Středa

17. dubna 2024

Nyní

Zítra

Svátek má

Je modřín opadavý v Nízkém Jeseníku opravdu jesenický?

15. 2. 2024

page.Name
Modřín opadavý je dřevinou velmi známou, unikátní a významnou z pohledu biologického i ekonomického. Přesto je stále obestřen mnoha nezodpovězenými otázkami. Jeho přirozený výskyt na území České republiky (ČR), který byl dlouho předpokládán v Nízkém Jeseníku a okolí na základě lesnického historického výzkumu, byl definitivně nezávisle potvrzen až pomocí molekulárně genetických metod.

Hledání odpovědí na otázku po původnosti modřinu v regionech ČR je jedním z cílů projektu LARIXUTOR ( https://www.poznejmodrin.cz/ ). Při jeho řešení vznikla molekulárně-genetická studie, v níž vědci zkoumali původ výskytu modřínu opadavého v Nízkém Jeseníku. Výsledky publikovali v článku Je modřín opadavý v Nízkém Jeseníku opravdu jesenický? Pohled molekulárních metod, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu. Jeho autory jsou Martin Prach, Tomáš Fér z Univerzity Karlovy a Pavel Bednář z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno.

Jejich hlavním cílem bylo popsat genetickou variabilitu jesenických populací modřínu, zařadit je do širšího genetického kontextu v rámci rozšíření celého evropského areálu modřínu a díky tomu ověřit, do jaké míry se v populacích v regionu vyskytuje autochtonní jesenický modřín a do jaké míry jsou ovlivněny introdukcí genetického materiálu jiné provenience. Ve své práci vědci rozšířili pomocí analýzy jaderných mikrosatelitů genetickou variabilitu a strukturu vybraného většího počtu populací modřínu opadavého v rámci České republiky, zejména v části jeho původního areálu v Nízkém Jeseníku a okolí. Analyzované vzorky vědci odebírali z populace přímo v terénu.

Jedinečnost vlastností jesenického modřínu, někdy označovaného jako modřín sudetský, byla identifikována na základě prvních srovnávacích pokusů s pěstováním modřínů různého původu už na konci 19. století. Diskuse o taxonomickém rozdělení velmi variabilního modřínu a o jeho přirozeném rozšíření pokračovala ještě dlouhou dobu. Pro popsání variability modřínu tradičními metodami byl používán jak geografický původ, tak morfologické znaky, často se týkají šišek. Metody molekulární genetiky přinesly možnost detailního popsání příbuznosti zkoumaných jedinců, a tím i jejich zařazení do genetických skupin. Na nejvyšší úrovni se jasně oddělují dvě hlavní linie – alpská a karpatská.

V rámci Karpat vědci odlišili skupinu jesenickou, skupinu zahrnujících několik populací na Slovensku společně s polskými populacemi a skupinu populací z Rumunska. Tyto skupiny odrážejí holocenní vývoj areálu modřínu a zároveň rámcově odpovídají staršímu taxonomickému rozdělení modřínu na základě morfologie a provenience. Vědci svým výzkumem potvrdili, že jesenický modřín je součástí geneticky oddělené linie a hojně se vyskytuje v populacích v Nízkém Jeseníku a okolí. Jejich hlavní zjištěním však je relativně vysoká míra přítomnosti genetického alpského původu v současných jesenických populacích modřínu.

Největší míra je na lokalitách ležících mimo původní areál rozšíření jesenického modřínu av běžných hospodářských lesích, například populace na lokalitě Borový je prakticky kompletně alpského původu (88 %), poměrně vysoké hodnoty mají třeba i lokalita Černý Les (50 %) a Klapuše (36 %). V nižší, ale stále poměrně vysoká míra je alpský genetický materiál přítomen iv maloplošných zvláště chráněných územích, ve kterých se nachází populace původního jesenického modřínu, často i přímo jako předmět ochrany. Nejvíce příměsi alpského modřínu vědci nalezli na lokalitách Franz-Franz (38 %) a Velký Roudný (25 %). V nejznámějších chráněných územích s populací jesenické linie modřínu (Radim, Ptačí Hora, Hůrky) je míra introgrese nízká – od 8 do 15 procent.

Podle vědců populace modřínu opadavého v Nízkém Jeseníku a okolí je často vyhledávaná a za místní typ jesenického modří obsahující poměrně výrazný podíl genetického materiálu alpského původu. Ve většině z analyzovaných populací stále převažuje původní jesenická genetická linie, zároveň se ale všechny z nich vyskytují jedinci převážně alpského původu. Jak příměs cizího genetického materiálu zvyšuje celkovou regionální genetickou diverzitu, její přítomnost nevyhnutelně vede k erozi původního genofondu jesenického modřínu, která s časem dále postupuje.

Zejména v chráněných územích zřízených kvůli ochraně populací jesenického modřínu by pro dlouhodobě efektivní ochranu bylo vhodné prozkoumat ve větším detailu i genetickou strukturu těchto populací. Dále by bylo ideální zabránit dalšímu šíření alpských příměsi odstranění jedinců alpského původu av blízkém okolí striktní užití sadebního materiálu ověřené jesenické provenience pocházejícího z testovaného zdroje reprodukčního materiálu.

Praktické uplatnění doporučených opatření může být velmi komplikované a nákladné, ale do budoucna se tato opatření mohou ukázat jako nezbytná pro zachování genofondu původního jesenického modřínu. Článek vznikl při řešení projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum Možnosti využití modřínu opadavého v českých lesích pod dopadem GKZ.

(hyš-jř)
redakce@prirodatv.cz
Ilustrační foto: Jindřich Prach