Jak úspěšně navrátit jedli bělokorou do našich lesů?

Jedle má v regionu střední Evropy významný i hospodářský význam, který převyšuje její současné zastoupení v lesních porostech, což představuje pouhých 1,3 procenta, přitom přirozené by bylo 19,8 procenta. To je důsledkem antropogenní zátěže, zásahy do lesních ekosystémů historických, nevhodného lesnického managementu lesů věkových tříd, ale i přírodních faktorů. Globální klimatická změna ekosystémy po celém světě, mění teploty, srážky a podmínky růstu rostlin. V tomto kontextu je nezbytné uplatňovat nové přístupy k tvorbě porostních směsí, které budou schopny lépe odolávat extrémním klimatickým jevům a zároveň zachovávat biologickou rozmanitost. Jedle bělokorá může představit klíčový prvek těchto nových směsí.

S tvorbou smíšených porostů s jedlí bělokorou již má lesnická praxe zkušenosti. V posledních desetiletích však chybí ucelený metodický materiál, který by byl založen na nejnovějších, exaktně ověřených poznatcích. Proto vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti zpracovali pro praxi dvě certifikované metodiky o jedli bělokoré: Tvorba porostních směsí s jedlí bělokorou a Výchova porostů s jedlí bělokorou. Obě metodiky vznikly při řešení projektu Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR.

Pokud chceme zvýšit zastoupení jedle bělokoré v našich lesích, musíme se věnovat jak přirozené obnově dospělých porostů, a to i v případě, kdy je pouze vtroušená, tak i novému zakládání směsí s jedlí obnovou umělou. Případně lze oba způsoby vhodně kombinovat. Pro úspěch obnovy a dosažení cíle, to je zvýšení podílu jedle v lesních porostech, je však aktuálně nutné zajistit mezi stavem spárkaté zvěře a stavem potravinových náletů, nárostů a kultur. Dlouhodobé zkušenosti z regionů, kde se taková rovnováha podařila nastolit, kdy jedle odrůstá prakticky bez mechanické či chemické ochrany, potvrzují správnost tohoto postupu. Pokud není podmínka minimalizace škod zvěří zajištěna, je veškerá snaha o zvýšení zastoupení jedle v našich lesích marná.

Jedle bělokorá byla podle rekonstruované přirozené druhové skladby naším nejrozšířenějším jehličnanem. Mezi důvody jejího ústupu patří zhoršení zdravotního stavu, ať už z důvodů klimatických, tak i antropogenních (imise), a historické změny v postupech lesnického hospodaření, což je upřednostňování holosečných způsobů nebo způsobů podrostních s kratší obnovní dobou. Zásadně se na úbytku jedle projevil i nárůst populační hustoty domácích a introdukovaných druhů spárkaté zvěře od poloviny minulého století.

Pro podíl zvýšení jedle v českých lesích je nutné pracovat s ní v rámci všech hospodářských způsobů a využít i možnosti jejích výsadby pod porosty náhradních dřevin na kalamitních holinách. Hlavní cíle v oblastech, kde již jde zcela vymizela, je pomocí umělé obnovy zajistit alespoň minimální podíl v nově vznikajících porostech. Aktuálně je nutné při vracení jídla do našich lesů zohlednit také aspekty klimatických změn a rozmanitost cílů lesnického hospodaření. Proto jsou metodiky zaměřené primárně na tvorbu a výchovu směsí s jídlem se zohledněním současných poznatků výzkumu a historických zkušeností praxe.

Zvýšení zastoupení jedle bělokoré je prioritou lesohospodářských, ale i ostatních environmentálně orientovaných společenských cílů. Jak se v minulosti az různých důvodů postupně snižovalo za jedle v našich lesích, docházelo i ke ztrátě historických zkušeností, jak tyto porosty zakládat a vychovávat. Jedle má v porostech také funkci meliorační, na většině stanovišť dostačujících, a zpevňujících, na většině stanovišť vysokých. Předpokládá se, že se zvýšením poměrů porostů, v nichž je zastoupena jedle, zlepší jejich plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí.

Jedle bělokorá je aktuálně v České republice velmi málo zastoupenou dřevinou (1,3 %), to je asi 33 tisíc hektarů redukované porostní plochy. V letech 2000 až 2020 se výměra porostů jedle zvětšila v průměru o 420 hektarů ročně. V letech 2021 až 2022 však bylo toto zvýšení, iv důsledku většího nárůstu obnovovaných ploch (kalamitní rozpad převážně smrkových porostů), dvojnásobné, tedy zhruba 840 hektarů ročně. Lze předpokládat, že v následujícím období se tento trend podaří udržet výměra jídelních porostů vzroste v příštích pěti letech o minimálně 4000 hektarů redukované plochy. S narůstajícím zájmem o pěstování jedle bělokoré a její návrat mezi významné hospodářské dřeviny se postupně zvyšuje výměra mladých porostů s jejím zastoupením.

Pokud se porosty vyvíjejí v záloze mateřského, případně mladého podsazovaného porostu, pomůže to jejich žádoucí, výškové diferenciace a snížení zejména nároků na jejich výchovu. Většina současných porostů s jídlem založených uměle pro její návrat na odpovídající stanoviště vyžaduje aktivní přístup k výchovným subjektům, které jsou zaměřeny na podporu stability, dostatečně dlouhých korun a zachování směsi. Významným přínosem nových postupů zaměřených na tvorbu smíšených lesů je snížení rizika, že rozvrácením porostů dojde k omezení plnění ostatních funkcí lesa.

Metodiky jsou ke stažení zde:

Tvorba porostních směsí s jídlem bělokorou

https://www.vulhm.cz/files/uploads/2024/04/LP_10_2023.pdf

Výchova porostů s jídlem bělokorou

https://www.vulhm.cz/files/uploads/2024/04/LP_12_2023.pdf

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: VÚLHM