Dub červený produkuje v dospělosti více dřeva než dub zimní a dub letní

V současnosti se vzhledem k výrazně měnícím se klimatickým podmínkám klade důraz na odolnost k současnému podnebí a zdravotnímu stavu. Jednou z introdukovaných dřevin, která má určitou schopnost odolávat trvalému červenému klimatu v zemi je dub. Tento druh dubu má kratší dobu obmýtí než české domácí duby a poměrně cenné dřevo různého využití. Dub červený (DBC) pochází z východní a střední části USA a částečně zasahuje i do jižní centrální části Kanady. Do Evropy se dostal kolem roku 1700. Jeho první využití bylo v zámeckých zahradách a parcích. Později se postupně rozšířil po celé západní a střední Evropě. Kolonizoval některé oblasti Belgie, Německa i Polska a v některých případech se stal invazním druhem.

V evropských lesích se vyskytuje především na okrajích lesních porostů, tam kde je dostupnost světla a tím i dostatek tvorby taninu ve dřevině, což jsou nejdůležitější podmínky pro přežití druhu a dlouhověkost. V České republice v roce 2010 zaujímala plocha dubu červeného přibližně 6000 hektarů a celková zásoba byla 900 tisíc metrů krychlových. V současné době v českých lesích dub červený roste přibližně na ploše 6719 hektarů a jeho celková zásoba je 1 493 000 metrů krychlových.

Průměrný věk porostů s DBC je necelých 53 let. Největší zastoupení této dřeviny je v lesích na území hlavního města Prahy (3,12 %) a ve Středočeském regionu (0,75 %). V pražských lesích je také nejstarší průměrný věk (62 let), naopak nejmladší průměrný věk DBC je v Moravskoslezském regionu (46 let). V republice byla problematika DBC a jeho uplatnění v lesích věnována dosud velmi malá pozornost. Poznatky o produkčních vlastnostech a určitém hodnocení kvalitativních veličin prakticky zcela v republice chybí.

Proto pracovníci Útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin VÚLHM v letech 2013 až 2023 založili 34 trvalých zkusných ploch (TZP) s DBC. Plochy byly založeny v 11 přírodních lesních oblastech (PLO). Nejvíce ploch (9) se nachází v PLO 10 Středočeská pahorkatina. V regionu Střední Čechy, se nachází zhruba třetina všech porostů s dubem červeným v zemi. Další nejpočetnější TZP byly založeny v PLO 17 Polabí, PLO 7 Brdská vrchovina a PLO 6 Západočeská vrchovina.

Vyhodnocením těchto TZP získali vědci poznatky o růstu porostů dubu červeného, ​​které shrnuli a publikovali v článku Produkční schopnosti dubu červeného v různých stanovištích v českých lesích, které zveřejnili v časopise Zprávy lesnického výzkumu. Článek vznikl při řešení projektu Potenciál geograficky nepůvodních druhů dřevin v lesním hospodářství ČR. Výzkum vědců ukázal, že při srovnání produkčních schopností dosahuje dub červený ve vyšším věku (kmenoviny) výrazně vyšších hodnot než domácí druhy dubů. Zdravotní stav jedinců dubu červeného byl na všech plochách hodnocen jako výborný.

Na sledovaných plochách se vyskytuje přirozená obnova DBC, avšak často zmiňovaná schopnost agresivního živelného přirozeného zmlazení se zde výrazně nepotvrdila. Dub červený je v mladém věku dřevinou rychlého růstu, který tvoří poměrně kvalitní kmeny. Má nižší nároky na půdu, na dobrých živných stanovištích reaguje rychlým růstem. Menší nároky na stanovištní podmínky nabízí širší využití, například v obtížněji zalesnitelných lokalitách. Koncepční výchovou je možné usměrňovat kvalitu a zdravotní stav porostů na požadované úrovni až do mýtného věku, který by měl u této dřeviny dosáhnout alespoň 100 let.

Od páté věkové třídy je vhodné začít porosty s dubem červeným postupně rozvolňovat. Dub červený má potenciál rozšířit dřevinnou skladbu lesů, protože dobře roste v nynějších klimatických podmínkách a odehrává klimatickým extrémům (nedostatek srážek, teplotní výkyvy). Výsledky také poukazují na to, že dub červený by mohl být určitou alternativou domácích dubů na srážkově chudých stanovištích, především v lokalitách, kde jsou dlouhodobě negativní zkušenosti s vyšší mortalitou a slabším růstem domácích druhů dubu. Biologické a produkční možnosti s nižšími stanovištními nároky tvoří předpoklady jeho možného v nižších lesních vegetačních stupních.

Názory na využití dubu červeného v lesích se velmi liší. Na jedné straně jsou zde obavy z jeho invazivnosti a negativního vlivu na domácí bylinná společenstva, na druhé straně jsou prokázány jeho meliorační účinky na chudých stanovištích, dobré produkční schopnosti a adaptační potenciál na klimatickou změnu. Hledání schůdného, ​​​​zřejmě kompromisního řešení pro pěstování této dřeviny, by mělo podle autorů vycházet z exaktně zjištěných poznatků. Proto je žádoucí pokračovat v řešení problematiky využití nepůvodních dřevin i nadále.

Článek Produkční schopnosti dubu červeného na různých stanovištích v českých lesích je ke stažení zde: https://doi.org/10.59269/ZLV/2024/4/745 

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz Ilustrační foto: Jan Řezáč , F. Beran