Kočka divoká z Křivoklátska má příbuzné v Doupovských horách

„Podařilo se nám nalézt chlupy, které kocour zanechal nedaleko fotopasti. Analýza DNA, kterou provedl Ústav zoologie obratlovců v Brně, potvrdila, co jsme očekávali. Kocour je příbuzný kočkám divokým z oblasti Doupovských hor. Nyní se pokusíme najít genetický materiál i od dalších koček, abychom s jistotou ověřili, že jde o dvě různá zvířata, zjistili jejich pohlaví a příbuznost. To by nám mělo dát jasnější obrázek o stavu a původu zdejšího obyvatelstva. Důležité také bude odhadnout, jak kočky na Křivoklátsko z oblasti Doupova doputovaly, a případně se zaměřit na riziková místa, kterými musely projít,“ vysvětluje Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Na Křivoklátsku jsou listnaté a smíšené lesy v různém stádiu vývoje, s bujným podrostem a členitým terénem se skalními výchozy. Že jsou právě toto vhodné životní podmínky pro kočku divokou, dokazují opakované záznamy výskytu této šelmy. Vypovídá to také o ojedinělých hodnotách tohoto území. Pro zachování rozmanitosti zdejší přírody je důležité toto území ochránit, aby nadále poskytovalo útočiště vzácných druhů,“ doplňuje ministr životního prostředí Petr Hladík.

Kočka divoká je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů. Limitujícím faktorem je pro ni výška a délka sněhové pokrývky, proto v zimě často sestupuje do nižších poloh pod trvalý výskyt sněhu. Ohrožují je střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu. Oproti podobně zbarveným domácím mazlíčkům je však větší a především výrazně zavalitější. Váží až osm kilogramů, délka těla i s ocasem může přesahovat u dospělých jedinců jeden metr, výška v kohoutku činí 30 až 40 centimetrů.

Z české přírody vymizela kočka divoká někdy v průběhu 19. století. Jedním z důvodů je zřejmě přeměna lesů na smrkové monokultury, intenzivní lesnické hospodaření a lov. První novodobý doklad o jejím výskytu je z Krušných hor, kde byla ulovena v roce 1952, další konkrétní pozorování ale chyběla. Teprve počátkem nového tisíciletí se především v souvislosti s používáním moderních metod mapování, tak zvaných fotopastí, podařilo se opětovný výskyt potvrdit na Šumavě, v Českém lese, Slavkovském lese a jiných lokalitách.

Na Moravě se kočka divoká pravděpodobně trvale vzácně vyskytovala na česko-slovenském pomezí, počet pozorování však po roce 2000 stoupá i zde. K jednotlivým případům pozorování je však potřeba přistupovat obezřetně, zejména proto, že se může křížit s kočkou domácí. Pro definitivní potvrzení výskytu se proto dnes používají genetické rozbory trusu a srsti. I podle nich se zdá, že počty těchto tajemných lesních tvůrců skutečně rostou.

Na Křivoklátsku provádějí Karel Lankaš a Josef Jedlička, zoologové z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, intenzivní monitoring šelem prostřednictvím fotopastí a sledováním pobytových zastávek již více než tři roky. Přitom spolupracují s odborníky Jiřím Sochorem a Vladimírem Čechem sledující kočku divokou na Doupovsku a pracovníky lesnických organizací působících v oblasti Křivoklátska. Cílem je zjistit rozsah výskytu tohoto druhu v oblasti.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: archiv AOPK ČR