Perspektivy původní populace tisu červeného v širší oblasti Podyjí

Poměrně široce rozšířeny jsou také tisíce kulturního, většinou blíže neurčeného původu, vysazované v minulosti i současnosti v okrasných zahradách a parcích. Ty jsou z hlediska ochrany přírody a krajiny nebezpečné pro možný negativní vliv, jako jsou křížení či genetická eroze na dochovaný genofond přirozených populací, což je zdroj pylu a semene nesoucích pohlavní buňky, v blízkosti DNA jsou zay z místních populací cizorodé alely genů.

Opylování tisu zajišťuje vítr, ale semena se šíří tak, že je pozřou ptáci či savci, projdou jejich trávicím traktem a následně jsou vyloučena v nestrávené podobě spolu s exkrementy. Genetickým výzkumem původní populace tisu červeného v oblasti Podyjí a její ochranou se zabývali vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin. Své výsledky publikovali v článku Genetická charakterizace tisu červeného v širší oblasti Podyjí/Thayatal a na Svitavsku s vazbou na ochranářský management.

Vědci si dali za cíl stanovit s využitím analýzy DNA genetickou diverzitu, strukturu a diferenciaci tří geograficky blízkých přirozených výskytů tisu červeného (Národní park (NP) Podyjí, oblast vně parku Podyjí, NP Thayatal) a regionálních souborů s předpokládaným kulturním původem za účelem srovnání s jinými domácími zbytkovými subpopulacemi, což výhledově umožní objektivními argumenty podložené nastavení vhodného ochranářského managementu (regionálního akčního plánu) podyjské tisové obyvatelstvo.

Některé zbytkové populace tisu v ČR dosud trpí nepříznivými následky, tedy poklesem vitality a početnosti, dříve aplikovaného tak zvaného konzervačního pojetí ochranářského „managementu“, jehož hlavní zásadou bylo nezasahovat do vývoje předmětu ochrany, to je zejména eliminovat veškeré lidské intervence. Novodobá druhová ochrana však již disponuje bází odborných poznatků oboru biologie přírody, což se mimo jiné odrazí v moderních in situ i ex situ aplikací aktivního managementu populace, která již standardně využívá i postupy molekulárně genetických analýz.

Aktuální stav rozšíření tisu v regionu Podyjí zachycuje databáze české flóry a vegetace Pladias ( www.pladias.cz ), která zahrnuje i data z mapování biotopů ČR. Na území NP Podyjí a Thayatal roste v současnosti jen vzácně na zastíněných úpatích suťových svahů v inverzních polohách na pravém břehu Dyje mezi Braitavou a Hardeggem a dále před Umlaufbergem, na levém břehu pak v okolí Hardeggské vyhlídky a Širokého pole.  

V době zahájení aktivního managementu v roce 2015 sestávala zbytková populace v NP Podyjí pouze ze dvou souší, jednoho odumírajícího a 20 ± vitálních, převážně samčích jedinců v lokalitách Braitava, Gáliš, Široké pole, prostor levého břehu Dyje naproti Hardeggu, přičemž v Gáliši a pouze Braitavě byl zjištěn i výskyt semenáčků, z nichž zhruba 40 jich bylo později ochráněno oplocením.

Před zahájením záchranného managementu by se z hlediska charakteru a rizikovosti jednalo o slabou, nicméně dosud životaschopnou populaci s četností 30 až 100 jedinců. Při řízeném posilování této populace bylo proto v letech 2015 až 2023 na vhodné stanoviště vysázeno již 340 výpěstků místního, převážně generativního původu. Mnohem četnější přirozené výskyty se nacházejí na protilehlé straně Dyje v rakouském NP Thayatal, kde byly zjištěny minimálně desítky vitálních dospělých, převážně samičích tisů, spíše zde však odhadem rostou řádově stovky jedinců stromitého vzrůstu.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: J. Ponikelský