Krkonošskému národnímu parku je 61 let, opět obhájil prestižní certifikát

Před třiceti lety skončilo pro krkonošské lesy období odděleného přístupu, kdy lesy do té doby spravoval podnik Lesy České republiky a ochranu přírody měla na starosti Správa KRNAP. „Tato změna souvisela s přijetím zákona o ochraně přírody a krajiny, který stanovil převod práva hospodaření na správu jednotlivých národních parků. Tak zvaná delimitace, tedy převedení kompetencí k hospodaření v lesích z jedné instituce na druhou, proběhlo k 1. lednu roku 1994. Tím začalo období hledání společného přístupu, období společné správy pod hlavičkou Správy Krkonošského národního parku,“ uvedl vedoucí odboru péče o národní park Václav Jansa.

Sjednocení přístupu k péči o lesy, ochrana lesních biotopů a nastavení procesů pro obnovu lesních ekosystémů vyžadovalo razantní změnu myšlení i lesníků samotných. V prvních letech po změně lesníci nastavovali zásady managementu a začali zapojovat nové přístupy do praxe. Došlo ke změně těžebních a přibližovacích technologií. Šlo se cestou maximálního využití šetrných technologií – lanovek, koní, přibližovacích traktorů. Vyloučení v té době běžného přibližování v závěsu po zemi představovalo svým způsobem revoluci.

Zásadním úkolem bylo dokončit zalesnění holin po imisních těžbách. Zde hrála nezastupitelnou úlohu podpora nizozemské Nadace FACE. Dodržení jedné z jejích podmínek, snížení stavu zvěře jako limitního faktoru pro obnovu lesa, bylo ale docela náročné. V průběhu let se Správa KRNAP zaměřila především na cílenou změnu struktury a stability lesů. Stejně neustále zvyšuje podíl ponechané odumřelé dřevní hmoty v lesích.

Toto mrtvé dřevo je nezbytné nejen pro biodiverzitu, ale také jako úložiště uhlíku, zdroj živin a minerálů i jako prvek zadržující vodu v krajině. V roce 2010 vyšlo z dat biomonitoringu ponechávané množství zhruba 19 metrů krychlových ležícího odumřelého dřeva na hektar lesa, v roce 2014 to bylo již 25 metrů krychlových na hektar. Když se k tomu připočte objem stojících souší, jde o 61 metrů krychlových na hektar, což je vysoko nad běžným průměrem.

KRNAP má za dobu své existence za sebou řadu mezníků, například výstavbu velkokapacitních rekreačních objektů, odborovou rekreaci, imisní kalamitu, rozvoj sjezdového lyžování, boom apartmánového bydlení. Přes tyto všechny negativní vlivy se ale odborníci daří uchovávat vzácnou krkonošskou přírodu v dobrém stavu.

Park byl vyhlášen především pro ochranu jedinečné arkto-alpínské tundry na hřebenech, výrazné stopy zalednění a drsného klimatu, subarktických rašelinišť, rozsáhlých lesních porostů a horských květnatých luk. Ochranu si zaslouží pozůstatky vlivu skandinávského ledovce, jako například všivec krkonošský, vrba laponská nebo endemity zvonek český či vřetenovka krkonošská. Unikátem je také například endemické společenstvo – morušková kleč.

Jedinečnost krkonošské přírody si uvědomovali i předchůdci. Jan Nepomuk hrabě Harrach zřídil v roce 1904 první krkonošskou rezervaci na Strmé stráni v Labském dole. Aktivity dalších milovníků krkonošské přírody, mezi které lze zařadit například Josefa Šourka, Zdeňka Pilouse či Jindřicha Ambrože, vyvrcholily v roce 1963 právě vyhlášením Krkonošského národního parku.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Oldřich Nermuť