Zvýšit podíl jedle v lesích? Musíme ji více chránit proti škůdcům

Vzhledem ke snaze opět zvýšit podíl jedle v lesích nabývá na významu její ochrana před škůdci. Znatelný pokles zastoupení jedle bělokoré v lesích střední Evropy nastal postupně již od poloviny 19. století v souvislosti se zaváděním racionálního holosečného smrkového hospodářství a v průběhu 20. století. Za příčinu je označován komplex vzájemně závislých faktorů, jako jsou emise síry a další znečišťující látky, acidifikace půdy, nedostatek genetické variability, patogeny, výskyt parazitických organismů snižujících vitalitu stromů, výkyvy počasí (extrémní teplotní období, období sucha) a také nevhodné lesnické a myslivecké hospodaření včetně nedostatečné ochrany lesa.

Po klimaticky extrémním roce 2015 došlo v mnoha oblastech České republiky k výraznému zhoršení zdravotního stavu jedle bělokoré. V důsledku těchto změn se výrazně zvýšily role sekundárních biotických škodlivých činitelů, podkorního a dřevokazného hmyzu, savého hmyzu i houbových chorob, kteří se na mnoha místech kalamitně přehnali a regionálně zapříčinili chřadnutí a odumírání fyziologicky poškozených a oslabených porostů.

S ohledem na snahu opět zvýšit podíl jedle v českých lesích nabývá na významu její ochrana před škůdci a škodlivými vlivy. Proto vědci z Lesní ochranné služby Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, připravili pro praktické lesníky certifikovanou metodiku Ochrana jedle proti hmyzím škůdcům a houbovým chorobám. Metodika je výsledkem řešení výzkumného projektu Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR.

V metodice vědci na základě poznatků o aktuálním spektru biotických škodlivých činitelů a nově zjištěných poznatků zpracovali návrh optimalizovaných metod kontroly a ochrany. Podrobněji zde také uvádějí druhy nově zjištěné nebo nově se škodlivě projevující na jedli bělokoré. Mezi významné biotické škůdce jedle bělokoré patří zástupci podkorního hmyzu, především lýkožrouti rodu Pityokteines – lýkožrout prostřední a lýkožrout malý. Oba druhy často obsazují napadené stromy společně. Dříve často udávaný lýkožrout jedlový patří v nyní v zemi k velmi řídkým až vzácným druhům s minimálním lesnickým významem.

V posledních desetiletích dochází k zásadnímu úbytku výskytu lýkožrouta v přírodě, oproti stavu zhruba před půl stoletím, kdy ještě patřil k běžným druhům fauny mnoha kůrovců na jedli. Důvody tohoto jevu nejsou přesně známý, jedna z příčin může představovat dramatický úbytek starých jedlových porostů, které tomuto druhému nejvíce vyhovují. Z dřevokazného hmyzu je významná zejména pilořitka fialová, jejíž početnost a význam silně vzrůstá v chřadnoucích starších jedlových porostech, a lze ji na mnoha místech považovat za jednoho ze sekundárních hmyzích škůdců.

Listožravý hmyz je v současnosti silně na ústupu av potravinových porostech nemá v celé střední Evropě prakticky žádný negativní vliv, některé dříve významné druhy jsou dokonce dnes považovány za vymizelé. Naopak u savého hmyzu jeho význam v poslední době v potravinových porostech silně narůstá. Z hub jsou nejvýznamnějšími václavka smrková, kořenovník vrstevnatý a původci padání semenáčků a kořenových hnilob. V posledních letech narůstá výskyt a význam jmelí bílého jedlového. Obnova a repatriační snahy jsou u potravinových porostů silně omezovány až znemožňovány působením přemnožené spárkaté zvěře.

Postupy pro zachování jídla jsou zejména nutné s ohledem na očekávané změny, neboť má, ve vyšších nadmořských výškách, ve vztahu k takové větší odolnosti i odolnosti než. smrky, buky a modříny. Rovněž má jedle bělokorá jakožto pozdně sukcesní druh za určitých podmínek potenciálu rozšiřovat na území Evropy svůj areál výskytu. Na současných lokalitách výskytu však může dojít k výraznému snížení rozlohy původního areálu a snížení velikosti populace.

Ke zlepšení ochrany jedle bělokoré musí praxe přijmout vhodné způsoby hospodaření, neboť s měnícím se klimatem bude docházet k nevhodnému rozložení srážek během roku a poryvům větru, což povede k mechanickému poškození a silnému napadání jedí podkorním hmyzem za současného oslabení stromů suchem. Zásadním přínosem metodiky je přehledný souhrn informací o lesnickém a hospodářském významu, bionomii a rozšíření jednotlivých druhů a navržených prakticky prokázaných metod ochrany a obrany u dosud neznámých či nově zjištěných škodlivých druhů organizací.

Kromě toho vědci na základě získaných poznatků revidovali metodické postupy obrany proti nynějším známým výrazným činitelům. Metodika dává provozním pracovníkům potřebné informace, na základě kterých mohou provádět efektivní opatření ochrany lesa zamezující vzniku a rozvoji gradací, případně vedoucí k potlačení vzniklých gradací, ať již u dosavadních známých, či nově se etablujících škodlivých organismů.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: VÚLHM