Fotopast na Křivoklátsku už podruhé zachytila výskyt kočky divoké

To, že se kočku divokou podařilo na stejném místě zachytit již podruhé, by mohlo nasvědčovat tomu, že zde má své stálé teritorium. Nejde však o první výskyt tohoto druhu na Křivoklátsku, z uplynulých tří let zde existují záznamy i z jiných míst. „Nyní chceme zjistit, odkud sem kočka dorazila, proto se zaměřujeme na získání materiálu pro analýzu DNA. K tomu se hodí například srst či zbytky trusu,“ vysvětlil Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Na Křivoklátsku má kočka divoká vhodné podmínky k životu, jsou tu listnaté a smíšené lesy v různém stádiu vývoje, s bujným podrostem, členitým terénem se skalními výchozy a množstvím mrtvého dřeva. Její trvalý výskyt by byl potvrzením výjimečných hodnot tohoto území. Kočka divoká je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů. Limitujícím faktorem je pro ni výška a délka sněhové pokrývky, proto v zimě často sestupuje do nižších poloh pod trvalý výskyt sněhu.

Ohrožují ji střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu. Oproti podobně zbarveným domácím mazlíčkům je však větší a především výrazně zavalitější. Váží až osm kilogramů, délka těla i s ocasem může přesahovat u dospělých jedinců jeden metr, výška v kohoutku činí 30 až 40 centimetrů. Z české přírody vymizela někdy v průběhu 19. století. Jedním z důvodů je zřejmě přeměna lesů na smrkové monokultury, intenzivní lesnické hospodaření a lov.

První novodobý doklad o jejím výskytu je z Krušných hor, kde byla ulovena v roce 1952, další konkrétní pozorování ale chyběla. Teprve počátkem nového tisíciletí se především v souvislosti s používáním moderních metod mapování, tak zvaných fotopastí, se podařilo opětovně potvrdit výskyt na Šumavě, v Českém lese, Slavkovském lese a jiných lokalitách. 

Na Moravě se kočka divoká pravděpodobně trvale vzácně vyskytovala na česko-slovenském pomezí, počet pozorování však po roce 2000 stoupá i zde. K jednotlivým případům pozorování je však potřeba přistupovat obezřetně, zejména proto, že se může křížit s kočkou domácí. Pro definitivní potvrzení výskytu se proto dnes používají genetické rozbory trusu a srsti. I podle nich se zdá, že počty těchto tajemných lesních tvorů skutečně rostou. 

Na Křivoklátsku provádějí zoologové Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Karel Lankaš a Josef Jedlička intenzivní monitoring šelem prostřednictvím fotopastí a sledováním pobytových zastávek již více než tři roky. Přitom spolupracují s odborníky Jiřím Sochorem a Vladimírem Čechem monitorujícími kočku divokou na Doupovsku a pracovníky lesnických organizací působících v oblasti Křivoklátska. Cílem je zjistit rozsah výskytu tohoto druhu v oblasti.  

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz
Foto: CHKO Křivoklátsko, Facebook Alka Wildlife