Aktivní výchova zvyšuje životaschopnost jedlových mlazin

Pro pěstování jedle bělokoré je velmi důležitá její schopnost snášet stín. Při lesnickém hospodaření s jedlí toho lze využít i pro samovolnou diferenciaci mladých porostů vzniklých a odrůstajících pod clonou mateřského porostu. Podobně lze postupovat v případě podsadeb nebo podsíjí jedle pod dospělé, jako jsou smrkové nebo borové nebo tak zvaně přípravné, třeba březové nebo osikové porosty s tím, že nedojde k jednorázovému nebo příliš rychlému odklonění. V takových diferencovaných porostech nemusí být výchovná opatření tak naléhavá a nákladná.

Se současným nízkým zastoupením jedle zejména v dospělých porostech však nelze spoléhat pouze na obnovu přirozenou nebo podsadby a podsíje. Přímá výsadba na menší částečně stíněné obnovní prvky je pro navýšení zastoupení jedle nutnou alternativou. U takto vzniklých porostů, to je v kotlíku nebo na menší holinu, stejně jako u rychle nebo jednorázově odkloněných nárostů nebo kultur již nelze spoléhat na samovolnou diferenciaci a upozadění aktivní výchovy je rizikové.

Jedle v nekloněných nastávajících mlazinách velmi intenzívně tloušťkově a výškově přirůstají a zvyšuje se vzájemná konkurence. To vede podobně jako u smrku k riziku zkracování koruny a přeštíhlení, tedy zvyšování štíhlostního kvocientu. U smrku nebo podobně také u douglasky se dlouhodobě osvědčily modely výchovy založené na velmi silném zásahu v období zapojování korun. Ty jsou však spojeny s porušením nejen horizontálního, ale i vertikálního zápoje, což jedlui vzhledem k jejím ekologickým nárokům nevyhovuje, proto vyžaduje poněkud odlišný přístup.

Cílem výchovy jedlových mlazin je co nejvíce zachovat rozrůzněnost v porostních vrstvách. Výchovné zásahy by proto měly podporovat přírůst a vitalitu nadějných jedinců včetně dostatečné délky a pravidelnosti koruny, avšak při zachování alespoň části vertikálního zápoje. Zkušenosti s výchovou zejména nejmladších jedlových mlazin na našem území jsou však kvůli jejímu aktuálně nízkému zastoupení agresivní. Proto vědci z Výzkumné stanice Opočno založili pokusné plochy na celkem jedenácti lokalitách a sledovali jejich vývoj po zásazích s cílem zjistit, jak se výchova projevila na tloušťkovém přírůstku, štíhlostním kvocientu a korunovém poměru uvolněných jedinců.

Své poznatky publikovali v článku Vliv prvního výchovného zásahu na jedlové mlaziny, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu. Ve všech pokusných lokalitách byla založena vždy dvojice ploch, přičemž na každé z nich vědci vyznačili nadějné jedle v hektarovém počtu 1000 kusů. Kritériem výběru nadějných stromů byl jejich dobrý zdravotní stav, absence poškození a deformací, dobře vyvinutá koruna a přibližně rovnoměrně rozmístěné v ploše. Na jedné ploše z dvojice byly tyto nadějné stromy uvolněny od jednoho až dvou konkurentů, na druhé kontrolní ploše k uvolnění nedošlo.

Z prvních hodnocení výsledků tři až pět let po zásahu vyplynulo, že výchovné zásahy se na většinu lokalit projevily v akceleraci tloušťkového přírůstku uvolněných stromů, což se průkazně odrazilo i ve zlepšení jejich stability – zlepšení štíhlostního kvocientu, poměr výše a výčetní tloušťky. Vzhledem k tomu, že se mlaziny nachází na stadionu intenzivního výškového růstu, lze předpokládat další prohlubování rozdílů mezi sledovanými variantami. Prezentovaný výsledek výzkumu tak potvrdil důležitost zejména prvních výchovných zásahů v porostech s jídlem, které podporují tloušťkový přírůst, zlepšují stabilitu, tedy snížení štíhlostního kvocientu a zachování délky korun. Žádoucí vertikální zápoj mladého jedlového porostu přitom není významně narušen.

Prové mlaziny s postupem horního jídla pět až deset metrů rostoucích mimo mateřského nebo přípravného porostu nebo předčasně odkloněné je tedy vhodné uvolnění dominantních jedlí v počtu asi jeden tisíc na hektar. Pokud se v době zásahu ještě příliš nezkrátily živé koruny, lze provést uvolnění komolením konkurujících jedinců a ještě lépe zachovat žádoucí vertikální zápoje v mlzině. Výchovné zásahy podle dosažených výsledků mohou přispět nejen k podpoře růstu, ale také žádoucí diferenciaci porostů s jídlem, jako adaptační opatření. Dvojnásob to platí pro porosty smíšené, kde často zanedbání výchovy mlazin vede ke ztrátě příměsi jedle. Nelze opomenout ani další pozitivní efekt prvních výchovných zásahů, to je změna porostního prostředí.

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz Ilustrační foto : VÚLHM