Remízky v zemědělské krajině udržují vysokou diverzitu ptáků

Podle nejnovějších vědeckých studií mají na diverzitu a rozšíření organismů největší vliv faktory prostředí na úrovni krajiny. Ty jsou významné zejména v homogenní zemědělské krajině, kde druhy přežívají v mozaice izolovaných biotopů, které jsou propojeny migrujícími jedinci. Klíčovou roli hraje dřevinná vegetace, jako například skupiny stromů, solitérní dřeviny, remízky nebo okraje lesů. Tato rostlinná společenstva představují pro ptáky v zemědělské krajině hnízdní a potravní stanoviště, úkryt před dravci a také možnost migrace otevřenými plochami.

Proto jsou dnes nezbytnou součástí Územního systému ekologické stability, který zahrnuje biokoridory spojující větší plochy stanovišť, dále interakční prvky, to je izolované fragmenty porostů dřevinné vegetace. Mezi interakčními prvky hrají specifickou roli remízky. Jde o ekologickou významnou část, která v uvedené síti představuje stabilizační prvek, jenž vytváří příznivé podmínky pro mnoho druhů živočichů včetně ptáků, jejich možnosti úkrytu, potravní nabídky či rozmnožování.

K získání informací o složení avifauny v lesních ekosystémech jsou běžně využívány metody klasického ornitologického monitoringu, například mapování hnízdních okrsků či bodové a liniové transekty. Kromě těchto tradičních metod lze však využít i dalších přístupů, které nabízejí při studiu jiných skupin obratlovců, jako například monitoring pomocí diktafonů (akustický monitoring) nebo pomocí fotopastí. Monitoring ptáků pomocí fotopastí patří mezi okrajové metody studia ptačích společenstev. Může však mít velký potenciál i při studiu a monitoringu vzácných druhů, studování predace hnízd nebo případně průzkumu týkající se behaviorálních projevů jednotlivých druhů.

Při používání fotopastí v ornitologických výzkumech vyvstává otázka, jak odlišné výsledky poskytuje tato metoda při srovnání s klasickým ornitologickým monitorováním, zda ​​je vhodným doplňkem tradičních metod, nebo je možné využívat tuto metodu pro vybrané ornitologické studie samostatně. Na toto téma se ve svém výzkumu zaměřili vědci z Mendelovy univerzity v Brně. Své výsledky publikovali v článku Mohou být fotopasti vhodnou metodou pro studium avifauny v remízcích jako specifických porostů dřevinné vegetace v kulturní krajině?

Vědci si vytkli tyto cíle určit, jak se liší druhové zastoupení ptáků zjišťované pomocí různých metod monitoringu, dále jaké druhy ptačích predátorů a rušitelů se v remízcích vyskytují a vymezují, které charakteristiky ovlivňují nejvíce ptačí společenstva. Vědci si pro porovnání jednotlivých metod monitoringu ptáků pomocí liniového transektu a fotopastí vybrali 11 experimentálních ploch – remízků izolovaného charakteru, které se nacházejí na rozhraní jižní Moravy a Vysočiny v lesnaté a horizontálně členité krajině Lomnicka.

Ve sledovaných remízcích vědci zaznamenali celkem 45 druhů ptáků ze sedmi řádů a 22 čeledí. Frekvence výskytu zjištěná pomocí fotopastí byla celkem 2366 zaznamenaných ptačích jedinců. Celková abundance zjištěná pomocí liniového monitoringu byla 461 ptačích jedinců. Nejpočetnějším řádem byli pěvci s celkovým počtem 31 druhů. Následovali šplhavci se čtyřmi druhy, dravci se dvěma druhy, měkkozobí rovněž se dvěma druhy, hrabaví, sokoli a sovy s jedním druhem.

Počet zaznamenaných druhů ptáků pomocí fotopastí kolísal mezi pěti až 14 druhy na remízek. Frekvence výskytu v jednotlivých remízcích se pohybovala mezi jedním až 1103 vyfotografovanými jedinců. Počty ptačích druhů zaznamenaných pomocí liniové metody monitorování ptáků se pohybovaly mezi devíti až 18 druhy a abundance jednotlivých ptačích druhů kolísaly mezi jedním až 91 jedinci. Nejpočetnějším druhem byl strnad obecný s 92 jedinci, zaznamenán s využitím liniové metody monitoringu ptáků. Pomocí metod fotopastí byl nejčetněji zaznamenávaným druhem kos černý s 1103 záznamy.

Při porovnání obou metod ptačího monitoringu se zjištěné ptačí druhy od sebe z části liší. Některé druhy byly zachyceny pouze pomocí metody liniového monitoringu, například pěnice slavíková, další pouze za pomocí fotopastí, třeba ořeštík kropenatý nebo puštík obecný. Pomocí metody fotopastí bylo zjištěno více ptačích druhů v porostech užších a delších, na rozdíl od remízků vyšších a širších, kde bylo zjištěno více ptačích druhů pomocí liniového transektu. Vyšší a širší remízky hostily větší rozmanitost lesních generalistů a specialistů zjištěných převážně pomocí metod liniového transektu, například datel černý nebo šoupálek dlouhoprstý.

V užších typech remízků s nízkou výškou stromů a bohatým keřovým patrem se objevovaly druhy hnízdící v keřovém porostu anebo žijící skrytě, například ťuhýk obecný, slavice slavíková nebo mlynařík dlouhoocasý, ale i druhy specializované na otevřenou krajinu, jako je strnad obecný. Rozdílnost mezi oběma metodami lze vysvětlit tím, že pomocí liniových metod se lépe zaznamenávají ptáci nacházející se v korunách stromů a pomocí metod fotopastí to mohou být druhy vyskytující se často na zemi nebo v lesním keřovém patře.

V porostech užších a delších a nižšího vzrůstu se také objevili v nejvyšší míře rušitelé a predátoři ptáků zaznamenaní pomocí metody fotopastí, analýzy ale nepotvrdily souvislost mezi frekvencí výskytu a druhovou početností ptáků v lokalitě. Důvod, proč tyto typy remízků vykazovaly souvislost s predátory ptáků, souvisí s vysokou aktivitou predátorů v těchto remízcích ať už kvůli shánění potravy, nebo migraci.

(hyš-tz) redakce@prirodatv.cz Ilustrační foto: Jan Řezáč