunech stromů a regeneračních procesech.

Experiment přestavby bukového porostu na mozaikovou strukturu na základě dat z celého porostu a pokusné plochy přidat model s Weibullovým rozdělením tloušťkové struktury, který je charakterizovaný cílovou tloušťkou buku 50 centimetrů, kruhovou základnou 31 metrů čtverečních na hektar a modelovou zásobou 390 metrů krychlových na hektar.

Při probíhající klimatické změně a s ní související ekologickou stabilitou porostů při plnění jejich produkčních a ostatních funkcí se bukovým výběrovým lesům dostává významně vyššího celkového ekonomického zhodnocení. V současnosti na Slovensku i v Česku drtivě převládá les věkových tříd. Tento typ lesa bude ještě dlouhé období dominantní. Jeho postupná konverze na mozaikovou strukturu musí začít hlavně v mladých porostech kolem 50 let věku.

V těchto porostech je potřeba uvažovat se silnou úrovňovou probírkou nebo strukturalizační probírkou. Ty měří při zvýšení jejich intenzity k postupné obnově lesního porostu už ve věku 60 až 80 let s tím, že s částmi mateřských stromů se počítá v existující struktuře po celou dobu přestavby. Navržené cyklické modely hospodaření mají reálné uplatnění ve stejnorodých bukových lesích Slovenska, respektive bukových lesích Evropy podobné typologické klasifikaci.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Ilustrační foto: VÚLHM