Pro budoucnost lesů je důležité znát vliv jedle bělokoré na půdu

Ústup jedle z českých lesů začal již od 18. století, ve 20. století gradoval i v souvislosti s tak zvaným odumíráním jedle. Jako příčina je uváděn příklon k holosečnému hospodaření s rozvíjející se umělou obnovou především borovicí a smrkem, spolu s diskutovanou citlivostí na průmyslové znečištění ovzduší, napadení patogeny (korovnice kavkazská) a tlakem zvěře. Jedle nepříznivě reaguje na změnu klimatu, na pokles dešťových srážek (změna půdní a vzdušné vlhkosti), dlouhotrvající sucho nebo silné zimní mrazy. Otázkou zůstává, jak se na jejím ústupu projevil konec malé doby ledové na přelomu 19. a 20. století, kdy se začalo hynutí jedle ještě výrazněji projevovat.

V současné době je opět jedli bělokoré věnována zvýšená pozornost a její zastoupení v lesích mírně roste, z 0,9 v roce 2001 na 1,2 procenta v roce 2020. Přesto má do doporučeného podílu 4,4 procenta stále velice daleko. Jedním z hlavních důvodů mírně se zvyšujícího zastoupení jedle v lesích je její zařazení jako stanovištně vhodné meliorační a zpevňující dřeviny do lesního plánování. O stabilizační (zpevňující) funkci jedle toho zná lesnická praxe hodně a je nesporná, zejména ve srovnání se smrkem.

Méně se však ví o její meliorační funkci v porostech smrku, kde se předpokládá zlepšení stavu půdy, a to z hlediska půdní mikrobiologické aktivity a půdního chemismu. Dosavadní dílčí výzkumy výrazný vliv jedle neprokázaly, doložily pouze částečné zlepšení některých půdních charakteristik. Pro budoucnost lesů je důležité znát vliv jedle na půdu. Proto tým vědců složený ze zástupců Výzkumného ústavu lesního hospodářství České zemědělské univerzity v Praze tuto problematiku zkoumal při řešení projektu Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR. Výsledky poté publikovali v článku Srovnání stavu půd pod porostními skupinami jedle bělokoré a smrku ztepilého, který vyšel v lednovém vydání časopisu Zprávy lesnického výzkumu.

Jejich cílem bylo doložit vliv jedle bělokoré na stav humusových forem ve smíšeném smrko-jedlovém porostu v oblasti Lesů ČZU – Kostelec nad Černými lesy. Testovali také pracovní hypotézu, která výrazně přispěje ke zlepšení pedochemických půdních charakteristik a výrazně vykáže vyšší aktivitu vzhledem k rozkladu celulózy. Vědci srovnávali porostní skupiny: dospělý smrkový porost – 102 let, dospělý jedlový porost – 105 let, bukový kotlík – 50 let. Výsledky dokumentují nejen rozdíly jedle versus smrk, ale i vliv zakládání kotlíků listnáčů.

V závěru vědci konstatují, že jejich výsledky výzkumu potvrdily zatím omezený vliv jedle na půdní charakteristiky ve srovnání se smrkem. Přesto je mírný vliv na zlepšení stavu humusových forem patrný, především s ohledem na efektivnější využívání kořenového prostoru jedlí a tvorbu mírně příznivějšího opadu. Projevuje se to lepším stavem půdního chemismu, především zvýšením obsahu bází pod skupinami jedle.

Výsledky

• zásoba holorganických horizontů klesala v pořadí smrk – jedle – buk, což souvisí s rozkladných a transformačních aktivit.
• V porostu buku byl patrný, leč nevýznamný pokles mocnosti horizontu F2+H a Ah.
• Půdní reakce obou typů se v porostech smrku a jedle prakticky nelišila, příznivější byla v porostu buku.
• Jedle neovlivnila výrazně příznivě stav půdního sorpčního komplexu, na rozdíl od buku.
• Obsah celkového (oxidovatelného) uhlíku jedle trochu extra v minerálních půdních horizontech, obsah celkového dusíku byl zvýšen mírně v minerálních horizontech.
• Poměr uhlík/dusík byl pod jídlem jen mírně příznivější.
• Pod jídlem ve srovnání se smrkem byl zřetelněji zvýšený obsah přístupného fosforu a draslíku, obsah přístupného vápníku se nelišil.
• Hodnoty výměnné acidity a výměnného hliníku byly příznivější pod jídlem ve srovnání se smrkem.
• Výraznější rozdíly v obsahu obsahu obsahu nebyly doloženy, výjimku představovaly vyšší hodnoty obsahu celkového obsahu vody pod jídlem.
• Potenciál rozkladu celulózy nebyl změnou druhové skladby ovlivněn.

Ve zkoumaných porostech tedy nebyly doloženy výrazné meliorační účinky jedle, ani srovnání jehličnatých dřevin a buku nedoložilo jednoznačné výsledky, třebaže jeho meliorační působení bylo patrné. Vliv má stanoviště, které je živinově napjaté a lze předpokládat výrazný selektivní příjem živin jednotlivými dřevinami.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz Foto: Jan Řezáč