Má douglaska v republice opravdu výrazně vyšší zásoby dřeva proti smrku?

Některé introdukované druhy měly alespoň nahradit druhy domácí postižené kalamitním hynutím – dub červený nebo jedle obrovská. Specificky českou záležitostí byly porosty náhradních dřevin s masivním uplatněním smrku pichlavého. Jiné druhy byly zaváděny vyloženě z produkčních důvodů, například ořešák černý a především douglaska tisolistá. V současné době je aktuální i v souvislosti s evropskou dokumentací řešit vliv již zavedených introdukovaných dřevin na životní prostředí, s maximální opatrností přistupovat k zavádění nových a omezovat druhy již dnes prokázané jako invazní. Předběžná opatrnost je jednoznačně na místě.

Douglaska tisolistá je řazena mezi naturalizované druhy. Kromě vysoké produkce kvalitního dřeva se s ní uvažuje jako s částečnou potenciální náhradou domácího smrku ztepilého v přírodních podmínkách pro něj nevhodných. Vzhledem ke svému potenciálu přirozeného zmlazování v různých typech a polopřirozených lesů vykazují znaky invazního druhu. Problematice produkce dřeva douglasky tisolisté a jejímu srovnání se smrkem ztepilým se ve svém výzkumu věnovali Karel Matějka a Jan Mondek. Výsledky publikovali v článku Porovnání růstu douglasky tisolisté a smrku ztepilého podle dat lesních hospodářských plánů a osnov, který vyšel v časopisu Zprávy lesnického výzkumu. Jejich cílem bylo porovnat produkční charakteristiky obou druhů na základě dat dostupných v lesních hospodářských plánech (LHP) a osnovách (LHO), a to i při vědomí problematičnosti těchto dat.

Douglaska je původem ze západu Spojených států. V Evropě se pěstuje dlouhodobě a existují snahy o její intenzivnější zavádění do lesů v Evropě i v České republice. V posledních letech těmto snahám nahrávají stále zřetelnější klimatické změny, které vedou k výraznému fyziologickému stresu nejvýznamnější české hospodářské dřeviny – smrku ztepilého, který je následně výrazně napadán lýkožroutem smrkovým. Lesníci proto zkoušejí nahradit smrk jinými dřevinami. Douglaska byla zařazena mezi tak zvané meliorační a zpevňující dřeviny. Z hlediska mechanické stability, jako jsou pevnost dřeva či tvar kořenového systému a vliv na stav půd může plnit stabilizační i meliorační funkci. Přesto existují problémy spojené s jejím pěstováním:

• Zvyšuje aktivitu dusíku v ekosystému, čímž zesiluje nepříznivý vliv jeho antropogenní depozice.
• Druhové složení vegetace pod porostem douglasky se mění ve srovnání s porosty původních dřevin, nová společenstva vykazují určité známky ruderalizace.
• Spontánně se zmlazuje prakticky na všech stanovištích, někde dokonce masivně. V dalších generacích může vytlačit původní druhy dřevin. Naplňuje minimálně některé znaky invazních druhů.

Starší výzkumné práce dokládají vysokou produkční schopnost douglasky. Výrazné zvýšení produkce porostů zavedením douglasky do porostní směsi dokladují různé studie, podle nichž ve věku 100 let lze očekávat objem jednoho stromu až šest metr krychlových. Vysoká produkce kvalitního dřeva je základním důvodem pro zavádění douglasek do porostů. Dále jde o potřebu nahradit stanovištně nevhodný smrk ztepilý, jehož vývoj a pěstování jsou v důsledku oteplování a sucha v posledních desetiletích stále problematičtější.

Na základě porovnání výsledků letokruhových analýz smrku a douglasky na výzkumných plochách v jižních Čechách vědci prokázali, že obě dřeviny reagují jinak na různé klimatické faktory. Lze tedy předpokládat, že mohou mít různou dynamiku růstu v různých podmínkách, přičemž takové srovnání nebylo v rámci republiky k dispozici. Na základě zpracování dat LHP/O autoři vytvořili růstové modely pro douglasku tisolistou a smrk ztepilý pěstované na stejných stanovištích. Růstový model pro douglasku tisolistou lze použít místo chybějících růstových tabulek pro tuto dřevinu.

Zjistili, že douglaska oproti smrku ve stáří 140 let má průměrně o 4,2 procenta vyšší zásoby, ale výrazně vyšší je potenciální objem hmoty vytěžené během prořezávek a probírek, a to o 32 procent. Celková zásoba v porovnávaném věku 140 let je u douglasky průměrně 599 metrů krychlových na hektar a u smrku 575 metrů krychlových na hektar. Zásoby douglasky se mění s nadmořskou zásobou, přičemž ve 3. LVS je zásoba douglasky o 7,5 procenta vyšší, v 6. LVS je její zásoba vyšší pouze o 1,5 procenta. Patrná je vyšší rychlost růstu douglasky přibližně do 100 let věku, přičemž konečné zásoby jsou obdobné, přestože u douglasek se vyskytuje více porostů s vysokými zásobami.

Obě dřeviny mají nejvyšší produkční potenciál v pátém lesním vegetačním stupni, tam ve skupině živných stanovišť, přičemž však nejvyšší rychlost objemového růstu jsou zaznamenávány na stanovištích kyselých. Je otázkou, jestli vysoké zásoby zjišťované v některých studiích jsou výsledkem selekce stanovišť extrémně výhodných pro douglasku nebo aplikací pěstebních postupů výrazně podporujících její produkci, která v takových studiích bývá vyšší, než odpovídá zásobám podle modelu vytvořeného Matějkou a Mondekem. Jejich model je založen na průměrném území porostů zemi a současně je ovlivněn způsobem sběru dat pro tvorbu LHP, které nemusí odpovídat situaci, a to zvláště pro douglasku, která v podmínkách republiky nemá ani zpracované taxační a růstové tabulky.

To je pravděpodobně hlavní důvod, proč je zjištěný rozdíl v zásobách douglasky a smrku nedosahuje takové výše, jako tomu může být při porovnání vybraných výzkumných ploch, které navíc bývají lokalizovány tak, aby odpovídaly optimálním podmínkám pro douglasku. Produkční potenciál douglasky tisolisté je v lesích sice vysoký, ale dřevina může nevhodně ovlivňovat společenstva rostlin a zřejmě i jiných organismů, má vysoký potenciál samovolného zmlazení, tedy i potenciál dalšího spontánního šíření v rámci daného ekosystému i mimo něj a určitou dynamiku života, zvláště dusíku. Proto je potřeba zvláštní opatrnosti při jejím zavádění do porostů. Náhrada stanovištně nevhodného smrku ztepilého by proto měla být primárně prováděna geograficky a stanovištně původními druhy dřevin.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: Jan Řezáč, LČR