Středa

17. dubna 2024

Nyní

Zítra

Svátek má

Ochrání mykorhizy sazenice smrku ztepilého před napadením václavkami?

6. 9. 2023

page.Name
Houby václavky patří k nejvýznamnějším patogenům evropských lesů. Náchylnější k napadení václavkami jsou dřeviny stresované vysokými teplotami, půdním suchem a odumíráním mykorhiz. Nejohroženější jsou monokultury, především nepůvodní smrkové porosty na stanovištích se zhutnělou a kyselou půdou s nedostatkem živin.

Napadení dřevin václavkami se projevují výronem pryskyřice, bílou hnilobou dřeva zpravidla v kořenech a spodní části kmene, lahvicovitě ztloustlou bází kmenů, světle šedozeleným až žlutozeleným zbarvením jehlic a později jejich opadem, přítomností plodnic v blízkosti napadených stromů, bělavého blanitého syrrocia pod kůrou a hnědých až černých provazcovitých rhizomorfů na kořenech a v jejich okolí.

V Evropě se vyskytuje sedm druhů václavek: smrková, cibulkotřenná, hlíznatá, obecná, severská, bažinná a bezprstenná. Nejvýznamnějším patogenem smrku ztepilého je václavka smrková a poté v. Cibulkotřenná. Dlouhodobým opatřením proti václavkám je změna smrkových monokultur v přírodě blízkých lesů. Vyšší zastoupení listnáčů vede ke zlepšení vlastností půdy, a tím k méně příznivým podmínkám pro rozvoj václavek.

Odstraňování pařezů i s kořeny potlačuje rozvoj kořenových hnilob způsobených václavkami i dalšími patogeny a vede k rozvoji společenstev ektomykorhizních hub. Naopak probírky v oblastech se silným infekčním tlakem václavek se ukazují jako neúčinné. K potlačení václavek lze využít také antagonistické organismy, zejména houby rodu Trichoderma. Umělé očkování mykorhizními houbami (dále jen inokulace) představuje metodu na podporu růstu rostlin využívající princip mykorhizní symbiózy – vzájemně prospěšného soužití rostlinných a houbových organismů.

Na tuto problematiku se zaměřili vědci z Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), kteří zjišťovali, jak inokulace ovlivňuje ujímavost, růst a odolnost sazenic smrku ztepilého proti infekčnímu tlaku václavek, a na základě zjištěných výsledků a porovnání s předchozími studiemi posuzovali krátkodobou i dlouhodobou účinnost inokulace. Své výsledky publikovali v článku Vliv mykorhizního přípravku a hnojiva na růst a napadení sazenic smrku ztepilého václavkami.

Vzhledem k probíhající klimatické změně, vyznačující se změnami průměrných hodnot klimatických faktorů a stále extrémnějšími výkyvy počasí včetně delších období sucha lze očekávat, že inokulace bude stále významnějším způsobem podpory sazenic při pěstování ve školkách i při zakládání lesních porostů. Pro úspěšnou inokulaci je nutné, aby použité mykorhizní houby byly snadno a rychle schopné vytvořit s hostitelskou rostlinou mykorhizy, byly přizpůsobené stanovištním podmínkám a odolávaly stresu.

Inokulace má pozitivní vliv na ujímavost, růst rostlin a vede ke zvýšení odolnosti vůči různým abiotickým vlivům a biotickým škodlivým činitelům. Inokulace také prokazatelně zvyšuje četnost mykorhizních hub, což je důležité při zakládání porostů. Pozitivní účinek inokulace na dřeviny je výrazný především v nepříznivých podmínkách. Přesto se její vliv na ujímavost, růst sazenic a schopnost odolávat infekčnímu tlaku václavek nemusí projevit a může se v průběhu času výrazně měnit.

Důležitou roli hraje síla infekčního tlaku václavek, postupné snižování vlivu inokulace v důsledku kolonizace přirozeně se vyskytujících mykorhizních hub na stanovišti a negativní vliv hnojiv a fungicidů na ektomykorhizní houby. V závěru studie vědci upozornili na skutečnost, že sazenice smrku ztepilého byly tři a půl roku po inokulaci srovnatelně napadeny václavkou smrkovou jako neinokulované sazenice. Došlo tedy k setření rozdílů oproti období jednoho a půl roku po inokulaci, kdy byly napadeny pouze neinokulované smrkové sazenice.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Ilustrační foto: VÚLHM