Jak je to s přirozeným výskytem modřínu na území České republiky?

Nečekaně zajímavé informace publikovali vědci v článku Nová paleobotanická data prokazují původní stav modřínu opadavého v severních Čechách, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu. Článek vznikl za podpory projektu Možnosti využití modřínu opadavého v českých lesích pod dopadem GKZ. Autory jsou Petr Pokorný, Kristýna Hošková, Jindřich Prach, Univerzita Karlova; Petr Šída, Univerzita Hradec Králové; Pavel Bednář, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno.

Ve středním holocénu a na počátku holocénu mladšího středoevropského modřín ustoupil pod kompetičním tlakem prudce expandujících listnatých dřevin do vysokých nadmořských výšek Alp a Západních Karpat. V současné době je středoevropský areál modřínu opadavého rekonstruován jako vysoce nespojitý a dosud se nepočítá s přirozeným výskytem této dřeviny na území historických Čech. Hlavní těžiště současného výskytu modřínu přitom nepochybně leží v Alpách. Z rozboru historických pramenů je patrné, že naprostá většina našich modřínů byla uměle vysazena v průběhu novověku, a že určitou výjimku představuje ostrov přirozeného výskytu na Bruntálsku a Jesenicku.

Získat paleobotanické doklady o někdejším výskytu modřínu je velmi obtížné, a to kvůli špatné identifikovatelnosti anatomických struktur dřeva, tedy možné záměny se smrkem, rostlinných opálů – fytolitů a pylových zrn, produkce je navíc velice nízká. Při řešení projektu LARIXUTOR ( https://www.poznejmodrin.cz/ ) si vědci uvědomili, že ideální terén k paleobotanickému výzkumu se nachází v severočeských pískovcových oblastech, v Českém ráji a Labských pískovcích v Českém Švýcarsku. Exponovaná skalní stanoviště jsou v těsném kontaktu s mokřady, které poskytují souvislé rašelinné záznamy se zachovalými rostlinnými zbytky. Vědci zde dospěli k pozitivním výsledkům ve čtyřech případech.

V lokalitě Jeskyně Otto Mörtsche ve skalní průrvě situované na hraně labského kaňonu nad obcí Hřensko vědci determinovali pylová zrna rovněž modřínu, která podle výsledků radiouhlíkového datování pocházejí z období časného holocénu a z kritického období holocénu středního. Za významná zjištění pokládají skutečnost, že pylová zrna modřínu se tu v období středního holocénu vyskytují ve vrstvách s dominancí listnatých dřevin, zejména s lískou obecnou a lípami. Tím se potvrzuje nejen datování do středního holocénu, ale i mimořádného významu skalních stanovišť pro přežívání modřínu opadavého. Druhou nově objevenou lokalitou s pravěkým výskytem pylových zrn modřínu v Českém Švýcarsku je Okrový převis v Pravčickém dole. Výzkum této archeologické lokality potrvá ještě řadu let, takže vědci v článku publikují nález pouze jako předběžný, nicméně již dnes plně průkazný.

V třetím případě vědci zaznamenali průběžný výskyt pylových zrn modřínu po celý střední a mladší holocén v rašelinném ložisku Maják umístěném ve skalní oblasti Čertova ruka v Českém ráji, v poloze přímo pod exponovanými skalními stěnami. Pylová zrna modřínu se vyskytují jak v období s dominancí lísky obecné, lip a dubů, tak v období následujícím, kdy stromové vegetaci dominovaly buk lesní a jedle bělokorá. Pylová křivka modřínu zde není uzavřená, což ukazuje na poměrně vzácný, přesto však průběžný výskyt, přičemž je třeba vzít v úvahu velmi nízkou pylovou produkci této dřeviny.

V souvrství pod velkým pískovcovým převisem v lokalitě Velký Mamuťák v Českém ráji poukázaly analýzy zvířecího trusu na lokální výskyt modřínu v době železné a v raném středověku. Všechny uvedené záznamy s pravěkými a středověkými nálezy pylových zrn a fytolitů modřínu leží přímo v nejexponovanějších částech pískovcového reliéfu. Jedna na hraně labského kaňonu, druhá přímo ve skalní stěně v mimořádně exponované části skalního města v západním okraji Českého Švýcarska, třetí v Hruboskalském skalním městě Českého ráje a čtvrtá na okraji skalní oblasti v blízkosti Mužského tamtéž.

Pokrývají mimo jiné kritické období středního holocénu, který vědci označují termínem mid/late Holocene bottleneck, a jež je z pohledu paleobotanických údajů obdobím určujícím, co se hodnocení původnosti, tedy přirozeného výskytu, „starousedlosti“ modřínu opadavého týče. Sérii nálezů vědci pokládají za jasný a definitivní důkaz souvislého holocenního výskytu této domněle nepůvodní dřeviny v severních Čechách. Dosud nevyřešená však zůstává otázka, zda tyto reliktní populace zanechaly nějaký otisk v genetické diverzitě populací současných. K jiným než dvěma uvedeným severočeským pískovcovým oblastem - Českému Švýcarsku a Českému ráji - se prozatím vědci nemohou vyjádřit, a sice pro nedostatečný stav výzkumu.

V závěru vědci naznačují, co z jejich zjištění může vyplývat pro praxi, pro postupné sblížení praxe lesnické a ochrany přírody. Modřín byl alespoň někde v české krajině přítomen v kontextech vegetačně a klimaticky podobných současnosti. Je to objektivní hledisko pro správce a vlastníky lesů, kteří chtějí mít modříny v porostní druhové skladbě lesních porostů zastoupené ve formě přimíšené - jednotlivého až skupinového smíšení- či dokonce pouze vtroušené dřeviny, a to i v hospodářských lesích v rámci druhé, třetí a samozřejmě i čtvrté zóny chráněných krajinných oblastí.

Zjištění naznačuje, že i tam, kde je modřín pěstován jako k příslušnému stanovišti nepříznivého druhu, pravděpodobně nehrozí jeho nekontrolované šíření na úkor jiných dřevin. Kdyby hrozilo, už by se modřín rozšířil během pravěku a středověku, což se zjevně nestalo. Pěstování příměsi modřínu v hospodářských lesích je tedy nesrovnatelné s problematikou například pěstování douglasky tisolisté, dubu červeného, ​​borovice vejmutovky. Na rozdíl od nich modřín opadavý geograficky nepůvodním druhem v České republice prokazatelně není.

Modřín byl až do novověku v českých lesích přítomen velmi málo, jeho výskyt v dávné minulosti byl dosud zaznamenán jen na specifických exponovaných lokalitách v severočeských pískovcových oblastech. Rozhodně tedy nebyl součástí lesů v takové míře, jako je dnes. V hospodářských lesích mimo chráněné území ho však není důvod omezovat,  například legislativně. Na základě prezentovaných zjištění přesto nelze podporovat bezmezné pěstování modřínu všude.

Nelze přeceňovat odhalení původnosti modřínu na našem území republiky, a tím ospravedlňovat jeho další zavádění do chráněných území, například přírodních rezervací nebo prvních zón chráněných krajinných oblastí a národních parků, zvláště na různých bohatších stanovištích, kde modřín prokazatelně v původní stanovištně příslušné druhově dřevinné skladbě nemůže být a kde je prvořadým cílem obnova a ochrana přírodě bližšího stavu, ochrana druhové skladby a struktury lesních ekosystémů.

Zároveň není vhodný někdy ani opačný extrém, s jakým se setkáváme v plánech péče o chráněná území, kde je v mnohých z nich navržena kompletní likvidace modřínu, a to dokonce se zdůvodněním, že jde o nepůvodní dřevinu. Naopak, měli bychom mít zvýšený zřetel na místa, kde se modřín vyskytuje v porostech na extrémních stanovištích a ideálně tam, kde je jen jednotlivě přimíšen ve starých porostech, popřípadě, kde vytváří zpravidla růstově méně tvárné až netvárné skupiny, zvláště pak na historicky složitě těžebně dostupných lokalit a nejlépe ještě poměrně daleko od zjevných modřínových výsadeb.

Tato místa mohou dokonce skrývat zbytky původních populací, jejichž zachování by mělo smysl také, a dokonce především z ochranářského hlediska. Taková stanoviště mohou eventuálně uchovávat i hospodářsky cenný, na místní podmínky adaptovaný genofond. Tyto potenciálně zajímavé a cenné populace by neměly být „naředěny“ okolními výsadbami modřínů jiného původu, čímž by se jejich unikátnost postupně vytratila, ale byla podporována jejich přirozená obnova a v případě obnovy umělé samostatné využití měla osiva z dané lokální modřínové populace.

Odhalení takových případných míst a populací ale zůstává úkolem dalšího cíleného a podrobného, ​​paleoekologického i molekulárně genetického. Snad se to podaří dříve, než případně původní výskyty modřínu zaniknou ať už neuváženými lesnickými opatřeními, například výsadbami modřínu odjinud, nebo neuváženými ochrannými volajícími po jeho striktní a úplné eradikaci.

(haš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Ilustrační foto: P. Pokorný