Seminář: Chráněná území jako nejúspěšnější model ochrany přírody

O tom, jak je současnost i budoucnost velkoplošné ochrany přírody, diskutovali odborníci, zastánci i odpůrci chráněných oblastí. V současné době jsou na území republiky čtyři národní parky a šestadvacet chráněných krajinných oblastí. Ministr životního prostředí Petr Hladík v této souvislosti uvedl, že Češi považují svoji přírodu za důležité bohatství. Kromě moře je zde na malém území obrovské množství ekosystémů a přírodních fenoménů, od lužních lesů až po krkonošské alpinské tundry.

„I proto chceme rozšířit chráněná území a uvidíme smysl v tom mít pátý národní park, Křivoklátsko, a dvacátou sedmou Chráněnou krajinnou oblastí Soutok Moravy a Dyje a dvacátou osmou CHKO Krušné hory. Seminář připomněl, že ponechání části krajiny přírodní procesy má smysl jak pro samotnou přírodu, tak pro rozvoj regionu i pro domácí a zahraniční návštěvníky. Zároveň jsem rád za věcnou diskuzi je naše kritika,“ řekl ministr. Ochranu potřebuje nejen zemědělskou půdu, ale i zeleň ve městech a obcích. Z pohledu uchování pestrosti druhů i odolnosti krajiny je nutné ponechat přírodě dostatek prostoru, což zajišťuje právě chráněnou oblast a národní parky.

„Příroda není muzejní vitrína s jednotlivými exponáty. Je to živý systém, superorganismus. A aby mohl dobře a smysluplně fungovat, potřebuje prostor pro přírodní procesy, ale i jednotlivé biotopy a celé ekosystémy. Některým druhům, třeba hmyzu či roztočům, stačí mikrostanoviště. Ale větší druhy jako jsou savci, ptáci, ale i rostliny, potřebují velké plochy, kde najdou potravu, klid, ale také možnosti migrace. Bez velkoplošných chráněných území není ochrana přírody možná, stejně jako neobejde se třeba bez zásad správné praxe v zemědělské krajině,“ vysvětlil Jakub Kašpar, náměstek ředitele Správy Krkonošského národního parku (KRNAP).

Při vyhlašování a správě chráněných území je nutné zohlednit nejen zájmy ochrany přírody, ale je samozřejmě nutné zohlednit především zájmy tamních obyvatel. I proto chce MŽP díky aktuálnímu románu o ochraně přírody a krajině roli místních obyvatel při správě národního parku. Právě na dobré spolupráci mezi správou parku a jednotlivými obcemi se na seminářích shodli diskutující zástupci jednotlivých parků společně se zástupci z Agentur ochrany přírody a krajiny ČR, se starosty i veřejností.

„Národní park Šumava je důkazem, že po třech desetiletích a mnohých názorových půtkách se ukazuje jako nejatraktivnější a informačně nejobjevnější model postupného uzdravení přírodních procesů – zdivočení. Návštěvnost roste, lidé si mnohem více užívají přírodu bez pařezů, traktorů a odvozních souprav. I přes zdánlivě nevybíravou smrt rozsévanou kůrovcem tu po něm zůstávají bohatě strukturované lesy, narůstající druhová rozmanitost a - to je pro nás nejvíce překvapivé – přežívají i velmi staré stromy, které se postupně začleňují do nově odstávající stromové generace. Takový obraz by model hospodářského lesa nikdy nenabídl,“ sdělil Pavel Hubený, ředitel Národního parku Šumava.

Právě zachování pestré krajiny se vzácnými druhy rostlin a živočichů jsou dalším důvodem, proč právě ochrana přírody pomocí národních parků nebo chráněných území dává smysl. A v období postupující změny klimatu pomáhá udržovat část nejen zdravé, ale i odolné krajiny v praktických otázkách. Nechybí mezi nimi například zadržování vody nebo péče o lesy. Právě ty dokáží efektivně čelit nejrůznějším vlivům, je ale potřeba projít postupnou proměnou od klasického monokulturního lesa určeného hlavně na výnos dřeva, k pestrému porostu složenému z původních druhů dřevin.

„Národní park České Švýcarsko prošel rozsáhlou kůrovcovou gradací a jeho krajinou se výrazně proměnila. Správa parku hledala pro každou část dílčího území ta nejlepší rozhodnutí, dopady na přírodní prostředí i návštěvníky byly nejmírnější. Dnes zde díky tomuto diferencovanému přístupu může příroda projevit sílu vlastní obnovy a současně zůstává dostupná návštěvníkům. Přírodní procesy na převažující části národního parku tvoří jeho lesy tak, že budou výrazně odolnější než monokulturní smrčiny v minulosti. Návštěvníci zde kromě krásných skal či rozsáhlých vzrostlých bučin uvidí také nejmladší přirozeně vzniklé lesy republiky,“ prozradil Petr Kříž, ředitel Správy Národního parku České Švýcarsko. Podobnou proměnu druhové skladby prošel Národní park Podyjí, kde proměna lesů a porostů trvá již 35 let a postupně směřuje k tomu, aby byla ponechána samovolnému vývoji.

Počet chráněných území vrostl na našem území především v 60. letech minulého století. Dnes z celkové plochy České republiky připadá na všechny druhy typů ochrany přírody, jak velkých, tak malých území včetně evropské soustavy Natura 2000, necelých 22 procent. I to ale nestačí, už jen z důvodů evropských závazků a postupně by měl růst přibližně 30 procent plochy republiky. V příštím roce by měly přibýt dvě další oblasti, CHKO Soutok a Národní park Křivoklátsko. Aktuálně probíhají jednání se zástupci obcí v severních Čechách o vzniku nového CHKO Krušné hory, které jsou jediným pohořím na našem území, jež nemá ucelenou ochranu. Zdejší příroda i hornická krajina si vyšší míru ochrany zaslouží a je již dlouho vytipovaným místem pro chráněnou oblast. Aktuálně probíhá jednání se všemi 67 obcemi, které by toto rozsáhlé území. mělo pokrývat 

„Přírodní bohatství chráněných krajinných oblastí je především výsledkem dlouhodobého hospodářského využívání s respektem k ekologickým podmínkám. Právě proto nyní připravujeme vyhlášení dalších dvou – v lužních lesích na soutoku Moravy a Dyje av Krušných horách s charakteristickými náhorními plošinami, rašeliništi a nejrozsáhlejšími svahovými bučinami v Čechách. Chráněná území však neznamenají jen lepší ochranu biodiverzity, ale také přínos pro regionální rozvoj,“ dodal František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Jan Watzek, Oldřich Nermuť