Spárkatá zvěř poškozuje ohryzem a loupáním stále mladší smrkové porosty

V důsledku rostoucího jelenovitého vlivu dochází ke snižování druhové bohatosti, zejména málo zastoupených a pro zvěř atraktivních lesních dřevin. Intenzivní okus umělé a přirozené obnovy lesa, keřů a bylin zásadně mění strukturu a složení vegetace a zpomaluje růst a vývoj lesních porostů. Z hlediska stability lesních porostů jsou však mnohem problematičtější škody ohryzem a loupáním, které ve zdejších podmínkách působí především jelen evropský a jelen sika, případně muflon. Snížení mechanické stability poškozených porostů se projevuje na smrku ztepilém v souvislosti se sekundárním šířením houbových patogenů. Loupání a ohryz jsou zpravidla spojeny s následnou hnilobou, zejména s rozvojem pevníku krvavějícího a kořenovníku vrstevnatého, čímž je poškozena nejcennější bazální část kmene.

Další důsledky poškození zahrnují snížení tloušťkového přírůstu loupaných či ohryzaných stromů a vyšší citlivost postižených jedinců na klimatické extrémy, hlavně během opakujících se suchých období a vysokých teplot, které jsou stále častější v důsledku probíhajících klimatických změn. Kromě snižování odolnosti stromů vůči biotickým a abiotickým faktorům způsobujícím poškození zvěří působí také značné ekonomické ztráty. V Krušných horách střední smrky silně poškozené ohryzem a loupáním jelenem evropským je o 50 procent nižší objem kmene, přičemž na Plzeňsku u škod způsobených jelenem byla ztráta na produkci celkem 71 procent při srovnání se zdravými porosty.

Následky loupání a ohryzu jsou úzce spjaty s dobou, kdy byly porosty poprvé poškozeny. Proto se vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a České zemědělské univerzity v Praze ve svém výzkumu soustředili na míru hodnocení poškození mladých smrkových porostů ve čtyřech zájmových lokalitách v Krušných a Lužických horách. Výsledky poté publikovali v článku Škody ohryzem a loupáním ve smrkových porostech: potvrzení posunu do mladších porostů, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu. Výzkum byl podpořen v rámci projektu Stanovení vlivu poškození zvěře a míry na lesní porosty na základě růstových analýz hlavních hospodářských dřevin podpořeného Grantovou službu Lesů České republiky.

Vědci hodnotili poškození mladých nesmíšených smrkových porostů ve věku sedm až 26 let ve dvou samostatných lokalitách v Sudetské soustavě, vždy ve dvou navazujících honitbách. První, širší hodnocená oblast se nacházela v Lužických horách, konkrétně v okolí České Kamenice a obce Chřibská. Hodnocené porosty organizačně spadají pod LS Rumburk, druhá oblast se nacházela v Krušných horách pod správou LS Klášterec nad Ohří v okolí obce Kalek a dále v okolí Vejprt. Ve zkoumaných oblastech se ze spárkaté zvěře vyskytují především jelen evropský, srnec obecný a prase divoké. Další druhy jelenovitých jsou zde spíše výjimečné, muflon se zde nevyskytuje.

U České Kamenice vědci zjistili poškození u 69 z celkem 206 hodnocených jedinců smrku ztepilého (33,5 %). Staré poškození se vyskytovalo u jedinců s průměrnou výčetní tloušťkou 4,6 centimetru, zatímco nové poškození bylo dokumentováno na jedincích již o tloušťce čtyř centimetrů. Nejnižší průměrná výčetní tloušťka nepoškozených jedinců činila pouze dva centimetry. Tyto stromy tedy dosahovaly dimenzí, které jsou z hlediska vzniku škod loupáním a ohryzem již pro jelena evropského atraktivního. Obvodové poškození smrků se pohybovalo v rozmezí 26,2 až 32,1 procenta s průměrnou délkou poškození 52,6 až 56,3 centimetru.

Obdobné výsledky vědci zjistili v sousední lokalitě Chřibská. Zde bylo poškozeno 36 jedinců smrku ztepilého ze souhrnného počtu 150 stromů (23,4 %), což je ze všech lokalit nejméně. Nejnižší průměrná výčetní tloušťka, 3,7 centimetru, byla zjištěna u nepoškozených stromů. Nové poškození se vyskytovalo na stromech s výčetní tloušťkou 5,4 centimetru, naopak staré poškození bylo zaznamenáno na jedincích s průměrnou výčetní tloušťkou 6,1 centimetru. Obvodové poškození stromů smrku se pohybovalo v obdobném rozmezí 27,3 až 31,4 procenta, přičemž průměrná délka byla nižší oproti lokalitě Česká Kamenice, kde byla 32,2 až 41 centimetrů.

V lokalitě Kalek byla průměrná výčetní tloušťka čerstvě poškozených jedinců 5,7 centimetru. Starší poškození bylo zjištěno na stromech s výčetní tloušťkou 6,7 centimetru. Nejnižší průměrná výčetní tloušťka zjištěná u nepoškozených jedinců byla 2,9 centimetru. Z celkového počtu 228 smrků zde bylo poškozeno 119 stromů (52,2 %) V této lokalitě bylo zjištěno ze všech sledovaných poškození u ohryzu a loupání (45,1 %) a dále nejvýše uvedené nasazení poškození na kmeni od země (108,2 cm). Délka poškození se pohybovala až v rozmezí 44 až 56,3 centimetru.

V případě lokality Vejprty byla zaznamenána nejvyšší míra poškození (58,3 %). Poškozeno zde bylo 116 stromů ze souhrnného počtu 199 jedinců. Na druhou stranu zde byl zjištěn nejmenší rozsah obvodového poškození (20,2–24,0 %) a nejnižší umístění středu nad poškozením (74,0–90,0 cm). Nové poškození bylo zjištěno u stromů s průměrnou výčetní tloušťkou 5,5 centimetru a staré poškození se vyskytovalo na jedincích s tloušťkou 5,7 centimetru. Zdravé stromy měly v této lokalitě průměrnou výčetní tloušťku 3,5 centimetru.

Jedinci smrku ztepilého v lokalitě Česká Kamenice byli nově a běžně poškozováni již v tloušťkové třídě jeden až dva centimetry, přičemž nejméně poškozený jedinec dosahoval výšky pouze 1,7 metru a výčetní tloušťky 1,5 centimetru. Nejvyšší četnost nového poškození zde byla zjištěna ve třetí tloušťkové třídě dva až tři centimetry. V ostatních lokalitách bylo nové poškození ohryzem a loupáním zaznamenáno od dvou, respektive tří centimetrů ve výčetní tloušťce. V lokalitě Chřibská a Vejprty byly nejčastěji nově poškozovány tloušťkové třídy pět až šest centimetrů a v lokalitě Kalek třídy čtyři až pět centimetrů.

S narůstající tloušťkou se pravděpodobnost výskytu poškození výrazně zvyšuje, přičemž v tloušťkových třídách nad sedm centimetrů se v průměru napříč sledovanými plochami nacházelo pouze 22,5 procenta nepoškozených jedinců smrku. Z analýzy výsledků vyplynulo, že poškození ohryzem a loupáním se posouvá do mladších porostů s průměrným věkem kolem deseti let, což odpovídá spodní hranici vnímavosti porostů vůči negativnímu působení jelenovitých z hlediska rizika vzniku tohoto poškození. Poškozování ohryzem a loupáním ustávalo s výčetní tloušťkou nad devět centimetrů. Tento fakt stěžejní roli z hlediska ochrany lesa, případného odplocování porostů a pohledu na jejich zajištěnost. Proto se po odstranění oplocení jeví z pěstebního hlediska jako bezpodmínečně nutná individuální ochrana kostry smrkových porostů.

Sekundárním rizikem je kolonizace takto poškozených stromů houbovými patogeny, které mohou napadnout dřevní hmotu a způsobit deformaci kmenů. Například pevník krvavý často kolonizuje kmeny již v prvním roce po odstranění kůry, přičemž pro vstup patogenů stačí poškození o velikost 50 centimetrů čtverečních. Poškození mladších stromů tedy zvyšuje riziko vzniku hniloby, což je alarmující vzhledem k dalšímu vývoji těchto porostů. Rozmezí ideálních teplot pro infekce houbovými patogeny (-8,3 až 5,0 °C) odpovídá průměrné teplotě v ČR v mimovegetačním období, která činí 1,7 °C. Z tohoto důvodu je problematický především vznik zimního ohryzu kůry. Následkem opakovaného poškození v mladém věku porostů může kmenová hniloba v poškozených jedincích růst až do výšky šesti metrů již ve věku zhruba 40 let. Poškození mladých smrkových porostů představuje závažný problém ve dosahu sledovaných lokalit, ohryzem a loupáním se 23,4 až 58,3 procenta.

Nejvýznamnější ochrana lesních porostů je účinný myslivecký management a regulace počtu spárkaté zvěře na ekologicky únosnou úroveň. Článek Škody ohryzem a loupáním ve smrkových porostech: potvrzení posunu do mladších porostů je ke stažení zde: https://doi.org/10.59269/ZLV/2024/4/743 

(hyš-tz)
redakce@prirodatv.cz Ilustrační foto : Jan Řezáč