Při přestavbě našich lesů lze využít i přirozené obnovy smrku ztepilého

Změna druhové skladby lesů, dlouhodobě konvenční pěstební postupy, jež homogenizovaly porostní strukturu, společně s dopady globální změny klimatu byly hlavní příčinou aktuálně doznívajícího velkoplošného rozpadu jehličnatých lesů v zemi. Ten je svým rozsahem dosud zcela bezprecedentní a vyžádal si během osmi let od roku 2015 až do roku 2022 zpracování více než 163 milionů metrů krychlových nahodilé těžby. Problémem však není smrk ztepilý coby dřevina, ale zastoupení, v jakém byl druhotně, působením člověka, v našich lesích rozšířen a poté v několika generacích lesa převážně nevhodnými pěstebními technikami pěstován.

Proto může být smrk ztepilý tam, kde je stanovištně odpovídající dřevinou, racionálně navržen i v cílové druhové skladbě budoucích smíšených lesů, tedy v porostech po přestavbě současných stejnorodých a stejnověkých porostů smrku. Smrk může být v budoucích porostech dřevinou hlavní, vedlejší a přimíšenou, nebo jen vtroušenou, v závislosti na konkrétních stanovištích a při zohlednění předpokládaného vývoje dopadů extremity a výkyvů klimatu.

Pro přestavbu lesů tak, aby byly pestřejší a odolnější vůči změnám klimatu, je možné využít i přirozené smrky a jeho jedinečných růstových vlastností i schopností přizpůsobit se změnám prostředí. Přirozená obnova je během procesů přeměn a přestaveb preferovanou formou, pokud je možná. Přeměny a přestavby smrkových porostů jsou zpravidla možné pouze aktivním pěstebním způsobem.

Smrk ztepilý má v lesích stále své místo a hlubší poznání jeho růstových vlastností je žádoucí, proto vědci z VÚLHM zpracovali pro praktické lesníky certifikovanou metodiku nazvanou Využití růstové a morfologické aklimace přirozené obnovy smrku ztepilého na různé poškození porostního světla pro posílení růstové diferenciace lesních porostů (nejen) ve fázi porostních přestaveb. Metodika byla vypracovaná v rámci projektu Optimalizace pěstebních postupů pro adaptaci lesních ekosystémů na klimatickou změnu.

Vědci v metodice uživatelům předkládají ucelený přehled o možnostech využití růstové a morfologické aklimace přirozené obnovy smrku ztepilého na různé úpravy porostního světla jako užitečné nástroje pro pěstování lesa, i pro principy biologické automatizace v obnově a výchově lesa a pro podporu a růstové diferenciace lesních porostů. Metodika popisuje nové postupy pěstební práce s přirozenou obnovou smrku ztepilého, vycházející z nových poznatků o jejích potřebách a o využití přirozených vlastností pro potenciál různé aklimace k růstu ve velmi variabilních intenzitách porostního světla.

Vědci popisují mechanismy růstové aklimace a morfologie úrovně, na kterých se odehrávají, ale i jejich diagnostika a míru; stejně jako možnosti, jakými je možné tyto poznatky využít při tvorbě pestrých porostních směsí. A to hlavně při kontrole růstové dynamiky této obnovy a zvláště pak při podpoře dřevin, které dosud v porostní druhové skladbě druhotně absentovaly a jsou do ní zpět vnášeny v rámci druhé přeměny porostů dosud stejnorodých a stejnověkých.

Pěstební postupy využívající široké fotomorfologické plasticity přirozené obnovy smrku ztepilého se uplatní především v oblasti přestaveb stejnorodých a stejnověkých porostů s cílem zajistit smrku náležitého růstu, ale současně zajistit patřičný růst ostatních dřevin, další typický stín přinášející klimaxovým dřevinám jako jedle bělokorá a buk lesní .

Je třeba dbát o to, aby se vnášené dřeviny plně uplatnily v budoucích porostech az dřevinné skladby nebyly růstovou dynamikou smrku vyloučeny či redukovány ve svém zastoupení, a aby nebylo omezeno ani jejich budoucí plné uplatnění v hlavní porostní úrovni z pohledu produkčního az pohledu posílení stability lesa . Postupy uvedené v metodice jsou využitelné i ve smíšených porostech se zastoupením smrku ztepilého, a to iv porostech s bohatší porostní strukturou, kde jejich použití přinese další rozvoj růstové, strukturní a prostorové diferenciace.

Metodika také definuje pěstební postupy, kdy se účinně uplatňuje výchova přirozené obnovy horní porostní klony obnovovaného porostu a naopak, kdy je tento efekt biologické automatizace z důvodů vysoké intenzity porostního světla, respektive vyšší otevřenosti horního porostního zápoje, vytrácí a kdy je uplatnění pročistek. Metodika rovněž přináší poznatky o ekologických pro formování obnovy, zvláště z hlediska významu souhrnu porostního mikroklimatu a negativního vlivu přímého záření pro její formování a stejně tak o vývoji její hustoty a nástupu procesu autoredukce v růstových fázích.

Metodika Využití růstové a morfologické aklimace obnovy smrku ztepilého na různou úpravu porostního světla pro posílení růstové diferenciace lesních porostů (nejen) ve fázi porostních přestaveb je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2024/03 / LP_3_2023.pdf

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: archiv VÚLHM