Tlející dřevo představuje bohatství lesa, nejen v Národním parku Šumava

Toto zdánlivé „plýtvání“ vzbuzovalo a stále vzbuzuje spoustu otázek, vášnivých reakcí a mnohdy také nepochopení. Přitom tlející dřevo je opravdovým bohatstvím lesa, nezbytnou součástí celého ekosystému a v širším kontextu je také lákadlem pro návštěvníky. Lesník Josef Seidel v roce 1846 navštívil šumavské pralesy, aby ještě zastihl tyto chrámy přírody před úplným zničením, a už tehdy byl fascinován množstvím odumřelých stromů.

„Při vstupu do těchto svatých míst nerušeného působení přírody nás nejdříve zaujme  množství na všechny strany popadaného a z velké části mechem porostlého ležícího dřeva… S jakým mrháním tu příroda hospodaří, aby dosáhla takových výsledků, jak velká musí být hmota rostlin, která tu zaniká bez využití, a jaká síla musí být nashromážděna v půdě.“

Ponechávání dřevní hmoty k zetlení za více než 30 let existence NP Šumava vždy vyvolávalo kontroverze nejen mezi odbornou i laickou veřejností. „Bylo tedy důležité nejdříve vysvětlovat cíle mezinárodně uznávaných národních parků, na území probíhající přirozené přírodní procesy, nezbytnost tlejícího dřeva v lesích, ale také neustále zkoumat vlastnosti tohoto fenoménu a následně se získanými daty seznamovat veřejnost. A v této fázi se nacházíme právě nyní,“ řekl k vyhlášení letošního roku na Šumavě, jako roku tlejícího dřeva, Pavel Hubený, ředitel Správy NP Šumava.

Navíc je přesvědčený, že dnes už není nutné veřejnost utvrzovat v tom, že tlející dřevo je pro les prospěšné, že má řadu funkcí a že je nezbytnou součástí přirozených procesů v šumavských lesích. „Pořád však probíhají výzkumy, jejichž výsledky i nás stále překvapují. Chceme tedy veřejnosti předávat nějaké aktuálnější informace od entomologů, mykologů a dalších odborníků tak, aby byly srozumitelné a snadno dostupné. Problematika ponechávání dřevní hmoty je totiž mnohovrstevnatá a nelze ji zúžit jen do několika málo vět či článků,“ poznamenal Hubený.

Tlející dřevo v lesích má mnoho pozitivních funkcí, mimo jiné po určitou dobu zásadně zvyšuje druhovou rozmanitost v místech, kde se vyskytuje. Je domovem až 50 procent všech organizmů žijících v lese. Tlející kmeny stromů se totiž dají považovat za specifický biotop, které obývají tisíce druhů organismů – bakterií, řas, hub, mechů, játrovek, lišejníků, kapraďorostů, hmyzu a dalších. Bez odumírajícího nebo odumřelého dřeva by na Šumavě nedokázaly žít ani některé druhy ptáků.

„Jsou to šplhavci, tedy například strakapoudi, datli nebo datlíci, a také pěvci, třeba brhlík lesní, všechny druhy sýkor, zejména pak lužní, babka a parukářka, lejsci – bělokrký či pro Šumavu typický, vzácný lejsek malý. A samozřejmě i některé druhy sov. Pokud by nezůstávaly v lesích zlomy nebo doupné stromy, jen těžko bychom se na Šumavě mohli těšit z přítomnosti puštíka bělavého,“ uvedl Aleš Vondrka, ornitolog Správy NP Šumava.

Ponechávání tlejícího dřeva v bezzásahových porostech, které se v současnosti rozprostírají na více než 44 procentech území NP Šumava, udělalo právě toto chráněné území jedinečným v rámci Evropy. Vyskytují se tu velmi vzácní brouci včetně kornatce velkého nebo trnoštítce horského v relativně početných populacích. „Poslední historické záznamy o kornatci velkém máme z roku 1907. V roce 2017, po více než 100 letech, jsme ho na Šumavě zaznamenali znovu a nyní jej nacházíme na mnoha místech od jihu po západ Šumavy. Loňské sledování trnoštítce horského se potvrdilo ve čtrnácti lokalitách napříč Šumavou, která je v kontextu střední a západní Evropy pravděpodobně území s největší hustotou výskytu tohoto druhu,“ upozornil Vladimír Dvořák, zoolog Správy NP Šumava.

Tlející dřevo je také útočištěm pro novou generaci lesa. Obzvláště v nejvyšších polohách národního parku mnoho nových stromků vyrůstá přímo z rozkládajících se pahýlů, nebo ležících kmenů. Tlející dřevo dále funguje jako zásobník velkého množství živin. Stromy je během svého života čerpají z půdy a ukládají do svých těl. Po odumření je po dobu desítek let, kdy se rozkládají, vracejí zpět. Tlející dřevo také zadržuje velké množství vody, a to jak přímo v těle stromů, když v určité fázi rozkladu voda tvoří většinu jejich objemu, tak i tím, že ležící kmeny tvoří přirozené přehrádky a zadržují povrchovou vodu. Zásadně tím utvářejí vlastnosti stanoviště a poskytují vodu v suchých obdobích.

„Tlející stromy v různém stádiu rozkladu také působí na naše emoce. Velmi brzy po opadání jehlic nebo listů začnou kmeny ožívat houbami, mechy a lišejníky, dřevo v tomto stádiu se stává klíčovou součástí pocitu „divočiny.“ I kvůli tomuto pocitu mnozí Šumavu navštěvují. A nejsou první! Začala s tím už Eliška Krásnohorská, Adolf Heyduk, Jaroslav Vrchlický nebo Julius Mařák. Každého, kdo si tohoto pocitu chce užívat plnými doušky, musím ale upozornit, že odumřelé stromy nejsou jen malebné, ale jsou i nebezpečné. Vstupte tedy do šumavských lesů s respektem, opatrně a s vědomím rizik, která přítomnost tlejících stromů přináší,“ upozornil ředitel Hubený.

Tlející dřevo ponechávané v lesích je fascinující svět a každý má možnost jej na Šumavě poznávat a užívat si jeho divokost. Správa proto pro letošní rok připravila mnoho programů, které návštěvníkům problematiku tlejícího dřeva představí. NP Šumava připravuje videa, exkurze, přednášky, články, výstavy v návštěvnických centrech či speciální malířský workshop. Odborníci tento svět přiblíží při komentovaných vycházkách.

„Na ně je možné se už nyní registrovat na našich webových stránkách, nebo při čtyřech speciálních jednodenních akcích, kdy budeme význam tlejícího dřeva vysvětlovat přímo v místech, kde se nachází, a to na Poledníku, Březníku, Pramenech Vltavy a na Plešném jezeře,“ nastínil plány na letošní rok Jan Dvořák, mluvčí Správy NP Šumava s tím, že se zástupci NP těší na všechny, kteří pozvání přijmou a vydají se sami, nebo společně s nimi do rozlehlých šumavských lesů užívat divokou přírodu.

Aktuální programy, videa, články k letošnímu Roku tlejícího dřeva jsou zveřejňovány na oficiálních internetových stránkách Správy NP Šumava www.npsumava.cz   a oficiálním facebookovém a instagramovém profilu NP Šumava nebo pod hastgem  #tlejicidrevo

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Pavla Čížková