Ovlivňuje dub červený kvalitu lesních půd? Vědci k tématu vydali článek

Svého času měl i nahradit domácí druhy dubů ohrožené tracheomykózou. Diskuse kolem vhodnosti či nevhodnosti výsadby dubu červeného do českých lesů probíhá již několik desetiletí a do ní svými poznatky přispívá mnoho vědeckých pracovišť. Vědci z Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze napsali článek Vliv dubu červeného na stav lesních půd, který byl publikován v únorovém vydání časopisu Zprávy lesnického výzkumu. Článek vznikl při řešení projektu Potenciál geograficky nepůvodních druhů dřevin v lesním hospodářství ČR.

Cílem vědců bylo doložit vliv dubu červeného na stav humusových forem a nejsvrchnější vrstvy minerální půdy. Jeho účinek na tyto půdní horizonty srovnávali s přirozenými porosty s dominantním bukem. Dub červený se považuje za druh, který je vhodný pro suché a semiaridní oblasti, protože se dobře vyrovnává s nedostatkem srážek už od stadia semenáčků. Je také výrazně odolnější vůči velmi nízkým teplotám, snáší až -30 °C nebo dokonce -40 °C. Je odolný vůči pozdnímu jarnímu mrazu, protože raší později než domácí duby.

V Evropě obvykle roste v nadmořských výškách 250 až 800 metrů, s ročními srážkami pouze 500 až 550 milimetrů za rok. Známá je i jeho odolnost vůči znečištění ovzduší. Kořenový systém dubu červeného je podobný kořenům domácích dubů. Mladý stromek má dobře vyvinutý kořen, který za pět let může dosáhnout délky až 70 centimetrů, později tvoří srdcovitý kořenový systém. V dalším vývoji vytváří silné postranní kořeny, které zasahují do značné vzdálenosti od kmene a vytváří pevný kořenový systém, jenž odolává poškození větrem.

Kořenový systém roste po celé vegetační období bez přerušení v letním období. Je proto vhodný v místech s vysokým rizikem eroze a degradace půdy. Dub červený se dobře a snadno přirozeně obnovuje, ale vyžaduje časté lesnické zásahy. Proto je někdy uváděn jako příklad invazivního druhu. Jeho schopnost přirozené klíčivosti semene je závislá na typu stanoviště. Na chudých stanovištích se stává hojným a může mít invazivní charakter, zatímco na bohatých půdách je výrazně méně invazivní.

Má nižší požadavky na obsah živin v půdě, snáší kyselé písčité půdy, ale také dobře roste na těžších oglejených půdách. Nesnáší půdy bohaté na vápník, i když se zdá, že s věkem zvyšuje jeho toleranci k vyššímu obsahu vápníku. Lokality se stálou vysokou hladinou podzemních vod jsou také nevhodné. Nejvhodnějším typem stanoviště pro jeho pěstování jsou hlubší půdy mírně kyselé s minimálním obsahem vápníku. Analýzy dopadu na stav půd dosud neprokázaly výrazný meliorační vliv dubu červeného v lesních porostech.

Vhodný je spíše při rekultivacích devastovaných a degradovaných ploch díky své vyšší toleranci k environmentálním stresům. Zde tak může výrazně přispět k obnově lesních půd a jejich specifického charakteru. Díky svému charakteru spíše přípravné dřeviny může velmi výrazně prospět i v případě zalesňování zemědělských půd.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Ilustrační foto: archiv VÚLHM