Jaký je a jak se vyvíjí zdravotní stav českých lesů

Snaha o důsledné a koordinované monitorování stavu lesů na evropské úrovni byla vyvolána prudkým zhoršením zdravotního stavu lesa v zemích na počátku 80. let 20. století jako následek výrazného dlouhodobého škodlivého účinku znečištění ovzduší. Program je důležitý pro získávání informací o prostorovém a časovém vývoji stavu lesa v evropském měřítku a pro prohlubování znalostí o příčinách jeho současného poškození.

V České republice se provádí pravidelné zkoumání stavu lesa na monitorovacích plochách základní sítě 16 krát 16 kilometrů a vybraných ploch ze sítě 8 krát 8 kilometrů v celkovém počtu 306 ploch. Monitorovací plochy jsou rozmístěny jednotně podle lesnatosti po celém území republiky v nadmořských výškách od 150  do 1100 metrů. Plochy jsou umístěny v lesních porostech tak, aby dobře charakterizovaly dané stanovištní a porostní podmínky. Loni se na těchto monitorovacích plochách hodnotilo přibližně 8,6 tisíce stromů reprezentujících 28 druhů lesních dřevin různého věku.

Zdravotní stav stromů je charakterizován především stupněm defoliace, která je definována jako relativní ztráta asimilačního aparátu v koruně stromu v porovnání se zdravým stromem rostoucím ve stejných porostních a stanovištních podmínkách. Defoliace je nespecifický příznak poškození koruny stromu, který je způsoben mnoha škodlivými faktory biotického i abiotického původu.

Od roku 1998 dochází u starších jehličnatých porostů k velmi mírnému zvyšování defoliace. V období let 2010 až 2014 zastoupení zcela dominantních tříd defoliace 1 (defoliace >10–25 %) a 2 (>25–60 %) stagnuje. Poté dochází k výraznějšímu nárůstu zastoupení silně poškozených stromů (defoliace > 60 %) až do roku 2019 při současném poklesu zastoupení tříd 1 a 2. Od roku 2020 zastoupení silně poškozených stromů začíná klesat a současně se zvyšuje zastoupení třídy 2.

Zastoupení zdravých stromů (0–10 %) nebylo ovlivněno kůrovcovou kalamitou a zachovávání si stabilního zastoupení do tří procent. Mírné zlepšení u dospělých jehličnatých dřevin v letech 2020 až 2021 může být jen reakcí na pokles intenzity kůrovcové kalamity a příznivější průběh klimatických faktorů. V období 1998 až 2004 defoliace dospělých smrkových porostů mírně stoupá, v následujících letech stagnuje a počínaje rokem 2010 s menšími výkyvy velmi mírně klesá až do roku 2014. Od roku 2015 se defoliace smrku vlivem kůrovcové kalamity zvyšuje, a to především vyšším zastoupením stromů se silnou defoliací (nad 60 %) při současném poklesu zastoupení ve třídě 1 (>10–25 %).

V letech 2020 až 2021 dochází u smrku v zastoupení stromů se silnou defoliaci ke zřetelnému poklesu. Zastoupení zdravých stromů (třída 0–10 %) se po celém sledovaném období pohybuje v rozmezí jedna až čtyři procenta. Pozitivní změny ve struktuře defoliace v letech 2010 až 2014 se projevují jako krátkodobé. Na zastavení tohoto vývoje měly  nepochybně zásadní vliv i klimatické excesy, zejména extrémní sucho od roku 2015.

U borovice je od roku 1998 zřetelný dlouhodobý plynulý vzestup defoliace, který se zvýraznil prudkým nárůstem podílu silně defoliovaných stromů (nad 60 %) počínaje rokem 2015. Po kulminaci tohoto nárůstu v roce 2019 zastoupení silné defoliace u borovice začalo v následujících dvou letech klesat. Zastoupení zdravých jedinců (s defoliací 0–10 %) si zachovává téměř po celou dobu sledování stejné úrovně, řádově ale jde pouze o desetiny až jednotky procent.

Zřetelný vzestup defoliace starších listnatých porostů od roku 1998 přechází počínaje rokem 2005 k velmi mírnému zvýšení defoliace s menšími dlouhodobými výkyvy až do roku 2019. V letech 2020 až 2021 dochází k mírnému snižování defoliace. Zdravé stromy (0–10 %) mají v období let 2000 až 2022 stabilní zastoupení v rozmezí hodnot 10–18 procent. Defoliace dubu má v dlouhodobém vývoji větší rozkolísanost a také výrazně vyšší úroveň než defoliace buku.

Od roku 1998 je u dubu patrný dlouhodobý stoupající trend defoliace až do roku 2009. Po něm dochází ke krátkodobému zlepšení do roku 2015 a dále pak k vzestupu defoliace až do její kulminace v roce 2019. K dalšímu poklesu defoliace dochází v letech 2020 až 2022. Dominantní zastoupení po celém období sledování mají třídy 1 (>10–25 %) a 2 (>25–60 %). Zdravé stromy (defoliace 0-10 %) mají sice v každém roce určité zastoupení, jsou to ale nízké hodnoty v intervalu 0,5–5 %.

Po počátečním nárůstu defoliace nastává u buku od roku 2002 plynulý klesající trend defoliace. Po roce 2005 se tento trend zastavil a stagnující stav s určitými meziročními výkyvy přetrvává do současnosti. Dominantní zastoupení po větší část sledovaného období mají třídy 0 (0–10 %) a 1 (>10–25 %). Buk má po celé období sledování ze všech druhů dřevin nejvyšší procentní zastoupení zdravých jedinců pohybující se v intervalu 16 až 35 procent.

U dospělých jehličnanů došlo podobně jako v minulém roce k menší změně v zastoupení defoliace ve třídě 2 (>25–60 %), které se zvýšilo ze 70,8 v roce 2021 na 72,3 procenta v roce 2022 při poklesu zastoupení ve třídách 0 a 1 (0–10 %, >10–25 %). U mladších jehličnanů (do 59 let) nedošlo ve vývoji defoliace k žádné výrazné změně. U smrku došlo k mírnému zhoršení zvýšením zastoupení defoliace ve třídě 2 (z 62,8 % v roce 2021 na 65,2 % v roce 2022) na úkor třídy 0 (snížení z 5,0 % na 3,7 %). U borovice nedošlo k žádné změně v porovnání s minulým rokem.

U obou hlavních jehličnatých druhů jde o zpomalení, respektive pozitivního trendu mírného zastavení defoliace v uplynulých dvou letech. U listnáčů starší věkové kategorie (nad 59 let) nedošlo k porovnání s minulým rokem k žádným výrazným změnám. U mladších listnáčů (do 59 let) došlo k velmi mírnému zlepšení stavu zvýšením zastoupení ve třídě 1 při současném snížení zastoupení defoliace ve třídě 2.

Ve věkové kategorii starších listnatých porostů jsou rozdíly mezi hlavními druhy. U dubu došlo k mírnému zlepšení stavu zvýšením zastoupení defoliace v nižších třídách na úkor vyšších tříd. U buku pokračovalo druhým rokem mírné zlepšení stavu, zastoupení zdravých stromů ve třídě 0 se zvýšilo z 24,6 v roce 2021 na 26,6 procenta v roce 2022 při poměrném snížení zastoupení ve třídách 1 a 2. V dlouhodobém vývoji má dub dominantní zastoupení defoliace ve střední třídě 2, buk má největší zastoupení v nižší třídě 1.

Po kulminační síle silné defoliace u hlavních dřevin v roce 2019 dochází v roce 2019 počínaje rokem 2020 ke zřetelnému poklesu. Zásadní vliv na tuto pozitivní změnu, která pokračovala také v roce 2021, měla příznivější průběh vegetačního období s dostatkem srážek. Přestože průběh klimatu byl příznivý i loni, u většiny hlavních druhů lesních dřevin se tato pozitivní změna již výrazně neprojevila a celkově defoliace.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Ilustrační foto: Jan Řezáč, Petr Fabiánek