Krkonoše nejsou skanzen, rozvoj ale nesmí ohrozit vzácné horské louky

Velká část takových záměrů způsobí sama o sobě nevratnou ztrátu luk nepřevyšující 0,1 hektaru, která je jednotlivě zanedbatelná. Dohromady jde však za posledních dvacet let už o 66,5 hektaru, tedy o plochu nejméně 95 fotbalových hřišť. Proto Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) eviduje úbytek lučních společenstev v tabulce, která je všem dostupná na webu: https://www.krnap.cz/priroda/ochrana/natura-2000/postupna-ztrata-tradicne-obhospodarovanych-luk/, ze kterých lze zjistit, jak na tom ta která krkonošská obec či město je.

Postupné ubývání luk se snaží řešit Koncepce limitů celkového úbytku lučních stanovišť v evropské významné lokalitě Krkonoše. Shrnuto jednou větou, koncepce stanovuje, jaká rozloha přírodních lučních stanovišť může být ukrojena na území každé krkonošské obce. Dokud není tato plocha překročena, může Správa KRNAP ve svých vyjádřeních k záměru říct, že „lze vyloučit vliv na evropskou lokalitu Krkonoše.“ Jakmile však došlo k překročení stanoveného limitu, musíme konstatovat, že „nelze ovlivnit vliv na evropskou lokalitu Krkonoše.“ S realizací takových záměrů je potom velký problém.

„Stokrát nic umořilo osla, mnoho lovců – zajícova smrt, velké duby padají pod malé záseky… Význam všech těchto známých přísloví pro ochranu přírody je jasný. Často to nejsou jen velké a náhlé změny, které škodí přírodě, ale právě ty nepatrné či pomalé, kterých si na první pohled často nevšimneme. Když se na ně ale podíváme v perspektivě celých Krkonoš, tak to je, nejen pro botanika, smutný pohled,“ řekl Stanislav Březina, odborný pracovník – botanik Správy KRNAP. Příkladem velké změny je náhlé opuštění luk odsunutými hospodáři po druhé světové válce a s ním konec několik set let trvajícího tradičního vyváženého hospodaření.

Příkladem nepatrných změn je právě rozsáhlá urbanizace krajiny a ukrajování luk rekreačními i rodinnými domy, penziony a ostatní zástavbou v posledních desetiletích. Evidenci postupného ukrajování luk se neprovádí jen jako dokumentaci stavu. Když se blíže podíváme na souhrnná čísla aktualizovaná v těchto dnech o údaje ke konci minulého roku  https://www.krnap.cz/priroda/ochrana/natura-2000/, první dílčí tabulka ukazuje, jakou rozlohu luk v Krkonoších máme. Druhá zachycuje, kolik jich za poslední desítky let ubylo. Nejdůležitější však je ta třetí, která vychází ze dvou předešlých. Ukazuje, kolik z luk ještě lze zastavovat, respektive, kde již nebudou povoleny žádné další projekty.

„Jako správci území národního parku nechceme, a vzhledem k tomu, že chráníme biotopy, významné pro celou Evropu, ani nesmíme dopustit, aby nám květnaté louky po kouscích úplně proklouzly mezi prsty,“ uvedl botanik Březina. Přítomnost zvonku českého a dalších vysokohorských druhů rostlin z mnohých z nich činí unikát národní i evropské kategorie. Zároveň si Správa KRNAP uvědomuje, že žijeme v poměrně hustě a tradičně obydleném území. Proto výstavbu „na zelené louce“ schválena metodika paušálně nezakazuje, ale zároveň stanovuje každé z krkonošských obcí maximální celkovou zastavěnou rozlohu luk.

Ta je tím větší, čím více luk se na jejím území nachází. Zároveň je přísnější pro unikátní smilkové louky s vysokohorskými druhy rostlin než pro běžnější louky, které najdeme i mimo Krkonoše. Je také benevolentnější k zástavbě druhově ochuzených luk, než květnatých, pestrých porostů. Záleží čistě na dané obci, jakým způsobem tyto plochy v rámci územního plánování využije.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Kamila Antošová, Oldřich Nermuť