V čem spočívá riziko pěstování některých dubů a ořešáků v době klimatické změny

V souvislosti s klimatickou změnou odborníci také diskutují o posunu areálů dřevin, a to jak napříč kontinentem, tak v rámci konkrétního regionu ve směru vertikálním z nížin do středních a vyšších (horských) poloh. Za nejvíce ohrožené se považují lesy rostoucí do nadmořských výšek kolem 400 až 500 metrů. Kromě změn v abiotickém prostředí klimatická změna aktivuje řadu biotických činitelů (choroby, škůdci), kteří mohou ovlivňovat úspěšné pěstování lesů v nově se tvořícím prostředí.

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně se rozhodli demonstrovat vliv klimatické změny na aktivaci a aktivizaci biotických škůdců a zkoumali, jak tito škůdci mohou ovlivnit dosavadní pěstební postupy. Pro tento účel si vybrali dva rody – Dub a Ořešák, jejichž druhy jsou oblíbené v ekonomicky zaměřených pěstebních systémech (modelech) poloh střední Evropy a České republiky.

Vědci vybrali celkem 12 druhů dřevin, z nich dva rostou přirozeně v Severní Americe, devět je evropského původu a jeden druh je kříženec druhu původem ze Severní Ameriky a Evropy. Na nich ověřovali dosavadní pěstební postupy a naznačili, jak by mohly být vybrané druhy pěstovány v období klimatické změny. Současně vytvořili seznam 19 nejvýznamnějších patogenních škůdců, které mohou v budoucnu zásadním způsobem limitovat úspěšné hospodářské využití vybraných dřevin. U každého patogenu je uvedeno doposud známé hostitelské spektrum.

Jak duby, tak ořešáky se pěstují hlavně pro své vysoce hodnotné dříví. Jde zejména o dub letní, ořešák černý a na vhodných stanovištích i o dub zimní. V případě ořešáku je v lesích republiky využíván výhradně severoamerický ořešák černý, a to především na lužních stanovištích. V současnosti se zvyšuje výskyt hmyzích škůdců v dubových lesích na jižní Moravě. Příkladem je přemnožení a holožíry bekyně velkohlavé a zlatořitné v letech 2021 a 2022 nebo chronický problém s chroustem na Bzenecku. S probíhající klimatickou změnou lze očekávat nárůst takových události.

Existuje vážné riziko, že do Evropy budou zavlečeni významní škůdci a choroby dubu červeného způsobující akutní a plošné odumírání jeho porostů v USA. V řadě zemí západní Evropy je dub červený považován za invazní druh. Jeho pěstování, respektive záměrné vysazování by mělo být výrazně omezeno také v České republice. Stále více rizikové se stává i pěstování v Evropě původních druhů dubů, jako je dub letní a zimní, jejichž zastoupení v lesních porostech se v důsledku odumírání ostatních druhů stále zvyšuje. Závažní škůdci již ničí dubové lesy ve Velké Británii.

Očekávaný vertikální posun vegetační stupňovitosti, tedy pěstování dubu letního a především dubu zimního ve středních polohách nemůže být beze změny v pěstebních postupech. Z hlediska principu předběžné opatrnosti, ale také vzhledem k predikovaným extrémům v projevu klimatu, například pozdní mrazy, těžký sníh by měl být kladen důraz jednak na tvorbu smíšených porostů, jednak na přechod k podpoře stability a vitality jednotlivých stromů. Vzhledem k vysokým nárokům dubu na světlo je obtížné pěstovat porosty s převahou této dřeviny nepasečnými formami hospodaření s vysokou věkovou diverzitou; lze ale využít konceptu mozaikových lesů. Dále se nabízí uplatnění volnějších sponů při zakládání dubových porostů ve středních polohách, případně řadové, jednotlivé nebo skupinkovité smíšení a často i intenzivnější výchovu.

Jako perspektivní dřeviny v suchem nejvíce ohrožených oblastech České republiky se z vybraných druhů dubu jeví především dub cer a dub balkánský. S ohledem na omezené spektrum potenciálně vhodných dřevin do příměsi k těmto dřevinám na suchem ohrožených stanovištích bude nezbytné k tvorbě smíšených porostů využívat ve větší míře také keře nebo i jiné nepůvodní dřeviny, například líska turecká, kaštanovník setý a podobně. Kromě vytváření smíšených porostů lze na suchem exponovaných stanovištích doporučit tvary lesa nízkého a středního. Zde mohou najít větší uplatnění také méně zastoupené druhy dubů, jako jsou šípák, mnohoplodý, jadranský, žlutavý. Alternativní možností je přechod k pěstování rozvolněných porostů až solitérních stromů, což může v konečném důsledku vyústit v záměnu lesnického hospodaření za hospodaření agrolesnické.

V agrolesnických systémech se mohou šířeji uplatnit ořešáky, což je běžnou praxí v jiných zemích a je to dáno využíváním jak jejich dřeva, tak i plodů. Postupující klimatická změna může znamenat větší využití ořešáku královského a jeho křížence s ořešákem černým, které mohou do určité míry nahradit ořešák černý, jenž se jeví z hlediska fytosanitárního vysoce rizikový. Vzhledem k dosavadním poznatkům a pěstebně-ekologickým nárokům ořešáků, ale i s ohledem na potenciální rizika lze doporučit pěstovat porosty s těmito druhy jednak ve směsích třeba s habrem, lípou nebo babykou, ale i keři a pionýrskými dřevinami, pod intenzivní výchovou.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: VÚLHM